Taliyah

4-Žiješ ještě?

Naskládala jsem věci do tašky, kterou jsem zapnula. Vydechla jsem a podívala se na další dvě, které mi ležely u nohou. Chtěla jsem se sehnout a vzít je do rukou, ale Clint byl rychlejší.

„Zvládla bych to, ale díky" řekla jsem se založenými rukami a úsměvem na rtech. Vzala jsem alespoň tu jednu tašku, aby vše nemusel nést on a rozešla se ke dveřím vedoucích z pokoje. Počkala jsem až vyjde i Clint a dveře za námi zavřela. Oba jsme se pomalu rozešli po schodech dolů, když mě zarazil Josh. Kývla jsem na Clinta, aby šel ven a sama jsem se otočila na Joshe. Clint přehodil obě tašky levé ruky a pravou rukou se natáhl pro tu, kterou jsem stále držela v rukou. Vzal mi tašku a odešel ven ze dveří.

„Slušné vychování mu očividně není cizí. Sotva se sem nastěhuješ, tak už mizíš, jo?" podíval se na mě s pobaveným úšklebkem hrajícím mu na rtech Josh a já pouze souhlasně přikývla. Josh mě se zakroucením hlavy objal a neodpustil si poznámku o tom, že mé schopnosti mě tahají do největších problémů. Odtáhla jsem se od něj a se zamáváním rukou jsem vyšla ze dveří. Když jsem byla venku, všimla jsem si Clinta opřeného o auto.

„No konečně" pobaveně se ušklíbnul a otevřel mi dveře od auta. Jeho čin mě zarazil, protože tohle jsem v poslední době snad ani nezažila. Nasedla jsem do auta a Clint za mnou zabouchnul dveře.

„Měl jsi strach, že bych těmi dveřmi třískla, co?" zeptala jsem se jej pobaveně, načež se pouze zasmál a souhlasně přikývnul.

„Takže ty cítíš smrt ostatních?" podíval se na mě překvapeně, čímž si ode mě vysloužil káravý pohled za strhnutí pohledu od silnice.

„Už to tak bude, ale nevím, proč kvůli tomu s vámi mám být na základně. Zase tolik užitečná vám nebudu" podívala jsem se na něj s úšklebkem a opřela se rukou o okénko.

„Zaprvé, je to bohyně války, s tím byste si neporadili. Zadruhé, nebyla užitečná? Jsi radar na smrt, to mi zní dost užitečně" s uchechtnutím zakroutil hlavou. Tomuhle říkám budování důvěry.

„Divil by ses proti čemu všemu jsme stáli" podívala jsem se na něj s uchechtnutím. Clint se na mě podíval a já se k němu natáhla a otočila mu hlavu zpět na silnici, což jej nesmírně pobavilo.

„Hádám, že si neměla zrovna obyčejnou pubertu" uchechtnul se a pohled raději držel upřený na cestu před námi. Na chvíli jsem se zamyslela nad vším, proti čemu jsme já a moji přátelé stáli.

„Alfa, kanima, smečka alf, nogitsune, seznam smrti, berserkrové, šílení vědci, Gévaudanská bestie, divoký hon, Anuk-Ite a šílená lovkyně" pokrčila jsem rameny a Clint se na mě překvapeně podíval, jako by mi přeskočilo.

„Pozor!" zakřičela jsem po chvíli ticha a ukázala před nás. Clint se na mě naprosto nechápavě podíval a poté zpátky na silnici.

„Co? Vždyť se nic neděje" zakroutil hlavou a podíval se na mě, jako na blázna. Pozvedla jsem obočí a opět mu otočila hlavu na silnici. Opravdu nehodlám umřít při dopravní nehodě.

„Předtucha?" zeptal se zvědavě, ale to už se proti nám řítil náklaďák nepovolenou rychlostí.

„Do hajzlu!" zakřičel a strhnul volant, abychom se vyhnuli srážce s náklaďákem. K naší smůle jsme se nevyhnuli jinému nárazu a Clintovo auto skončilo v příkopu. Párkrát jsem zakašlala a chytila se pravou rukou za hlavou, kterou jsem se narazila o sedadlo. Chtěla jsem se rozhlédnout kolem sebe, ale moc jsem toho díky rozmazanému zraku neviděla.

„Clinte, žiješ ještě?" zeptala jsem se jej nervózně a držela se rukou za hlavu.

„To je vtip? Dostaneš se ven?" podíval se na mě nervózně a sjel mě pohledem. Pohlédla jsem na pás, kterým jsem byla připoutaná a oddychla si. Měla jsem štěstí, že se jedna jeho část při nárazu přetrhla. Ačkoliv nevím, zda to nazvat přímo štěstím, vzhledem k okolnostem. Přetrhla jsem pás úplně, otočila jsem se ke dveřím od auta na své straně, dala ruce před sebe a zakřičela. Dveře se pomalu začaly prohýbat až nakonec odletěly o kousek dál. S hlubokým nadechnutím jsem rychle vystoupila ven a podívala se znovu na auto.

„Tak asi dostaneš" řekl pobaveně Clint a sám přetrhnul pás. Dveře na straně řidiče držely pevně a nešly otevřít, tudíž mu nezbývalo nic jiného než vylézt dírou, kterou jsem mu udělala v autě. Oba jsme se podívali na nákladní vozidlo, které skončilo zaparkované ve stromě kousek od nás. S Clintem jsme si vyměnili pohledy a poté se rozešli k náklaďáku.

„Není to člověk" řekla jsem při pohledu na řidiče ležícího v bezvědomí na sedadlech nákladního vozidla. Řidič měl hlavu opřenou o okénko a ruce mu visely podél těla.

„Ne? Tak co je?" zeptal se mě nevěřícně Clint a zaraženě se na mě podíval. S protočením očí jsem sáhla do náklaďáku a vytáhla řidičovu ruku, ze které trčely drápy.

„Přeměnil se za jízdy, proto celé tohle" zakroutila jsem hlavou a ruku řidiče pustila. Bylo mi dosti nepříjemné držet ruku přeměněného vlkodlaka, který byl ještě ke všemu v bezvědomí.

„To mi chceš říct, že je vlkodlak? A řídil náklaďák?" díval se na mě překvapeně Clint a já pouze souhlasně přikývla. Na tohle by si asi měl zvykat.

„Dobrý, tohle už divnější být nemůže" s hlubokým nádechem si promnul obličej a otočil se ke mně zády. Pobaveně jsem se ušklíbla a obešla náklaďák s nadějí, že zjistím, co zapříčinilo jeho přeměnu, ale nenalezla jsem nic, co by mohlo způsobit přeměnu. Zastavila jsem se u zadní části náklaďáku, když se ozvalo nepříjemné a hlasité zavrčení.

„Tohle není dobré" vysoukal ze sebe Clint stojící vedle mě a podíval se na mě. Oba jsme se podívali dopředu, kde stál řidič, který byl ještě před chvílí v bezvědomí. Z rukou mu trčely velké drápy, jeho náhle zlatě zářily a zuby nahradily tesáky. S hlasitým zavrčením se rozběhnul proti nám. Tohle pěkně začíná.