My second family|FF Marcus Gunnarsen

3.🥀

"Kathlyn!Vzbuď se už konečně!,,
"c-co?,, z leknutí jsem hbitě odpojila moji hlavu od mé ruky, která byla zapřená o okýnko letadla a s přivřítýma očima se zmateně rozhlížela kolem,ale ten rozhled okolo nebyl moc ideální,když jsem měla ještě zamlžené oči kvůli spánku."to už přistáváme?,, slabým tónem hlasu jsem se zeptala, zatímco jsem se nějak snažila promnout si oči tak, aby jsem mohla konečně normálně vidět.

"za chvilku... Jo a ještě učitelka říkala, že celý měsíc se se třídou neuvidíme a každý bude trávit čas s tou rodinou. Prý si tak líp zvykneme na zdejší tradice a bůhví co ještě.,, otráveně protočila očima."Takže od tebe budu mít na měsíc klid?,, radostně jsem vypískla a vzpřímeně se posadila z nadšení."Debile,, bouchla mě Cara do ramene, chytla jsem se za poraněné místo s uchechtnutím a i ona se později začala smát se mnou.

"Ještě něco říkala?,,
" Uhm... Jo. Prý nás ta rodina bude čekat už přímo na letišti, aby jsme se neztratili,, mikla rameny, opřela se zpátky o opěradlo a dala si jedno sluchátko do uší. "ugh..super,, otráveně jsem vydechla a taky se opřela zpátky o opěradlo.

Spát už nebudu, protože jakmile mě někdo vzbudí tak neusnu dalších pár minut, i když chci spát co nejvíc. Teď mi to taky dalo pořádnou práci usnout, když jsme odlétaly z Anglie.

Nejlepší je na tom to, že ti Gunarzeníci mi budou dělat trapas hned na letišti, před stovky lidí.

* * *

Může mi někdo říct, kde je cedulka s mým jménem? Všude v hale na letišti, jsou nějací lidi, co drží v rukách cedule s nějakým příjmením, ale nikde není to moje. Super... Gunársenci si to pohnojili hned na začátku.

Ve snahu najít si svoje "náhradní,, rodiče, jsem se vydala i s kufrem ven. Přes prosklené zdi haly, jsem ale zahlédla nějakou blondýnku s brýlemi a nižší postavou, vedle které stál vysoký muž s černými krátkými vlasy, co svoji ženu držel okolo pasu a jeho druhou rukou držel za rameno malou hnědovlasou holčičku, která v rukách držela velký krabicový kus s nápisem "Smithová Kathlyn"že by jsem se přece jenom dočkala?

No vypadají slušněji než jsem čekala. Ale myslím, že ti dva magoři, aneb moji "bratříčci,, budou podle mých představ, takže ti se ke mně nepřiblíží a budou si ode mě držet odstup nejméně pět metrů.

Vešla jsem ven a namířila si to k nim.
" dobrý den,, snažila jsme se aspoň trochu pousmát. Stála jsem před nimi tak půl minuty jak debil, zatímco oni se na mě dívali všichni tři nechápavě. Fajn, začíná to úžasně."Ty budeš asi Kathlyn že?,, uchechtla se ta menší bruneta, které bych tipla tak 8 let.

S menším úsměvem jsem přikývla a vděčně jsem se na ni podívala, protože to aspoň někoho napadlo."Jo jasně!! To jsi ty! Tak strašně rádi tě poznáváme,,došlo blondýně a natáhla ke mně ruku.

"jsem Gerd-Anne, ale říkej mi jen Anne,,představila se a potřásli jsme si. Představil se i ten vysoký muž, který se jmenuje Kjel-Erik ale mám mu říkat jenom Erik, nebo Kjele. No a pak přišla na řadu malá Emma, která mě obejmula okolo pasu.

"Už teď tě mám ráda Kathlyn,, řekla jejím hezkounkým tenkým hláskem.
"Kath.. Jenom Kath,, opravila jsem jí.
"dobře Kath,, zahyhňala se."Můžeme už jet ne? Katty nezapomněla jsi si nic na letišti nebo v letadle?,, promluvil Erik a já jen zavrtěla hlavou." myslím že ne.,, mikla jsem rameny.

Fajn,přijdou mi celkem milý. Asi je začnu mít ráda, ovšem malou Emmu už mám ráda teď, i když se vůbec neznáme.

Polovinu cesty se mě ptali na otázky ohledně školy, života nebo tak, ale stejně jsme došli k závěru, že bude lepší, když si o tom popovídáme u společné večeře.Přitom tichu, jsem se dívala z okýnka auta, a sledovala zdejší lidi, nebo krajinu okolo. Tak špatně to tady nevypadá.

Konečně jsme zastavili a všichni začali vystupovat z auta, takže jsem nejspíš musela i já. Odpoutala jsem se a když jsem vylezla, pohled mi utkvěl na velkém bílém domu, který vůbec nevypadal k zahození.Právě naopak. Byl nádherný! Rozhodně vypadá líp, než ty naše domy v Anglii."Kluci!,, rozezněl se domem hned po příchodu do domu ženský hlas, a na zavolání byl po schodech slyšet dupot.