My second family|FF Marcus Gunnarsen

7.🥀

"děti večeře!,, rozlehl se ženský hlas po celém domě.Malá Emm hbitě vyběhla první jako v předchozích minutách a já spadla hlavou vyčerpáním na místo kde seděla holčička. Teda aspoň jsem si to myslela ale moje výpočty nebyly ideální a tak nějak moje hlava spadla Marcusovi do klína,Přetočila jsem se na bok a bylo mi jedno že mám hlavu zabořenou v jeho nohách. Jsem prostě jen unavená z letu.

"ugh.. Co děláš ty trdlo?,, uchechtl se.
"mně se chce strašně spát,, zamumlala jsem.
"ty nelétáš asi moc často co?,, jen jsem zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu."jde to poznat,, pocítila jsem jak se dotkl mé hlavy a začal temeno lehce vískat.Otočila jsem se zpátky na záda.

To mi ukázalo pohled na hňedé oči které mě s radostí pozorují a s lehkým úsměvem se na mě blonďáček kouká.Zírali jsme si do očí bezeslov a jen tak se na sebe koukali. Jeho ruka stále hýčká mé vlasy kterým se to rozhodně líbí. "večeře nebude trvat tak dlouho a potom můžeš spát až do rána,, přerušil to trapné ticho po kterém jsem se otočila zpátky na bok a kašlala na všechno.

"hmm,, vydechla jsem a užívala si každé chvilky v tomhle odpočinku, protože tohle se mi sakra líbí. Nikdo se o mně už tak dlouho nestaral.

"no tak princezno.Nespinkej,, ozval se tichý mužský hlásek blízko mého ucha na kterém jsem chvíli potom ucítila vlhké polštářky rtů a otřepala se kvůli té zimě která mnou v tu dobu proletěla, ovšem tak nějak jsem to ani moc nevnímala, hlasu jsem neodpovídala a jděte všichni do háje, nastupuju do své říše kde i nemožné věci jsou možnými.

Marcus point of view

"Marcu--,, přišla máma se zvýšeným hlasem do pokoje, nejspíš proč jsme ještě nepřišli ke stolu,když už tam všichni jsou a čeká se jen na nás. Přerušil jsem ji tím, že jsem se na ni podíval a dal si ukazováček před pusu aby se trochu ztišila. Napřed nechápala ale pak můj pohled spadl na tu princeznu která momentálně usnula na mých nohách na kterou se máma nejspíš podívala taky a až potom pochopila.

"--si,, dopověděla šeptem až jsem se na ni zpátky otočil. Může mi někdo říct proč se na nás dva usmívá jako na andílky? Ale tak zase buďme upřímní, kdo by se neusmíval když je to stvoření co právě teď spinká tak roztomilé se zavřítýma očkama?

"tak nějak mi tu usnula no,, se smíchem jsem spokojeně vydechl.máma začala přistupovat blíž až si sedla před nás na malý stolík, lehce Kath pohladila po líčku, a já každý její pohyb pozoroval."je to hodná a hezká holka nemyslíš?,, podívala se na mě s úsměvem." jo to je.. Máš pravdu,, zasněně jsem se na tu spící holku podíval."a taky roztomilá,, zastrčil jsem jí pramínek hnědých vlásků za ucho, aby ji nepadal do tváře.

"na večeři vás asi čekat nemáme že?,, pohled jsem opět přesunul k mámě která se na mě koukala snad tím nejšťastnějším pohledem. Jako co jí je dneska?"ne nemusíš. Odnesu ji nahoru a my si pak něco uděláme k jídlu. Neměj strach,, oznámil jsem jí.

"bude z vás hezký pár Maci,, dala mi pusu na čelo a odešla z pokoje. Počkej co? Jak jako hezky pár co jí hrabe? Vždyť k sobě ani jeden nic necítíme to za prvé a za druhé se známe pár hodin a hned jsme pár. Jo jasně mami. Přemýšlej trochu.

Aaaw❤️❤️jsou spolu tak sladcí a to se ani neznají❤️❤️jinak jaké máte zatím pocity z tohohle příběhu? 😏🙄Já doufám že jakože se vám líbí 🙄
I love u Like it❤️❤️