My second family|FF Marcus Gunnarsen

19.🥀

"můžu?,, raději jsem se zeptala, ale nějakou chvíli se mi reakce nedostavilo,takže jsem se dovnitř vlastně pustila sama. Vešla jsem do místnosti a dveře za sebou zavřela."hele Macu podívej..,, snažila jsem se nějak začít, ale moc mi to nešlo. Nemohla jsem najít správná slova když jsem ho tam viděla tak bezmocného.

Ode dveří jsem se pomalým krůčkem rozešla k němu na postel,ale pohled jsem z něj pořád nespouštěla."Macu já... Já nevím jak začít.. Prostě--,, u posledního slova, se mi zlomil hlas a z mých úst vyšel tichý vzlyk. Z mých očí si slaná voda našla cestu ven a nešla zastavit, už jen z představy, co bude následovat dál.Dvě hnědá očka, která byla podlita krví, kvůli nedostatku spánku a kvůli slzám, se na mě se starostí  zadívala.

"proč pláčeš Kath?,, se starostí se mě zeptal a jeho horkou dlaň, přitiskl na mé líčko, které se pod jeho dotekem rozpálilo."ničí mě pohled tě vidět tady tam zlomeného.ničí mě myšlenka, že se nebavíme tak jako týden zpátky než jsi se to dozvěděl.. Ničí mě to Marcusi.. A ještě víc mě ničí to, když vím že tě takhle trápím já a že jsem tohle všechno zavinila já... Mrzí mě to Marcusi!,, propukla jsem v histerický pláč.Marcusova ruka sjela po mém líčku pryč, kvůli tomu, že jsem hned po mých slovech prudce zohla hlavu dolů a mé dlaně si přitiskla na mé oči, aby slzy padaly do nich, a nestékaly mi po tvářích.

Hned mi bylo líp, když si mě dvě silné paže stáhli do pevného objetí,jako kdyby mi tím chtěl naznačit už tě nikdy nikam nepustím a jeho vlhké horké polštářky rtů,se dlouze přilepili na mé temeno hlavy."netrap se tím ano?Já se na tebe nezlobím,, hladil mé vlásky a semtam mi do nich vlepil polibek až do té doby, dokud jsem nepřestala brečet a z mé pusy už jen občas vycházeli tiché nepravidelné vzlyky.Upřímně jsem ráda že na mě není naštvaný.Ale pořád je tu problém že se kvůli mně trápil.

Už nějakou dobu z mé pusy nevyklouzl žádný vzlyk, ani žádná slza nesklouzla po mé tváři.Bylo v téhle místnosti naprosté ticho. Jediné co jsem slyšela byla naše srdce, která si vzájemně narážela do hrudníků. V objetí už jsme byly dost dlouho a i když se mi u něj být líbilo, stejně by to musel někdo narušit.

Pomalu jsem se odtáhla z jeho pevného sevření a otočila se na stranu tak, aby jsem mu viděla do tváře. Mlčky jsme se na sebe koukali a mezi náma panovalo napětí, jako kdyby se měla stát něco víc než jen sedět a jen tak na sebe hledět.Jeho oči se stali ještě víc temnějšími než obvykle, že už ani ta krev, která se v nich během pár dní nahromadila nebyla tak vidět.Na celém mém těle naběhla husina. Napětí bylo tehdy ještě větší.Z ničeho nic se už i v mém břiše právě probudilo zoo, když se jeho vlhké polštářky rtů, dotkly těch mých. Pohnul proti mým a já bez jakéhokoliv váhání začala spolupracovat.

Obmotala jsem mu ruce okolo krku a v dlaních hýčkala jeho vlasy, které byly snad ty nejjemnější, jaké jsem kdy v rukách měla.Ani mé nejsou tak hebké a to se s nima dvě hodiny štvu,nebo spíše křičím, před zrcadlem  kvůli sukům a různým hrbolkům.Při nenasytném líbání mě položil na postel.Jednu ruku dal vedle mé hlavy tak,aby na mne nespadl a tím mě jeho vahou nezalehl a ta druhá byla pod mými zády,aby jsem nedopadla na matraci za mnou tak rychle a tvrdě.Zkrátka mi sloužila jako opora.jeho rty si našli cestičku až k mému krku.Hlavu jsem nahla trochu na stranu,aby jsem mu dopřála víc místa na zkoumání za pomocí tichého vzdychu.Jeho ruka,která se nacházela pod mou páteří se pomalu přemístila na bříško pod mé tričko a jemně ho začal hladit.Skoro se mé kůže nedotkl.Jen konečky prstů a to nehorázně šimralo,ovšem zároveň jeho doteky ve mně vyvolávaly husí kůži.Mého krku už se zřejmě nakrmil dost,ale rty mu zřejmě ještě nestačily.

Tahle chvíle s ním,byla naprosto dokonalá.Jakoby nikdo okolo neexitoval. Jenom já a on.Nikdo jiný.Skoro jakoby se mezi náma bylo všechno v pohodě.Už i ty myšlenky jsem dokázala vypustit z hlavy a dokázala jsem se soustředit jen na jeho vlhké rtíky jak mi klouzají po krku,nebo které si přivlastňovali mé rty.

"Já někoho zabiju!,, zamumlal do polibku.Z jeho hlasu nešel vyznít vztek,nebo podrážděnost,tak ,jako si ostatní teď nejspíš představují.spíš to zaskučel a nad jeho roztomilostí jsem se musela usmát,až se mé koutky rtů vtáhli do širokého úsměvu.

***

"Ale notak!slezte mi z té linky vy dva!,,Anne Naštvaně odháněla Tinuse s Theres útěrkou,protože jí seděli na kuchyňském ostrůvku a navzájem se krmili zmrzlinou.Náš výbuch smíchu s Marcusem,když jsme to uviděli po příchodu do kuchyně byl tak hlasitý,že se na nás  upoutala pozornost všech členů rodiny,kteří tam byli."Vy se zase bavíte?,,  s radostí vykřikla malá Emma s tisíce jiskřiček v očích ze štěstí,když nás viděla usmířené a hbitě vyskočila od stolu na  kterém si nejspíš něco kreslila.Nejspíš to poznala z toho důvodu,že jsme s Marcusem měli oba na tváři šťastné pohledy a já měla své ruce pevně obmotané okolo jeho paže,když jsme došli do kuchyně za ostatníma.Chudinka Anne,která měla ještě před cvhílí naštvaný pohled se konečně jemně usmívala,Ale to si ještě nevšimla toho,že ikdyž si Theresa s tinusem odsedli z kuchyňského ostrůvku,tak ti dva si vylezly na linku za Anne a v pojídání zmrzliny pokračovali dál. Já z těch dvuch prostě nemůžu.Nevím jestli je to víc roztomilé nebo směšné,ale tak co? Kjele zvedl pohled od novin a zvědavě se na nás podíval.

spokojeně jsme se na sebe s Macim podívali a pak zase pohled odvrátily zpátky na ně a němě jsme přikývli."no sláva,, splaskla si Gerda ruce k sobě a zadívala se směrem do stropu"Jaké máte plány na večer?,, zadívala se zpátky na nás a Marcus promluvil."No jako tady Kath už má---,, zatahala jsem ho za ruku ať přestane mluvit ,ale to ho odmlčelo jen na chvíli.ugh!já ho nenávidím! "má domluvené rande,, všechny oči v místnosti se na mě opět zadívali."ale ne!to není rande! a i kdyby bylo,tak stejně nepůjdu,protože nemám co na sebe,, snažila jsem se jim vysvětlit za pomocí mých ruk,které létali okolo mě.

"jasně že máš drahoušku! po mé nejstarší dceři zbyly ještě nějaké šaty,tak si pujčíš ty.Její styl je podobný tomu tvému a velikost je taky skoro stejná,, ozvala se Gerd a já se nejistě zadívala na Maca."jen jdi! když budeš šťastná ty,budu i já babygirl,, daroval mi ten jeho nádherný úsměv a já mu bez váhání skočila okolo krku,až se chudák nejspíš lekl.

uuu...takže po třech dnech jsem to přece jen dokončila... doufám že se líbila aspoň trochu,protože já mám pocit že větší shit už jsem ani nemohla sepsat na to,že jsem na tom pracovala tak dlouho..