My second family|FF Marcus Gunnarsen

11.🥀

Marcus point of view:

"Dobré ráno princezno,,zašeptal jsem jí blízko jejich plných rtíků, když se její očka začala rozlepovat do kořán a zhluboka vydechla.

"Dobré,, zlehka mi oplatila úsměv, který jsem měl na tváři i já od doby, co jsem se vzbudil.chvíli jsme jen tak oba mlčky leželi na bocích, koukali si očí až jsem se nakonec já přetočil na záda a dal si ruce pod hlavu. Netrvalo dlouho a na mé hrudi byla položená hlava.

"děkuju že jsi tu se mnou zůstal.. Myslím,že bych se tady sama v noci bála,, poděkovala vděčným tónem hlasu."ta holka se nebojí sama jíst po tmě zmrzlinu v kuchyni,ještě k tomu otočná zády ke dveřím, ale bojí se být sama v pokoji. To se mi snad jenom zdá,, vyslovil jsem s pořádnou dávkou sarkasmu.

"tak aby bylo jasno, v té kuchyni jsem byla sama ani ne pár sekund a pak jsi mě přepadl ty. Což se divím že jsem se tě nelekla,, oplatila mi.

"kdyby jsem tam nepřišel já, neměl by tě kdo zachránit před pádem na zadek, takže si nestežuj,, vítězně zavřu oči a na rtech se mi vykouzlí spokojený úsměv. Tak a teď je v háji holka.

"kdyby jsi tam nepřišel ty, tak ta zmrzlina neskončí na zemi a já bych neuklouzla, takže si moc nefandi honey,, po vyslovení posledních slov jsem rychle otevřel oči, nahodil šokovaný výraz a okamžitě jsem stuhl.Ta holka má zatraceně velkou pravdu. Kdyby jsem tam nepřišel já,tak vše proběhne v klidu.

"copak?došli ti argumenty zlato?,, vyslovila provokativně, zvedla hlavu z mé hrudi a zadívá se mi do očí."uhm.. Ne samozřejmě že ne.. Jen. Jen myslím, že bychom si měli jít dát snídani nemyslíš?,, snažil jsem se změnit téma, protože ta holka mě jednoduše dostala do krize,kdy nevím co mám říct.

"a ty máš snad hlad po naší noční svačince která skončila rozhazaná po celé kuchyni?,, ugh.. Ta holka mě začíná štvát. Ona mi čte myšlenky nebo já nevím, protože nemám hlad ani trošičku."já-já.. No já,, snažil jsem se vymyslet nějakou rychlou výmluvu, ale to asi neklapne.

"tohle nezakecáš babe,, přiblížila se k mému uchu."smiř se s prohrou,, zašeptala mi do něj a lehce ho zkousla. Mnou v tu dobu proletěl neznámí výboj elektřiny.

"takže co si vaše veličenstvo žádá dnes dělat?,, zvědavě jsem pohlédl."uhm co má na výběr?,, lehla si zpátky na můj hrudník."no jakože nevím, ale máme na to čas jen do tří odpoledne, protože pak mám trénink,, položil jsem ruku na její temno hlavy a hýčkal její vlásky."trénink? Co hraješ?,, vyptávala se."fotbal, takže hádám,že nic pro tebe,,

"tak to počkat počkat.. Já miluju fotbal!,, opět hlavu zvedla ke mně a probodávala mě pohledem."tak to jsi asi jediná holka kterou znám,, upřímně jsem se na ní usmál.Taky že opravdu neznám holku,která by měla ráda fotbal nebo tak.Ale co se já u ní vlastně divím že?S nikým jiným bych taky nejspíš neměl bitvu v jednu ráno. 

"můžu jít s tebou? prosím!prosím!prosíííííím,, sedla si do tureckého sedu naproti mě a ruce si složila k sobě na náznak prošení a udělala psí oči,kterým se tak zatraceně nedá odolat. "no tak dobře,, protočil jsem otráveně očima.Hned na to,jsem měl okolo krku obmotané dvě paže.

"děkujuuuu,, pro tu holku fotbal musí znamenat opravdu hodně,když se mě takhle prosila aby jsem ji sebral sebou.Upřímně náš trenér nemá rád,když si  někoho vodíme na tréninky,ale tohle by mohl pochopit. Navíc jí přece nezničím radost tím, že jí odmítnu.

Uuu❤️❤️ omlouvám se že v poslední době vycházejí tak nudné kapitoly, ale je to teprve začátek no🤷‍♀️

I Hope u like it, and i love u all my babies❤️❤️❤️