My second family|FF Marcus Gunnarsen

27.🥀

Ze skříně jsem si vybrala světle růžový crop-top,džíny roztrhané na kolenou a odešla s hromádkou oblečení,do koupelny.Cara zatím něco dělala na mobilu a byla rozvalená na moji postely.

oblékla jsem si to,co jsem si vybrala,a přesunula se k zrcadlu,kde jsem si z vlasů zapletla dva francouzské copy. Poté jsem si opláchla obličej,vyčistila zuby a nanesla řasenku.Do většího líčení se mi totiž dneska nechtělo pouštět.Navíc může být každému jedno,jak vypadám a co nosím.K tomu do kavárny,kde máme s Carou namířeno,až se trochu zlidštím,skoro nikdo nechodí a máme to kousek od domu,takže šance, že potkáme nějak moc lidí, je malá.

***

S menším úsměvem jsem přikývla na servírku, která mi donesla moji objednávku-čokoládové laté se šlehačkou napovrchu, posypanou potravinářskými ozdobami.- v obouch rukách jsem držela hrneček ozdobený vánočním motivem, sice je to v létě trochu netradiční, ale líbí se mi to. Obrátila jsem pohled zpět na Caru,která si právě usrkla z toho samého nápoje co já.Položila hrneček zpátky na stůl."Takže co jsi za ten měsíc dělala,nebo vlastně u koho jsi byla a tak?" kladla otázku.,,No,raději začni ty..Je to na dýl" popohnala jsem ji.

,,Jako byla jsem u rodiny jménem Stewardovi,kteří byly původem z Anglie ,takže jim angličtina problém nedělala.Měla jsem dvě sestry a jednoho menšího brášku..." pokračovala dál ve svém výkladu o tom co prožila,co dělali a já jen pozorně poslouchala,aby mi nevypadlo jedno jediné slůvko z jejího výkladu. Semtam jsem se napila kafe.

,,A jak jsi to měla ty?" zvědavě se na mě zadívala a usrkla si jejího nápoje.,,Jakože,bydlela jsem v rodině Gunnarsenů,měl--" ,,Počkej,Počkej počkej! to jakože u dvojčat Marcuse a Martinuse?!" hbitě se zvedla ze židličky a silně bouchla rukama do stolu,na kterém je měla jestě chvíli zapřené. smutně jsem sklopila pohled dolů a vzpoměla si na Marcuse..copak asi dělá trdlo moje? Chybí mi..Strašně moc mi chybí.Chci znovu být v jeho objetí,ve kterém mi bylo poněkud dobře a ve kterém jsem se cítila v bezpečí.Chci znovu vidět jeho široký úsměv,jeho dlouhé blonďaté vlásky jak mu padají do tváře a taky chci cítit jeho hebké polštářky rtů na mých.Bože! Tak strašně mi chybí, jenže já nechybím jemu.

Za mých myšlenek mi upadlo pár neposedných slziček.,,Halo Kathlyn! Slyšíš mě?" zmateně jsem zakroutila hlavou a rozhlédla jsem se kolem,abych věděla kde jsem. Znovu jsem se podívala na Caru,která už konečně seděla na židli jako normalní člověk a starostlivě se na mě dívala.,,j-jo" vykoktala jsem ze sebe pomalu,až jsem si uvědomila,na co se mě vlastně ptala.,,Uhm stalo se ti něco?" ,,ne..všechno je v pořádku" lehce jsem se na ni usmála,takovým tím falešným úsměvem.

Nemůžu..nemůžu jí říct o Marcusovi.Sto procentně bych se tady rozbulela jako malá holka.Myšlenky na něj bolí.

Okay...trochu kratší a po dlouhé době.Omlouvám se že tak často kapitoly navycházejí.Nemám náladu...:)