My second family|FF Marcus Gunnarsen

18.🥀

Už je to skoro čtrnáct dní od toho,co jsem dorazila do Trofors a moc se toho nezměnilo. Jen jsem tam nějak týden zpátky začala chodit s Chrisem, za kterého jsem nejvíc na světě šťastná, i když vůbec nevím jak to všechno bude pokračovat když mám za čtrnáct dní odlétat zpátky do Anglie.

Když se o našem vztahu Marcus dozvěděl, byl z toho celkem dost zklamaný. Vic jak dva dny nesnědl ani kousek rohlíku,pití nevypil skoro žádné a nevylezl z pokoje. Zkrátka a jasně se mi vyhýbal. Jenže byl tu problém a to takový, že vidět ho smutného, mě dokázalo dost ranit, takže jsem brečela po nocích a někdy dokonce i přes den. Byla jsem na tom se stravou stejně jako on, jen jsem se neschovávala v pokoji.

Semtam jsem na něj narazila na chodbě, kdy se na mě skoro ani nepodíval, ale pohled na ty jeho kruhy pod očima, které byly zarudlé a lesklé, mastné vlasy a vidět jeho tělo, které jakoby opustila duše, ve mě dokázal vyvolat nepříjemné pocity. V mém hrudníku se pokaždé objevil větší tlak než normálně, srdce začalo bít ještě víc,dech jakoby se mi vytajil z úst a v očích mě dráždila slaná voda,kterou jsem v sobě dokázala udržet, ale jen do chvíle, kdy  Marcus nezmizel za rohem. To jsem sjela po zdi dolů na zadek s tvářema ve dlaních a litoval toho, jak ho ničím.

Tinus i s Theresou byly oba zklamání z toho co se mezi náma stalo, i když to nebylo asi nic tragického, Kjele z toho taky moc nadšený nebyl a ta malá princezna Emma? Tak ta se chudinka všech ostatních vyptávala, proč se s Marcusem nebavíme a proč jsou všichni v domě tak smutní a dělají věci v tichosti když jsme oba v jejich blízkosti.

Anne teď přestal bavit pohled na naše skleslé pohledy a dovlékla mě za Marcusem do pokoje, i když jsem se s jejího sevření snažila vyvléknout,ovšem nepouštěla mě.
"Anne prosím pusť mě!,, prosila jsem jí, ale nějak to nepomáhalo."ne.. Vy dva se nemůžete takhle trápit věčně!Jestli spolu chcete přežívat dalších čtrnáct dní,Musíte se usmířit, protože tahle vaše smutná nálada ovládla celý dům!,, s přísným tónem hlasu, nepřestávala jít a stisk ruky upevnila.

"ale no tak,prosím pusť mě! Slibuji že tam půjdu dobrovolně jen mě pusť,, až po téhle větě mou ruku se sevření pustila,lítostivě na mě pohlédla, mou hlavu si přitáhla blíž a políbila mě na čelo."držím palce.. Jen se prosím usmiřte.. Tohle vaše trápení nás ničí všechny,, tiše mi oznámila. I když se ke mně chovala takhle, nezlobila jsem se na ni. Já vím že to naše chování se už nedalo vydržet a prostě jí to nebavilo. Navíc by jsme se stejně museli někdy usmířit.

Mou hlavu pustila a já se rozešla směrem k posledním dveřím na chodbě. Ještě před zaklepaním jsem si zhluboka vydechla. Třikrát jsem zaťukala,ani jsem nečekala na souhlas že můžu vstoupit a otevřela jsem. Pohled mi spadl na blonďáčka,se svěšenýma nohama z postele. zvědavě se díval ke dveřím, kdo vejde, ale když uviděl mě pohled odvrátil na své nohy.

Hah.. Zabijte mě (:
Hope u Like it❤️