My second family|FF Marcus Gunnarsen

25.🥀

,,Kathlyn pojď už, nebo ti to uletí" zakřičel na mě Kjel-Erik od auta a uslyšela jsem,jak práskl dveřmi.,,jo já už jdu" křikla jsme na zpátek trochu tišeji,že mě asi nemohl ani slyšet a pohled obrátila zpátky na bílé dveře, před kterýma jsem už pár sekund stála a rozmýšlela se, jestli mám zaklepat.Nakonec jsem stejně ruku složenou v pěsti a připravenou na zaklepáni složila zpátky k tělu, hlavu sklonila dolů a z oka mi vyklouzla jedna slzička ,která byla veliká poměrně jako jedna kulička hrášku.Otočila jsem se padající vodu z mých očí si utřela a se vstyčenou hlavou se vydala za zbytkem členů rodiny,kteří na mě už čekali v autě.

Teda až na Kjela,který když jsem překročila práh dveří od vchodu,stál opřený o dveře u řidiče a starostlivým pohledem se zadíval k oknu do pokoje,které patřilo Marcusovi. Popošla jsem kousek dál,tudíž jsem zešla ze schodů na verandě a otočila se zády k autu,takže jsem niní stála čelem k domu.Ještě pořádně jsem si ho naposledy prohlédla,aby v mé paměti zůstal co nejdýl,ovšem na jedno okno jsem se musela zadívat trochu dýl.Stál tam.Oči měl podlité krví a kruhy pod očima byly veliké.Naše pohledy se opět po dlouhé době střetli a tu bolest,která se z jeho kukadel odrážela,byla nespočitatelná.I ve mě se nějaká ta bolest skrývala.Můj hrudník si zažíval zvýšení tlaku a mé srdce bilo jako utrhlé ze řetazu,že vynechalo pár úderů.Ano,přesně tohle se mnou dělá jen jeho jediný pohled,no o té husině proudící mým tělem se raději nebavím.

s tváří téměř bez výrazu,se otočil a mizel mi z dohledu.,,Kath pojď už" poručila mi Gerd-Anne.Na nic jsem nečekala a pomalou chůzí se se slzami v očích vydala posadit do aut.

***

,,Měj se dobře ty beruško naše.Ozvy se nám někdy ano? my tě zase rádi uslyšíme a někdy za náma můžeš i doletět,, "moje" máma mě drzěla za hlavu,kterou si přitáhla blíž k sobě a dala mi dlouhý polibek na čelo.Hned na to si mě táhla do pevného objetí.,,No ták mámo.Jsou tady i ostatní lidé se kterýma se chce rozloučit" poznamenal podrážděně Martinus.Nad jeho argumentem jsme se museli pousmát.Přešla jsem si teda k němu a čekala co udělá.,,Budeš nám tu chybět Kath.A věřím že i jemu,, nad jeho posledními slovy se mi hrnula voda do očí a já měla co dělat,aby nevyklouzla ven.,,Ale no tak pojď ke mně" natáhl ruce na znamení objetí a já do něj bez váhání vplula.Na to,že jsou s Macim dvojčata,to objetí nebylo podobné.V Mmarcusovém jsem se cítila tak nějak bezpečněji.I tak mi ale z úst vyklouzl hlasitý vzlyk,který se nedal udržet v puse.,,Přece nebudeš brečet kvůli takovému volovi" dal mi pusu do vlásků a já na nás cítila pohledy všech šesti očí,které Marinuse propalovali pohledem.,,Ale no tak!je to tvůj bratr!" okřikl po něm jeho vlastní otec.,,Tak jako promiň tati,ale nemá se k ní tak chovat.Přece jen je to holka a né nějaká věc na kterou se může takhle naštvat a nechat ji trápit" zastal se mě.Sice si mě oddělal z objetí,ale i tak.Mám ho ráda.Bude mi chybět pako jedno.

,,tak nám dobře dojeď" podala jsem si ruku s Erikem.No a ta malá princezna se rozbrečela.,,Proč pláčeš zlatíčko?" čopla jsem si,aby jsem byla ve stejné vyšce jako je Emma a utřela jí slzy,které jí stékaly po tváři.,,budeš mi chybět" skočila mi okolo krku,až jsem málem spadla na zem a pevně si jí přitiskla k sobě.,,ty mně taky princezno moje malá" pevně jsem stiskla víčka k sobě,a tak zabránila slzám.

takže lidiiii.Přeju vám šťastný nový rok a všechno okolo toho,protože zítra bych to tak nějak už asi nestihla,tak vám přeju teď.Užijte si ještě poslední dva dny roku 2018 a doufám že rok 2019 si užijete co nejvíc! Přece jen se říká ,,nový rok,nová náděj" a ja vám přeju,aby jste měli co nejvíc nezapomenutelných zážitku se svými přáteli,mnoho úspěchů jak už ve škole nebo v osobním životě a hlavně aby jste byly šťastní! naše češtinářka nám taky vždycky na konci roku říká,aby jsme šli do nového roku s čistým štítem a hlavně s nějakým přecevzetim! To moje je,že začnu mít ráda samu sebe,což je asi to nejdůležitější! A jaké je to vaše?