Only best friends [Marcus Gunnarsen]

~14~

Už týden jsem nebyla ve škole. Prostě na to nemám. Marcus za mnou chtěl přijít, ale já se mu vymluvila, že je mi hrozně špatně a že se ani nezvednu z postele.

Jediný kdo tu byl byla Katie. Zrovna před několika minutama odešla.Ví všechno. Řekla jsem jí to. A když jsem se zmínila o našem "skoro polibku" zaskočil jí čaj, protože zrovna pila. Pak na mě asi pět minut koukala, jak kdybych byla z jiný dimenze a pak mě začala zahrnovat podrobnýma otázkama. Jsem ráda že jsem se jí konečně zbavila.

Moje city k Marcusovi jsou pořád stejné .Odvážím se říct, že i snad o hodně silnější. Chybí mi. Kdybych mohla, tak už ho tady mám a svírám ho v pevném obejí. Můj mozek mi to ale nedovolil.

Ten večer, kdy se mnou jel z poutě se na mě celou dobu díval. Věděla jsem, že si o tom incidentu chce promluvit. Proto jsem co nejrychleji vypadla z toho auta. Nebyla jsem připravená s ním o tom mluvit. Ani teď to v tý hlavě nemám v pořádku.

,,Ahoj zlato jsme doma!" zakřičel z předsíně táta a mě tak vytrhl z myšlenek.

,,Ahoj." došla jsem do předsíně je pozdravit. Najednou si mamka založila ruce v bok a zamračila se. A já znejistěla.

,,A dost! Vždyť jsi úplně zdravá! Zítra jdeš do školy a nechci slyšet žádný ale!" pohrozila mi když jsem se nadechovala k námitce. Poraženě jsem svěsila ramena.Výborný.To se asi těžko vyhnu rozhovoru s Marcusem.

,,Jo a taky jsme potkali Marcuse. Ptal se nás jestli může přijít. Takže tady bude asi tak za pět minut." oznámil táta a já se zděsila.

,,Co?! Jak? Proč? To jste mi to nemohli říct dřív?! Panebože vždyť vypadám jak-" nedořekla jsem to, protože mě přerušil zvonek domovních dveří. Ale ne. Vyděšeně jsem se podívala na ony dveře.

Rodiče se na mě jen divně podívali a beze slova odešli z předsíně. Tak jo. Nadechla jsem se a otevřela dveře. Stál tam v celé své kráse.

Na sobě měl černé roztrhané kalhoty a šedou mikinu. Přes hlavu měl kapuci z pod které mu trčelo pár vlasů. Byly mokré. A až teď mi došlo, že venku prší a je docela zima.

Pousmála jsem se na Marcuse, protože jsem si prostě nemohla pomoct a pokynula mu ať jde dál.

Vešel a já zamířila do svého pokoje. Slyšela jsem jak jde hned za mnou. Bylo zvláštní, že jsme mezi sebou nepromluvili ani slovo.

Došla jsem ke dveřím mého pokoje, ale tam jsem se zastavila a otočila se na Marcuse. Ten to nečekal a tak jsem mu vrazila přímo do hrudi. Zamotala se mi hlava. A ne tím , že to byl docela silný náraz, ale tím, že jsem byla tak blízko něj. Zvedla jsem k němu hlavu a jaksi mi došla slova.

Zase jsem se ztratila v těch jeho čokoládkách. Byl nezvyk být mu tak blízko. Ale nic jsem proti tomu rozhodně neměla.

,,Ehm j-já se půjdu do pokoje převléknout, tak kdyby jsi minutku počkal tady prosím." oznámila jsem mu, když jsem konečně zase našla svůj hlas. Jen přikývl. Jeho výraz byl neutrální.

Marcus:
Odešla do pokoje a já si mohl pořádně promyslet co jí chci říct. Teď mi došlo, že vlastně ani nevím.

Celý týden nebyla ve škole. Když jsem jí napsal jestli se za ní nemám stavit, odmítla mě, že prý je jí hrozně blbě. Od Martinuse jsem ale věděl, že k ní chodí Katie.

Nebyl jsem na ní naštvaný. Na jednu stranu jsem jí i chápal. Nechtěla mě vidět. Po tom incidentu co se stal na pouti.

Pořád na to musím myslet. Není den ani hodina, kdy bych nad tím nezačal přemýšlet. Snažím se pochopit mé city k ní, ale jsem z toho všeho zmatený. Alison mi začíná lézt na nervy a začínám vidět její temné stránky .Zatímco u Cariny je to jiné.

Jakobych potřeboval ten její úsměv. Její rty. Její hlas...nevím co se to se mnou děje. Vždy to pro mě byla jen nejlepší kamarádka. Teď ale cítím jak se to všechno mění.Jak se mění mé city k ní.

,,Tak už můžeš." otevřela dveře a vykoukla z nich. Jen jsem se na ní pousmál a vydal se do jejího pokoje.

Carina:
Rychle jsem na sebe něco hodila a aspoň trošku si rozčesala vlasy.

Vykoukla jsem ven a uviděla jsem Marcuse opřeného o zeď, jak nad něčím hluboce přemýšlí.

Vyzvala jsem ho ať jde ke mně. Pousmál se a vydal se do mého pokoje. Zavřela jsem za ním dveře. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se čelem k němu.

Mac mě najednou přirazil ke zdi a přiblížil se obličejem k tomu mému. Nebyla jsem schopná ani dýchat. Měla jsem pocit, že mi srdce snad vyskočí z hrudi.

Políbil mě. Jeho měkké, teplé polštářky se dotkly těch mých. Projel mnou odzbrojující pocit.V místech, kde se mě dotýkal mě pokožka pálila a měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou.

V ten moment jsem všechno hodila za hlavu. Plně jsem mu polibky oplácela a ruce mu zapletla do vlasů.Víc se na mě natiskl. Jednou rukou mě držel za bok a tu druhou měl položenou na mém líčku.Polibky jsme si s něžností opláceli, ale i tak nám brzo došel vzduch.

Odtrhli jsme se od sebe a opřeli si o sebe čela. Zrychleně jsme dýchali a ani jeden z nás nevěděl proč se tohle stalo.

Byla jsem naprosto zmatená. To co jsem při tom polibku cítila...bylo to neuvěřitelné. Jakoby mi v břiše vybuchl ohňostroj.

,,J-já..už budu muset jít." vykoktal Mac, lehce mě políbil na rty a pak odešel.

Asi dalších deset minut jsem stála u té zdi a snažila se pobrat co se právě stalo. Já se líbala s Marcusem! S Marcusem kterýho miluju!

S Marcusem který má holku. S Marcusem, který byl až doteď tvůj nejlepší kamarád. A v ten moment mi došlo jak moc se to všechno posralo. Má přece holku. K ničemu by to nevedlo. A proč tě teda políbil? To opravdu netuším. Třeba protože tě miluje? To je blbost. Vždyť miluje Alison. Věci se mění...

Tak se konečně stalo to co jste chtěli😂😻
Jinak jaký máte názor na to že se Marcus a Carina líbali?Měli by být spolu?💓💬💬(doufám že řeknete jo, jinak bych musela vymazat ty čtyři kapitoly, které mám předepsané😂🙊)
Doufám že se líbí ❤
Love ya💞
Majda Maggie