Only best friends [Marcus Gunnarsen]

~22~

Katie:
Zvedla jsem se z tribuny a šnečím krokem šla dolů k šatnám. Byla jsem nervózní. Hodně nervózní.

,,Car, slib mi že tam budeš se mnou." prohodila jsem směrem ke Car, ale spíš to znělo jako rozkaz než prosba.

,,Když si to přeješ, tak určitě." usmála se na mě.

,,Děkuju." trochu jsem si oddechla, ale nervozita mě sžírala dál.

Došly jsme k šatnám a nedočkavě čekaly na naše prince. Jako první vyšel Marcus. A k mé smůle, hned za ním i Martinus.

Vypadal tak spokojeně. Na tváři mu pohrával úsměv a nadšeně si o něčem povídal s kamarádem. Musela jsem se usmát nad tím, jak byl nevinný.

Hned jak mě spatřil, úsměv se mu ještě víc rozšířil a rychlým krokem se vydal ke mně. Polkla jsem.

,,Ahoj zlato." řekl a ihned si mě vtáhl do objetí. Zlomeně jsem se podívala na Carinu. Ta mi věnovala jeden soucitný pohled.

,,Ahoj." zamumlala jsem mu do ramene a vdechla jeho vůni. Kdo ví, třeba je to naposled.

Odtáhl se ode mně a věnoval mi jeden dlouhý, láskyplný polibek. A o to, to bolelo ještě víc. Musela jsem se odtrhnout jinak bych ty pocity už nesnesla.

,,Děje se něco?" zeptal se ustaraně a palcem mě jemně pohladil po líčku.

Zhluboka jsem se nadechla.Věděla jsem, že to, co teď udělám mu ublíží, ale já bych nedokázala žít ve lži.

,,Martinusi, ty víš že já tě nehorázně moc miluju. Nedokážu bez tebe žít. Jsi můj život a já tě prostě potřebuju. Ale taky ti nedokážu lhát," padaly ze mně slova a zhluboka jsem se nadechla, ,,Já jsem tě podvedla Martinusi." vydechla jsem a slyšela jak někdo opodál zalapal po dechu. To byl nejspíš Marcus.

Celou dobu, co jsem to říkala, jsem se mu dívala do očí. Teď jsem pohled odvrátila. Jediné co jsem tam totiž viděla, byla jen bolest.

Martinus:
Hned jak to dořekla, silně mě zabolelo na hrudi. Cítil jsem jak se mi moje srdce rozpadá na malé kousíčky.

,,Jak..." vyšlo ze mně a s otázkou v očích jsem se podíval na Katie.

Viděl jsem jí v očích smutek a bolest. Vypadalo, že toho lituje.

,,Já..prostě jsem šla na tu párty a tam jsem se dost opila.Vyspala jsem se s nějakým klukem. Nic si z toho nepamatuju jen vím, že jsem se ráno vedle něho probudila nahá. Toho kluka jsem viděla poprvé v životě." vychrlila ze sebe tak rychle, že jsem jí sotva rozumněl. I tak mě ty slova nehorázně bolela. Podvedla mě.

,,Lituju toho. Ani nevíš jak moc. Celý dny jsem jenom probrečela. Bojím se, že tě ztratím. Chápu, že po tomhle se mnou už nebudeš chtít být. To co jsem ti udělala je neodpustitelné." koukala se na mě naprosto zoufale a zlomeně. Ona toho fakt hodně lituje.

To ale nic nemění na tom že mě podvedla. I když ne úmyslně. Hrozně to bolí. Jako by mi někdo do srdce vrazil kudlu.

,,Já...možná bych byl schopný ti jednou odpustit, ale teď rozhodně ne. Je to jako by jsi mi do srdce vrazila kudlu.Vím že jsi to neudělala úmyslně, ale i tak to hrozně bolí." řekl jsem a zadržoval slzy. Ona už dávno plakala.

Po tvářích jí stékaly slzy a snažila se zadržet zvlyky. Musel jsem odejít. Protože kdybych tam stál ještě chvíli nevydržel bych to.

Otočil jsem se a prostě odešel. Ani jsem se neotočil, prostě jsem šel dál.

Slzy mi začaly smáčet tváře. A nešlo to zastavit. Tak hrozně moc to bolelo.

Katie miluju víc než svůj život a prostě to hrozně bolí. Bolí mě pomyšlení, že jí líbal někdo jiný. Že její tělo měl někdo jiný. Že byla v posteli s někým jiným. Nejradši bych tomu idiotovi co jí svedl, dal do huby.

Katie za to nemůže. Byla opilá a ten kretén toho hned využil. Vím že by mě nikdy nepodvedla úmyslně.Vidím jí to na očích.

Po nějaké chvíli mě doběhl Marcus.

,,Jsi v pohodě?" zeptal sea to mě kdo ví proč vytočilo.

,,Vypadám na to? Právě jsem se dozvěděl, že mě podvedla holka, pro kterou bych položil svůj vlastní život, jak moc jí miluju." pomalu jsem na něj řval a z očí mi tekly slzy. Musím vypadat fakt zoufale.

Marcus si povzdechl a vtáhl si mě do objetí. Zabořil jsem mu obličej do ramene a snažil se zadržet zvlyky.

,,Víš, že to neudělala úmyslně. Bylo vidět jak hrozně moc toho lituje," povzdechl si a pokračoval, ,,Když jsi se otočil a odešel, složila se na zem a začala nekontrolovaně brečet. Je z toho fakt na dně. Myslí si, že jí neodpustíš." řekl a tentokrát jsem si povzdechl já.

,,Odpustíš jí že jo?" zeptal se mě Mac opatrně a já se od něho odtáhl.

,,Jistě, že jo," řekl jsem a on si oddechl, ,,Ale potřebuju čas. Potřebuju to nějak vstřebat." dodal jsem ještě a rukávem od mikiny si utřel slzy.

Rozešli jsme se na zastávku, kde jsme se oba vyčerpaně posadili. Koukal jsem před sebe a snažil se nemyslet na to, že Katie ležela v posteli s někým jiným.

Najednou mě Mac objal kolem ramen. Nevím co bych bez něj dělal. Asi bych se zhroutil. Vždycky to byl on, kdo mi pomohl. Dokonce mi pomohl se dát dohromady s Katie. Nevím co bych bez něj dělal.

Za chvíli k nám došla Carina a vyčerpaně si sedla vedle mě. Pak si mě vtáhla do objetí. Nic neříkala a to mi vyhovovalo.

Po chvíli se odtáhla a soucitně se na mě usmála. Já jí úsměv, ale nedokázal opětovat.

Trošku smutná kapitola😶Myslíte že se k sobě Katie a Tinus vrátí?💬
Doufám že se líbí❤
Love ya💓
MajdaMaggie