Only best friends [Marcus Gunnarsen]

~26~

Se slzami v očích jsem se naposledy podívala po svém pokoji.

Byl prázdný. Ani by jste nepoznali, že tu někdo bydlel. Vzala jsem do rukou poslední krabici, která tu byla a vyšla s ní ven.

Následně jsem jí dala do nákladního auta, který všechny naše věci odveze na letiště a nákladním letadlem je odvezou až do LA.

Ještě naposledy jsem se vrátila do domu a prošla si každou místnost. Protože na každou z těch místností jsem měla nějakou vzpomínku.

Nakonec jsem došla na zahradu. Slzy jsem už dávno neskrývala. Najednou jsem vedle sebe ucítila pohyb.

,,Nedělej to, prosím." zašeptal vedle mě Marcus. Překvapeně jsem se na něj otočila. Co ten tu dělá? Ani v nejmenším bych ho tu nečekala po tom všem co jsem mu udělala. Bylo mi ze sebe špatně.

,,Víš, že nemám na vybranou." zakroutila jsem hlavou a zlomeně se mu podívala do očí, které tolik miluju.

,,A ty víš. že já bez tebe nemůžu žít." řekl tvrdohlavě a podíval se na mě tak prosebně, že jsem na vteřinu byla pevně rozhodnutá s ním zůstat.

,,Já vím," vydechla jsem, ,,A proto chci abys na mě zapomněl...úplně." tak hrozně moc mě bolelo říkat tahle slova.

,,To po mě nemůžeš chtít." zašeptal nevěřícně a v očích se mu odrážela bolest.

,,Bude to tak pro nás oba lepší. Ty budeš pokračovat ve svojí kariéře a já dostuduju a půjdu na vysokou." vyložila jsem mu naší budoucnost.

,,Dobře, ale budeš mi muset prominout, že si na tebe čas od času vzpomenu." pousmál se a jemně mě pohladil po tváři. Pak už mu nic nebránilo si naposledy ukradnout mé rty.

Cítila jsem se zase jako by to bylo poprvé. Nepopsatelně. V břiše mi vybuchl ohňostroj a já se na něj musela natisknout ještě víc. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a snažila se do toho polibku dát všechno.

Jak moc mě to mrzí. Jak moc mě bolí ho takhle opouštět. Jak moc tím ubližuju sobě i jemu. A hlavně jak moc ho miluju.

,,Miluju tě, Marcusi." zamumlala jsem mu do rtů a cítila, jak se Mac usmál.

,,Já tebe víc, Carino." šeptl a prohloubil polibek. Byla jsem jako v sedmém nebi.

Musela jsem se odtrhnout. Jinak už bych to nezvládla a normálně s ním tady zůstala.

Opřela jsem naše čela o sebe. Vzájemně jsme si koukali do očí a žádná slova nebyla potřeba.

,,Měla bych jít." řekla jsem a odtáhla se. Marcus se zatvářil zlomeně. Bolel mě ten pohled. Tak hrozně moc mi drásalo srdce ho tu nechat.

Vyšla jsem ven před dům s Marcusem v patách. S překvapením jsem zjistila, že před domem stojí ruku v ruce Katie a Tinus.

Katie se ke mně ihned vrhla a už mě mačkala v objetí. Ani jí jsem nechtěla opustit, ale bohužel nemám na vybranou.

,,Budeš mi chybět." zamumlala jsem jí do vlasů a ona se ode mně odtáhla.

,,Slib mi, že si budeme psát a volat." podívala se na mě prosebně a já se nezmohla na nic víc než na přikývnutí. Moc dobře jsem věděla, že teď lžu. S odstupem šesti hodin je tohle téměř nemožné.

Pak ke mně přistoupil Tinus. Tvářil se opravdu smutně a ihned si mě vtáhl do pevného objetí.

,,Budeš nám tu chybět." šeptl mi do vlasů a mě na jeho mikinu spadlo pár neposedných slz.

,,Vy mě taky." šeptla jsem nazpátek a myslela jsem to smrtelně vážně. Opravdu mi budou chybět. Hrozně moc.

,,Víš, že ho tím zničíš že jo." zašeptal mi do ucha, tak abych to slyšela jen já. Poraženě jsem sklopila hlavu.

,,Vím," kuňkla jsem a zvedla pohled k jeho očím, ,,A proto chci aby jsi se o něj postaral. Tinusi chci aby na mě zapomenul. Zařiď nějak aby se netrápil, prosím." zoufale jsem se mu zadívala hluboko do očí.

,,Pokusit se o to můžu. Ale jen tak to nebude. On tě opravdu miluje." povzdechl si Tinus a pohledem zabloudil k Macovi, který stál kousek od nás, na hlavě měl kapuci a zíral na svoje boty.

,,A já jeho." odvětila jsem a po tváři mi stekla jedna neposedná slza.

Vydala jsem se k němu. K Marcusovi. Ten, kterému jsem ukradla srdce a teď ho tak nelítostně zničila.

,,Podívej se na mě." zaúpěla jsem, když jsem před ním stála už dobrou minutu.

Zvedl ke mně ten svůj čokoládový pohled a já ztuhla. Brečel. Po tvářích mu tekly slzy a snažil se tlumit svoje vzlyky.

Bez přemýšlení jsem se mu vrhla do náruče a začala brečet taky. Tak jsme tam stáli v objetí a navzájem si smáčeli mikiny slzami.

Bože, tohle si nikdy neodpustím .Právě ubližuju klukovi, za kterého bych položila svůj vlastní život a miluju ho víc než cokoli na světě. Jsem kráva.

,,Carino, musíme jet!" zavolala na mě mamka a já se silou vůle od Marcuse odtáhla.

Věnovala jsem mu poslední pohled plný lásky a ničeho jiného a pak jen nasedla do auta, které se ihned rozjelo.

Během minuty jsem všechny tři lidi, na kterých mi tolik záleží, ztratila z dohledu.

Brečela jsem po celou dobu cesty na letiště. Až na letišti jsem se dokázala trošku uklidnit, ale dlouho mi to nevydrželo.

Hned jak s námi letadlo vzlétlo, a my se odlepili od norské půdy, začala jsem brečet na novo.

Začínám nový život...I když jsem ten starý milovala.

Oficiálně poslední kapitola dámy a pánové.Ještě vám sem hodím epilog a pak bye bye téhle povídce.Moc se mi nechce jí ukončovat, protože mě psaní téhle knížky hrozně baví, ale všechno jednou musí skončit.Takže zítra čekejte epilog.
Co myslíte?Skončí to dobře nebo špatně?💬
Doufám že se líbí ❤
Love ya💓
MajdaMaggie