Only best friends [Marcus Gunnarsen]

~27~ Bonusová kapitola

Už poněkolikáté za tento den jsem vyletěla směr koupelna a vyprázdnila svůj žaludek. I když v něm už skoro nic nebylo.

Vypláchla jsem si pusu vodou a sedla si vyčerpaně na zem. Zaklonila jsem hlavu a opřela o studenou zeď.

Místo toho, abych se teď válela na pláži, nebo jedla vynikající jídlo místní kuchyně, tak tu už třetí den sedím a zvracím. Proč musím mít vyrózu zrovna na naše líbánky?!

,,Jsi v pořádku zlato?" přišel ke mně Marcus a na tváři se mu vyrýsoval ustaraný výraz.

Přikývla jsem. Neumím mu lhát a kdybych něco řekla, tak by hned poznal že lžu. A ne nebyla jsem v pořádku. Bylo mi špatně, žaludek jsem měla jak na vodě, ale zároveň jsem měla hrozné chutě.

,,No to vidím. Jsi celá bílá a vyhublá." nespolkl mi to. Sakra.

,,Jsem v pohodě, vážně." pousmála jsem se a snažila se zvednout, ale nohy mě zradily. Je pravda, že jsem už tři dny nic nejedla. Maximálně jablko.

Marcus si povzdechl a vyhodil si mě do náruče. Obmotala jsem mu ruce okolo krku a hlavu si zabořila do jeho hrudi. Nadechla jsem se jeho vůně. Hned mi bylo líp.

,,Car, takhle to dál nejde. Pojedeme domů ano?" řekl Mac a položil mě na postel. Já se ihned posadila a zděšeně se na něj podívala.

,,Ne! To určitě ne! Nechci nám zkazit líbánky. Stejnak je to jenom nějaká vyróza. Hned mě to přejde. Nechci aby naše líbánky takhle dopadly!" začala jsem vyšilovat a rozhazovat kolem sebe rukama.

Marcus se pousmál, klekl si přede mě a vzal moje ruce do těch jeho. Začal je mnout palci, což mě hned utěšilo.

,,Baby, já nechci aby jsi se tady trápila. Pojedeme domů a až se uzdravíš, tak pojedeme na líbánky ještě jednou ano?" usmál se na mě a já mu úsměv opětovala.

,,Dobře." svěsila jsem poraženě ramena. Mac se zvedl políbil mě na špičku nosu, nad čímž jsem se musela usmát.

,,Zabalím nám věci. Myslíš, že bys nám zatím mohla zabukovat letenky?" optal se mě a já ihned souhlasila (kdo by nevěděl, tak 'zabukovat' je něco jako koupit nebo zabrat). Konečně budu taky něco dělat.

Marcus zabalil věci, oblíkli jsme se a za chvíli už jsme seděli v taxíku na cestě na letiště.

Poletíme asi 4 hodiny a já celý let plánovala prospat s Marcusem jako můj polštářek.

A taky že jsem tak udělala. Hned jak jsme vzlétli, odpoutala jsem se, zvedla opěrku mezi námi a lehla si mu do klína. Jen se tomu zasmál, ale nechal to bez poznámky. Začal mě výskat ve vlasech a druhou rukou mě hladil od paže až po bok, což mi do těla vysílalo malé výbojky elektřiny.

Spokojeně jsem zavřela oči a nechala se stáhnout do říše snů.

~~~

,,Baby," zašeptal mi někdo do ucha, ,,Vstáváme, už budeme přistávat." zašeptal Marcus a jemně mě líbl na ucho. Zavrtěla jsem se a nesouhlasně zamručela. No to mi ještě nedošlo, kde vlastně ležím.

,,Zlato, uvědomuješ si, kde ležíš?" zachraptěl mi Mac do ucha a skousl mi ušní lalůček. Zákeřně jsem se usmála. Zvedla jsem se z jeho klína a nevinně se na něj podívala.

,,Netuším." usmála jsem se a nevinně zamrkala řasami. Vím že ho to přivádí k šílenství.

,,Kdyby ti nebylo špatně, tak..." vydechl Marcus, ale větu nedokončil. Jen jsem se ušklíbla.

Moc dobře jsem věděla, jak by tu větu dokončil. Jsme manželé skoro měsíc a já ho miluju víc a víc.

Připoutala jsem se a koukla ven z okýnka. Domov. Byli jsme pryč sotva pět dní, ale hrozně moc mi to tady chybělo.

Ano přestěhovala jsem se za Marcusem do Norska. Koupili jsme si dům v Møsjoenu. Rodiče zůstali v Americe, což mě trochu mrzí, ale co nadělám.

Jeli jsme taxíkem domů a mě se opět zvedl žaludek. Konkrétně uz po třetí za tuhle cestu autem.

Sklonila jsem hlavu k pytlíku, zatímco mi Marcus držel vlasy a konejšivě mě hladil po zádech. Je to fakt dokonalej muž.

Přijeli jsme domů a já hned vletěla do postele. Zase mi bylo hrozně. Bylo mi špatně, ale zároveň mám hroznou chuť na zmrzlinu. Co je to sakra za logiku?! A v tom mi to došlo.

Ne ne ne ne. To není možné. Potichu jsem se zvedla z postele a došla do koupelny. Marcus seděl dole v obýváku, protože jsem mu řekla, že si jdu lehnout.

Ze skříňky nad umyvadlem jsem vytáhla krabičku a vyndala z ní jeden test.

~~~

Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na těhotenský test. Pozitivní.

Já jsem těhotná....Já jsem těhotná! Já čekám miminko! Panebože to se mi snad zdá?!

Pro jistotu jsem se štípla do ruky jestli fakt nesmím. Ucítila jsem bolest na předloktí. Já jsem fakt těhotná!

A pak mě přepadl strach. Jak bude Marcus reagovat? Bude rád? Chce mít děti? Co když je nechce?

Pomalu jsem se zvedla a vyšla z koupelny. Byla jsem odhodlaná to Marcusovi říct teď hned.

,,Maci?" oslovila jsem ho a zastavila se pár metrů od pohovky, na které seděl.

,,Ano?" řekl aniž by odtrhl pohled od televize, ve které právě běžel fotbal.

Povzdechla jsem si a šla k němu. Stoupla jsem si před něj a vážně se na něj podívala.

,,Můžeš prosím vypnout tu televizi? Potřebuju ti něco důležitého říct." oznámila jsem a Mac vypl televizi.

Tázavě se na mě podíval.

,,Chtěl by si mít děti?" vyhrkla jsem. Vypadal zaskočeně, že jsem se ho zeptala právě na tohle.

,,Jasně že jo." řekl po chvíli, která byla nekonečně dlouhá. Slyšeli jste tu ránu? To mi právě ze srdce spadl obrovský kámen.

,,No, tak jedno čekáme..." řekla jsem a sklopila pohled ke svým nohám.

Slyšela jsem kroky a najednou na mě dopadl Marcusův dech. Mimoděk jsem se zachvěla.

,,Baby, podívej se na mě." řekl Mac a já nejistě zvedla pohled k jeho čokoládkám. Zračily se tam jiskřičky naprostého štěstí, což mě donutilo k úsměvu.

Najednou jsem se ocitla v jeho náruči a on se se mnou několikrát zatočil. Zasmála jsem se.

Když mě konečně postavil, podíval jsem mi hluboko do očí. Zdálo se mi, jako by mi viděl až do duše.

,,Jsi ta nejúžasnější žena na světě. Miluju tě." zašeptal a spojil naše rty v jedny.

,,Takže ho chceš?" zeptala jsem se, když jsme se od sebe odtáhli.

,,Jasně že jo! Ty snad ne?" podíval se na mě smutně.

,,Jistě že ano." usmála jsem se cvrnkla ho do nosu.

,,Bude z tebe skvělá máma." usmál se Mac.

,,A z tebe úžasný táta." šeptla jsem a přitáhla si ho do polibku.

Mám toho nejúžasnějšího může na světě. Každý den se do něj zamilovávám víc a víc. Když jsem si ho nedávno vzala, byl to ten nejlepší den v mém životě. A teď spolu čekáme miminko.

Může být ten život ještě dokonalejší?

Mám tu pro vás bonusvou kapitolu za 4k přečtení!😍děkuju loves😭😍
Zároveň vám chci říct že slibovaná knížka vyjde asi trochu později, protože jak se zrušil ten koncert, tak prostě nemám náladu na psaní 😟taky jste si mohli všimnout že jsem si změnila jméno z MajdaMaggie na maggie_gnrsn❤mám i novou profilovku❣
Doufá že se líbí ❤
Love ya💖
maggie_gnrsn