Only best friends [Marcus Gunnarsen]

Epilog

,,Takže, slečno Carino Smøth. Berete si tady přítomného Marcuse Gunnarsena za svého právoplatného manžela?" zeptal se mě oddávající a mě se v tu chvíli vybavila vzpomínka na naše opětovné shledání.

Flashback

A už je to zase tady. Moje halucinace. Mám je od té doby co jsem opustila Marcuse.

Jsem schopná jem tak jít po ulici a najednou obejmout nějakého neznámého člověka. Můj mozek si ale myslí, že to je Marcus.

Tentokrát jsem seděla v restauraci se svojí kamarádkou a kousek od sebe viděla Marcuse. Koukal na mě a v očích měl bolest, lásku a překvapení. Koukala jsem na něj, jak na zjevení.

Jak už jsem byla zvyklá, myslela jsem, že to je jen halucinace, ale ten "Marcus" na mě pořád koukal.

,,Kam furt koukáš?" zeptala se Ari a pohlédla tím samým směrem jako já.

,,Počkej, počkej není to Marcus Gunnarsen?Světoznámý zpěvák, ale hlave tvůj bývalý přítel?" zeptala se mě, zatímco nevěřícně koukala na "Marcuse".

Počkat, jak ho ona může vidět? To už má taky halucinace nebo co? Nebo...

,,Panebože." zamumlala jsem a párkrát zamrkala jestli se mi to náhodou jenom nezdá.

,,Tak za ním běž." pobídla mě Ari a já se nejistě zvedla.

Počkat, opravdu se mi to jen nezdá? Stojí tam pravý Marcus a kouká na mě? Panebože to nemůže být pravda.

Váhavě jsem se k němu rozešla. Čím blíž jsem k němu byla, tím víc jsem si byla jistá, že to je Marcus.

Zastavila jsem se půl metru před ním a koukala se do těch, mnou tak hrozně postrádaných, čokoládek. Ano byl to Marcus. Jemně se na mě usmál a vlasy mu spadly do čela.

,,Panebože." zašeptala jsem a na nic nečekala. Vrhla jsem se mu do náruče. Během chvilky začínám brečet štěstím. Vdechla jsem jeho dokonalou vůni, která se za ty 4 roky vůbec nezměnila.

Ano 4 roky jsem bez něj dokázala žít. Ale v posledních měsících jsem si začínala uvědomovat, že to takhle dál nepůjde.

,,Neplakej princezno, jsem tady." zašeptal Marcus a jemně se mě od sebe odtáhl. Rajská hudba. To byl pro mě jeho dokonalý hlas.

,,Co tu proboha děláš?" vyhrknu a on se jen pobaveně usmál.

,,Já bez tebe prostě nemůžu žít." nevinně se usmál. I mě se v tu chvíli na obličeji objevil zářivý úsměv.

,,Miluju tě." řekla jsem a spojila naše rty. Jeho rty. Panebože jak ty mi neskutečně chyběly. Jeho měkké teplé rty, které hýčkají ty mé. Byla jsem jak v sedmém nebi.

,,Já tebe víc." zamumlal mi do rtů a polibek prohloubil. Tělem se mi roznesl dokonalý pocit. Pocit, který jsem tak hrozně postrádala.

Pocit štěstí a lásky. Už nikdy ho neopustím. Je jenom můj. Navždy.

End of flashback

,,Ano." řekla jsem s usměvem a podívala se na Marcuse po mém boku. Věnoval mi zářivý usměv a já měla co dělat, aby se mi nepodlomila kolena. Ano pořád jsem si na něj nezvykla.

,,A vy Marcusi Gunnarsene. Berete si zde přítomnou Carinu Smøth?" optal se ho oddávající a Mac ani vteřinu neváhal s odpovědí.

,,Ano." řekl a stiskl mi ruku.

,,Tímto vás prohlašuji za právoplatné manžele. Můžete se políbit." řekl oddávající a my na nic nečekali. Prahla jsem po jeho rtech.

Naše rty se dotkly v prvním manželském polibku a já se konečně cítím jako paní Gunnarsenová. Co víc si přát?

THE END
A teď už si srandu bohužel nedělám.Končím s touhle povídkou a musím říct že jsem s ní i celkem spokojená.
Za neuvěřitelných pár týdnů co to píšu, tahle knížka nasbírala 3,3k přečtení, 660 hvězdiček a dostala se na 4.místo v #marcusandmartinus na 3.místo v #marcus a na 2.místo v #marcusgunnarsen.A za tohle všechno vděčím hlavně vám, protože jste dokonalý čtenáři😍celou dobu jste mě podporovali úžasnýma komentářema a já ani nevím jak vám poděkovat😭😍
Zároveň vás chci poprosit aby jste to se mnou ještě nevzdávali, protože pro vás mám další knížku, která by měla vyjít asi za týden 😱💖Dám vám sem info😎
Love ya💘💘💘
MajdaMaggie