Only best friends [Marcus Gunnarsen]

~21~

Katie:
Co jsem to udělala...tohle se nikdy nemělo stát.

Seděla jsem sklesle na posteli, nohy si tiskla k hrudníku a pohledem jsem hypnotyzovala podlahu.

Proč se tohle muselo stát zrovna mě?! Vždyť já Martinuse miluju! Nemůžu bez něj žít. A kdybych mu to řekla tak je zcela jasné, že mě pošle k vodě.

Ano mohla bych to před ním tajit a on se to nikdy nedozví, ale já mu nedokážu lhát. Nikdy jsem mu nelhala. Když se totiž podívám do jeho očí, cítím se jak pod rengenovým pohledem. Prostě to nedokážu.

A teď se za chvíli máme sejít. Poprvé od toho co jsem ho podvedla s ním budu mluvit.

Celý víkend se mi povedlo se mu vyhýbat, ale teď už to nešlo. Potřebovala jsem ho. Potřebuju jeho objetí ve kterém se cítím tak bezpečně. Potřebuju jeho rty, které něžně zahřívají ty moje. Ale bojím se, že tohle všechno skončí. Že to nevydržím a prostě mu všechno řeknu.

S povzdechem jsem se zvedla a šla do koupelny. Když jsem přešla k zrcadlu, hned jsem od něj zase odskočila.Vypadala jsem hrozně. Díky tomu, že jsem teď tři dny v kuse nespala, nejedla a pomalu ani nepila. Byla jsem vyhublá a moje pleť byla bílá jak stěna za mnou.

Můj obličej, zdobilo pár nových pupínků a taky obrovské kruhy pod očima. Samy oči byly červené a celé opuchlé od neustálého breku.Vlasy nevypadaly jako vlasy, ale jako ptačí hnízdo, ale mokré, protože jsem je měla až nechutně mastné.

Bylo mi jasné, že se nedokážu zkulturnit do patnácti minut, tak jsem napsala Tinusovi, že se trochu zdržím.

Vlezla jsem si do sprchy a umyla si vlasy.Ve sprše jsem opět začala brečet. Moje slané slzy se míchaly s teplou vodou. Já to nedokážu. Nedokážu mu lhát.

Vypla jsem vodu a svoje vyhublé tělo zamotala do ručníku.Vyfoukala jsem si vlasy, které jsem následně sepla do drdolu.

Přešla jsem k toaletnímu stolku a jala se zamaskování těch kruhů pod očima. Když jsem byla se svým obličejem jakž takž spokojená, ze skříně jsem vzala černé legíny s potiskem Adidas a bílé tričko s nápisem "True self" ironické co? Na to jsem si navlékla tmavě růžovou mikinu, která mi byla až po kolena a do kapsy si dala mobil, sluchátka a klíče. Na nohy jsem si nasadila Adidasky a z hlubokým nádechem jsem vyšla ven.

Zvedla jsem pohled k tmavé obloze a na hlavu si nasadila kapuci. Tohle počasí se hodilo k mé náladě. Bylo ponuré a tmavé. Byla i docela zima.

Rychlým krokem jsem došla k hřišti a už z dálky jsem slyšela píšťalku.

Došla jsem na tribunu a šla si sednout vedle Car. Hned jak si mě všimla tak si mě vtáhla do objetí. Jsem neskutečně ráda, že jí mám. Nevykašlala se na mě i potom co jsem udělala dvoječeti jejího kluka. Jsou spolu s Marcusem hrozně roztomilí. Už od začátku jsem věděla, že jednou budou spolu.

,,Tak jak se cítíš?" zeptala se mě Car a na obličeji se jí usídlil ustaraný výraz.

,,Provinile." hlesla jsem a koukala se radši na svoje boty. Nechtěla jsem se koukat na hřiště, protože kdybych se tam podívala, slzy by si našly cestu ven z mých očí.

,,Řekneš mu to?" zeptala se mě na věc nad kterou já přemýšlím celý víkend.

,,Nevím, "povzdechnu si a pokračuju, ,,Já mu ale nedokážu lhát. Nedokážu se podívat do těch jeho čokoládek a s klidem a úsměvem říct, že je všechno v pohodě. Prostě to nedokážu." řekla jsem naprosto frustrovaně a zoufale se podívala na Carinu, která se na mě koukala soucitným pohledem.

,,Katie, jestli ho miluješ, tak by jsi mu to říct měla.Třeba to pochopí." řekla a konejšivě mě pohladila po paži.

,,Já vím." přikývla jsem, ,,Ale co když to nepochopí? Co když mě pošle k vodě? Car já bez něj nemůžu žít." držela jsem se, abych se tady nezhroutila. Jsem naprosto zoufalá.Vůbec nevím co mám dělat.

,,No teď by jsi se měla konečně kouknout na to hřiště, protože Tinus se na tebe dost ustaraně kouká." řekla mi a já jí poslechla. Podívala jsem se před sebe a pohledem vyhledala svého prince, kterému jsem tak ublížila.

Hned jak si mě všiml, zářivě se na mě usmál a zamával mi. Znejistěla jsem. Nakonec jsem mu úsměv oplatila a mávla mu nazpátek. Poslal mi vzdušnou pusu a já se zasmála. Upřímně.

A to byl ten moment kdy jsem se rozhodla.

,,Řeknu mu to. Ať už se se mnou rozejde nebo ne. Nesnesla bych pohled na něj, jak je bezstarostný a nemá o ničem ani tušení." řekla jsem sebevědomě a pousmála se na Car.

Ta mi úsměv oplatila a nadšeně mě objala.

,,Jestli tě miluje, tak ti to odpustí." řekla a vznesla to tak sebevědomě, že jsem jí i na pár minut uvěřila. I když to bylo nemožné.

Trošku nudná kapitola, ale příště už se bude něco dít.
Jak asi Tinus zareaguje?Myslíte že miluje Katie natolik aby jí odpustil?💬💬
Doufám že se líbí ❤
Love ya💓
MajdaMaggie