Nexus |Humanoid sequel| ✓

Kapitola 12. - Zaříkávač plechovek

„Netušila jsem, že se vyznáš i ve vnitřku Inteligence," poznamenala Eva – tento den už potřetí v docela malém časovém rozestupu – a opřela si lokty o desku stolu před sebou.

„Svoji Android jsem musel přeprogramovat," odbyl ji, aby ho zase nějakou chvíli nerušila.

Dostat se do hmotného těla bylo jednoduché. Nemusel se bát, že by jediným špatným típnutím vše zničil. Jistě, mohl by omylem urvat důležitý drát, ale tak nešikovný vskutku nebyl.

Zato Eva by mohla pokazit všechno, čeho by se dotkla, dokonce i bez návodu pro tupce.

Další ticho milerád uvítal.

Dokázal se sice soustředit i při hluku, ale její otravný nosový hlas, kdy občas ještě zapištěla, aby to vyhnala na novou úroveň, byl něco jiného než to, s čím se v podzemí setkával. Což bylo hlavně cupitání malých nožiček divokých krys, příležitostné zamňoukání zatoulaného kotěte, nebo nějaká z androidčiných průpovídek.

Opravdu netušil, který z těch rušivých elementů by vymazal raději.

S povzdechem přitlačil konektor do zdířky, když mu display zablikal znovu. Možná byl rychlejší a přesnější než ten, který nechal doma v podzemí, ale rozhodně s ním nemohl závodit ve spolehlivosti.

Věděl, že to ani nemuselo být způsobeno tím zařízením – pravděpodobně byl problém v připojení –, ale na něčem si vybít vztek musel.

Ozvalo se další zalupání. Podle něj se naučil poznávat, kdy se zařízení restartuje. Nespokojeně zamručel a odložil datapad na stůl. Poté si o desku opřel lokty po vzoru jeho otravné společnice a promnul si prsty spánky.

„Obávám se, že to potrvá," oznámil skoro šeptem, jak se další rány od ženy bál.

Žádný pohlavek nedostal.

„Ztratili jsme dost času tím, jak jsi trucoval na samotce. Sebelítost těm mrňatům život nevrátí, Davide," odvětila s až obdivuhodnou vážností a poklepala nehtem na display blikajícího zařízení. „Kdybys neměl mozek, dávno bych ten pokoj vyhodila do povětří."

„Jako kaše bych ti byl k ničemu," namítl mladík.

Už mu to začínalo lézt na nervy. Oba dva, Kaizer i Hubert, měli poznámky, až když bylo moc pozdě.

Měla pravdu v tom, že lítost Míšu s Janou nezachrání, ale stejně tak mohl tvrdit, že kdyby se je pokusil zachránit bez pořádného plánu – který mu Hubert zamítl –, přišel by o život.

Ten vlastní je mi stále milejší. Zvláštní, po tom všem, čím jsem si kvůli své sobeckosti prošel...

„Neříkám, že bych tě zabila. Jen bych si zajistila, abys tam už nebyl," vysvětlila blondýnka na obranu.

„Šlechetný, opravdu. Chytrý s tebou spolupracovat nebude, pokud z něj uděláš bezdomovce."

Než stačila říct něco dalšího, přístroj naposledy zablikal, čímž si získal Davidovu plnou pozornost. Ignoroval vše, co Eva říkala, a natáhl přes ni ruku.

Sevřel okraj v prstech a přitáhl si zařízení zpět k sobě.

Tentokrát neblikalo. Vypadalo to, jako by svůj marný boj vzdalo a konečně se podvolilo tomu, co po něm jeho nový majitel chtěl.

Na displeji ukazovalo malé červené tečky v modravém poli, které byly spojené zlatými čárami, na nichž byl také nespočet podobných teček. Vzhledem to připomínalo světélka na vánoční stromeček.