Nexus |Humanoid sequel| ✓

Kapitola 10. - Křesťanský pohřeb pro buddhistu

Cestou zpátky byl nucen poslouchat Evino nadšené chvástání, které svou hlasitostí div nepřilákalo pozornost všeho živého i neživého v okruhu jednoho kilometru.

S hlavou jednoho z androidů pod paží vypadala jako úspěšný lovec, který zrovna chytil největší úlovek svého života. Všechna ta chlouba, jež se linula z jejích úst, jen popisovala, jak přesvědčená o své síle a schopnosti využít příležitosti je.

David ji zprvu poslouchal, už ze slušnosti. Ale jakmile se začínala opakovat a využívat ta samá slova a fráze, i jeho trpělivost došla ke konci.

Navíc byl příliš zaměstnaný myšlenkami na to, co se tam asi stalo, než aby sdílel své nadšení z úlovku s probuzeným dítětem v těle dospělé ženy. Neznělo to ani lákavě.

Zatímco Eva poskakovala a usmívala se na sníh, jenž padal z tmavých mraků, on využil svou hlavu efektivněji než pouze na ochranu krku před zmrzlou vodou.

Zapojil do myšlení všechny smysly, které by mu mohly pomoct tuto hádanku rozřešit, ale ani neomylnému zraku ta situace ve vestibulu nepřipadala známá.

Skryl zmrzlé ruce do kapes a předklonil hlavu. Za krk mu padal sníh a studil, ne však tak moc, aby na to bral zřetel. Více ho zajímaly špičky bot – už trochu ošoupané, jak kopal do všeho, co bylo poblíž.

Mohla to být nová eliminační metoda. Nedivil by se tomu, Inteligence často přicházela s něčím... inovativním. Jako by stále měla svůj neomezený zdroj nápadů, z nějž čerpala, kdykoli chtěla odchytit dalšího člověka.

Na začátku toho všeho to potřeba nebylo, ale jakmile se vymýtily překvapené většiny, museli změnit taktiku, aby dostali i ten zbytek mazaných přeživších, kteří se na něco podobného připravovali.

Lidé umírali ve vlnách. Inteligence si vybírala oblasti. Nebylo těžké si zjistit, kde se zdržují, když u sebe měl Android.

Nyní sice neměli plně funkční a oddaný stroj, ale i hlava toho dokázala hodně prozradit. Doufal, že dost na to, aby podnikli menší sabotáž velké rtěnky.

S táhlým povzdechem si vytáhl límec bundy až ke krku. Prsty chvíli látku svíral, aby mu nezavazela, když pohledem zalétl na ženu vedle sebe.

Nedíval se přímo na ni, hlavně sledoval kus kovu pokrytého syntetickou kůží, který se měl podobat lidskému obličeji.

Nemohl se ubránit tomu, že mu bylo androida na zlomek sekundy i líto.

Než se stačil zamyslet nad něčím dalším, Eva přeběhla těsně před ním a vytrhla ho tak ze soustředění, když musel zpomalit, aby do něj nenarazila.

Dokonce i ucouvl o krok dozadu a zvedl ruce k hlavě k automatické obraně obličeje, kdyby se náhodou rozhodla máchnout tím ostrým loktem prudčeji.

„Evo, zatraceně!" okřikl ji, jakmile se uklidnil natolik, aby mohl s plynulými nádechy promluvit.

Eva se na něj ani neotáčela. S neskrývaným nadšením poskakovala na místě, naprosto ignorovala, že vyšlapávala všechny kaluže v okolí.

David netušil, jestli to třeba nebylo záměrem, ale usoudil, že těm promočeným botám by lítost stejně nepomohla.

Toho, že se zastavili u nemocnice, si všiml až tehdy, když se blondýnka zastavila zaražením podpatků o kachlice chodníku.

Cvakla patami o sebe a teatrálně se uklonila skleněným dveřím, jež následně jediným mávnutím paže otevřela, a dlouhým skokem prošla dovnitř.