City nás dvou

Útok

*Marinette / Kouzelná Beruška*

Myslela jsem, že dnešní den už nemohl být víc horší. Byla jsem unavená, protože jsem celou noc nemohla zamhouřit oči a ještě k tomu se ve městě objevil další superpadouch. To znamenalo, že jsem se musela transformovat. Naštěstí jsem už byla u sebe doma a ve svém pokoji, kam většinou nikdo nechodil.

„Vážně si Lišaj už nemůže dát pokoj?" zeptala jsem se Tikki, když jsem uslyšela velkou ránu, jako kdyby někdo odpálil bombu.

„Dokud nebude mít vaše mirákula, obávám se, že od něj nebudeme mít klid nikdy," povzdechla si má kwami a já se nezmohla na nic jiného, než to samé.

„Bezva," bylo jasné, že Kocour ani já nemáme v plánu Lišajovi svá mirákula dát, proto nemělo cenu ani nic jiného říkat. Nezbývalo mi tedy než vykřiknout ta magická slova, která ze mě vždy dokázala udělat Berušku.

„Tikki, tečky!" a tak začala má transformace. Když se mi na obličeji objevila maska a mé tělo pokryl kostým Berušky, mohla jsem vyrazit. Milovala jsem ten pocit při proměně, který byl naprosto kouzelný.

Skákala jsem po střechách domů a pohledem hledala cokoliv nápadného. Naneštěstí jsem narazila na velice podivnou osobu. Stála na střeše a hlasitě se smála. Všimla jsem si, že na ruce měla nějaké hodinky nebo něco takového. A když natáhla ruku, mohla z nich střílet paprsky, které vám způsobily pád do bezvědomí.

Tu osobu, co byla proměněná, jsem sice neznala, ale zato jsem věděla, že musím sebrat jejího akumu dřív, než bude pozdě.

„Hej, strašáku, nech ty lidi na pokoji!" křikla jsem, abych upoutala padouchovu pozornost. To se mi podařilo a já se usmála, když se na mě otočil. Potom jsem si ale uvědomila, kdo to je.

„Sabrino?" zeptala jsem se zmateně.

„Já už nejsem Sabrina, ale Střílečka! A teď mi, Beruško, koukej dát svoje náušnice!" vykřikla a já se zamračila.

„To nikdy!" Zavrtěla jsem hlavou a přitom točila svým jojem. Neváhala jsem a jako první vyběhla proti Sabrině, která si nechala říkat Střílečka.

Během boje jsem měla možnost si ji prohlédnout. Na sobě měla černý dlouhý plášť s bílo zeleným oblekem a vypadala jako nějaká superhrdinka než padouch. Sice jsem se jejím pokusům a zasažení paprsků z jejího náramku vyhýbala docela dobře, ale hlavou mi vrtalo jedno. Kde je sakra ten Kocour? Copak neví, že je Paříž v nebezpečí? Už jsem toho měla dost a bylo mi jasné, že to sama nezvládnu. Musela jsem se nějak pokusit sebrat ten náramek, protože jsem poznala, že právě tam se schovává akuma. Jenže jsem nevěděla, jak tu věc vzít. Na chvíli jsem se zastavila, abych se vydýchala.

„Copak, Beruno? Už jsi unavená? Říkám ti, dej mi mirákula a nechám tě být!" Chystala jsem se odpovědět, ale to na mě zničehonic vyletěl světelný paprsek. Nečekala jsem to a kdyby se přede mnou neobjevila černá postava, nejspíš by už nebyl nikdo, kdo má moc polapit akumu.

*****

Vítejte u mé nové fanfikce na Miraculous. Kapitoly budou vycházet jednou nebo dvakrát do týdne, tak snad se vám to nebude zdát nějak dlouho. Doufám, že se vám první kapitola líbila a budu ráda za jakýkoliv názor. Uvidím, kdy bude další, každopádně je už napsaná a chce jenom zkontrolovat. 🐞