City nás dvou

Smíšené pocity

*Marinette*

Byl večer a jelikož jsem se nudila, šla jsem na balkón. Tam jsem pozorovala noční Paříž jako vždy a Tikki poletovala vedle mě. Povídaly jsme si o všem. O Kocourovi, o tom, jak za mnou pořád chodí, o škole a hlavně o Adrienu Agrestovi.

Kocour za mnou od své poslední návštěvy chodil opravdu často a večery s ním byly fajn. Aspoň jsem se nenudila a tenhle člověk mě dokázal vždycky rozveselit. Párkrát tu se mnou zůstal přes noc, ale brzo ráno šel domů, protože by z toho pak mohl mít problémy. Sice jsem nevěděla, kdo je pod maskou, ale asi to měl doma pěkně náročné.

Když jsem se však chtěla Tikki zeptat na něco důležitého, všimla jsem si černé šmouhy a blonďaté hlavy nedaleko školy.

„Tikki, schovej se," ukázala jsem na kabelku, do které Tikki okamžitě vletěla. Zřejmě Kocoura viděla, a tak se ani neptala proč.

Samozřejmě, že Kocour mířil za mnou. Poznala jsem to podle jeho výrazu, když se blížil a taky podle tempa či směru. Bylo zvláštní, že chodil jenom za mnou. V tu chvíli mě napadlo, že bych se ho mohla na něco zeptat...

„Ahoj princezno," usmál se a usadil se na zábradlí balkónu.

„Nazdar číčo," pozdravila jsem ho taky a pak si vzpomněla na svou nevyřčenou otázku. „Chodíš taky za někým jiným, než za mnou?" zeptala jsem se ho zvědavě a pak mi došlo, jak by to mohlo znít. „Totiž, ne že by mi to vadilo, ale zajímá mě, jestli třeba nemáš nějakou... Nějakou..." nevím proč, ale nedokázala jsem to ze sebe dostat.

„Myslíš, jestli nemám holku?" zeptal se s úsměvem a já přikývla. Chvíli se usmíval, ale pak mu úsměv zmizel z tváře a zdál se mi trochu smutný. A mně to pak došlo. Vždyť on miluje Berušku! Já jsem tak blbá!

„Holku sice nemám," odpověděl hned poté, co jsem si uvědomila, že jsem udělala blbost. „Ale zato miluju jednu úžasnou superhrdinku," vydechl zasněně.

„Berušku," doplnila jsem ho a on přikývl.

„Jenže problém je v tom, že ona mě nemiluje, protože má ráda... Adriena," vydechl a na tváři se mu objevil úšklebek, který se potom změnil na úsměv. Upřímně... Nechápala jsem to.

„A-aha," vykoktala jsem a Kocour zničehonic zpozorněl.

„Jejda, promiň. To jsem asi neměl," omluvil se, když mu došlo, že i já k Adrienovi něco cítím. Jaká to náhoda.

„V pohodě, zvykla jsem si, že nejsem jediná, které se ten kluk líbí," mávla jsem rukou a Kocour zpozorněl.

„Ty víš ještě o někom?" zeptal se zvědavě. Nechápala jsem, proč ho to zajímá, ale nevěděla jsem, proč mu neodpovědět.

„No... Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěla o té Lile, jak se objevila před školou?" chtěla jsem se ujistit, protože od toho dne už uběhla dlouhá doba. On bez váhání přikývl.

„Tak mám pocit, že jí se taky líbí. Vypadalo to, jako kdyby ho prostě chtěla jenom pro sebe," vydechla jsem a Kocour se na chvíli zamyslel.

„Zajímavé," zamručel nakonec a já to vůbec nechápala.

„A ty víš určitě, že tě Beruška nemiluje?" zeptala jsem se, i když jsem Beruška byla já a věděla jsem, že ne. Jenže jsem chtěla nějak změnit téma.

„Vím to jistě," přikývl smutně a já si povzdechla. Neměla jsem s tím začínat, protože v Kocourových očích se zaleskly slzy. Musela jsem něco udělat, protože to byla moje vina.

„Promiň, neměla jsem se ptát," povzdechla jsem si a Kocour mávl rukou.

„To je jedno. Stejně... I když mě ona milovat nebude, já jí budu věrný vždycky. Ať bude chtít, nebo ne," Kocour mluvil bez váhání.

„Tak to jsme na tom stejně. Já taky budu Adriena milovat, ať už všechno dopadne jakkoliv," řekla jsem a pak se mi na tváři vykouzlil úsměv.

Kocour se na mě podíval a na chvíli mi přišlo, že i vděčně. Zase jsem z toho pohledu byla zmatená, ale neřešila jsem to. Bylo mi to jedno, protože teď už jsem nechtěla řešit nic a Kocourova přítomnost pro mě byla darem. Potřebovala jsem se totiž  nějak odreagovat a jeho vtípky na to byly nejlepší. Jenom jsem musela nějak udělat, aby s nimi začal sám.

A opravdu. Netrvalo to nijak zvlášť dlouho, protože se Kocour hned rozpovídal. Přišlo mi, jako kdyby mi četl myšlenky, i když to nebylo možné.

*****

Ahoj, tak tady je další kapitola. Doufám, že se vám líbila a budu moc ráda za všechna přečtení, komentáře nebo hlasy. Vždycky mi to udělá radost. 🐱🐞🐞