City nás dvou

Dokonalý plán

*Adrien*

Docela mě štvalo, že jsem ještě nepřišel na Beruščinu identitu, i když jsem měl podezření. To mi bylo ale k ničemu, když se mi nepotvrdilo nebo nevyvrátilo.

„Co tě tak děsně žere?" zeptal se starostlivě Plagg, když jsem si sedl na postel a povzdechl jsem si.

„Pořád nevím, kdo je Beruška. To mě žere," přiznal jsem mu a složil hlavu do dlaní. Už mě ta tajemství opravdu nebavila, ale zatím jsme neměli na výběr. Já, ani Beruška.

„A hádám, že nemáš tušení, jak to zjistit, co?"

„Hádáš správně. K čemu je mi podezření, když nejsem schopnej něco zjistit," povzdechl jsem si.

„Hele. Něco ti řeknu," začal Plagg a já se na něj podíval. Byl jsem zvědavý, co to zase bude za blbost. „I když měli ti, co byli Beruška a Kocour před vámi, nařízeno, že nesmějí znát své identity, tak na to vždycky přišli. Ať už dřív nebo později, ale vždycky to chtělo hlavně čas. Nikdy to nebylo tak, že to zůstalo tajemstvím navždy," jakmile to Plagg dořekl, dostal jsem malou naději. Naději, že třeba jednou....

„Takže to znamená, že jednou na Beruščinu tajnou identitu stejně přijdu. A jestli mám teď podezření, pak to znamená, že to musí být pravda. Přece by se mi něco takhle nespojilo jen tak," podíval jsem se z okna a přitom usilovně přemýšlel. Přece musel existovat nějaký způsob, jak zjistit, kdo je láska mého života.

Po chvíli jsem to ale vzdal. Bylo načase požádat někoho o radu. „Co mám dělat, Plaggu?"

„Ty seš z toho vážně zoufalej, co?" sedl si Plagg vedle mě na postel a já přikývl.

„Tohle je už zničující."

„Tak já nevím, co ti poradit... Zkus ji sledovat," navrhl Plagg a já se na něj vděčně podíval. Tohle byla skvělá rada.

„Plaggu, ty jsi génius! Ale počkat... Mám sledovat Marinette nebo Berušku?" a byl tu další problém.

„Jak chceš, tohle nechám na tobě. S oběma se stýkáš často, ale chceš zjistit, kdo je Beruška," zamyslel se Plagg.

„A taky chci vědět, jestli to není Marinette," doplnil jsem ho a pak se rozhodl. „Mám to. Budu sledovat Berušku. Když použije Štěstíčko, tak má jenom pět minut než se promění zpátky, stejně jako já, když použiju Kočaklysma. Takže ji musím sledovat po nějakém souboji a pak, až jí vyprchá proměna, konečně zjistím, kdo se skrývá pod její maskou."

„Tvůj dokonalý plán má jeden háček," ozval se zničehonic Plagg, který se zase ládoval svým camebertem.

„Jakej zas?" nechápavě jsem se na něj podíval.

„Beruška je chytrá a určitě pozná, když ji někdo sleduje. Budeš muset bejt hodně opatrnej," řekl a strčil do pusy celý jeden kus sýra, až se mi z toho udělalo skoro špatně. Byl tohle vážně můj kwami?

„Tak hele, měl bys mít trochu víc úcty. Já jsem Černý Kocour a jsem stejně dobrý jako ona. Budu si dávat pozor," ujistil jsem ho a přitom trochu poučil.

„Vždyť jo, prosím tě. Nedělej z toho takový drama," zakoulel svýma zelenýma očima a já se plácnul rukou do čela, ale dál to nekomentoval.

„A navíc to vypadá, že ti osud hraje do karet," poznamenal po chvíli a tím si vysloužil můj zmatený pohled.

„Co?" pozvedl jsem obočí, ale pak jsem to uslyšel. Křik a pláč, který skoro trhal uši. Paříž mě znovu potřebovala, a tak jsem natáhl ruku s prstenem. „Plaggu, drápky!"

*****

Ahoj, tak jsem se rozhodla, že sem dám další kapitolu už dneska.  Doufám, že se vám líbila a včera jsem zapomněla říct, že už jsme v půlce knížky. Jo, taky tomu nemůžu uvěřit a samotnou mě to překvapilo. No, ale to neznamená, že už je konec, protože nás čeká několik dalších kapitol.
Taky jsem nedávno  dostala nápad na další příběh, který bude zase o Miraculous. Budu ho sem dávat, až dokončím tuhle knížku, takže to bylo takové malé překvapení pro vás.
Užijte si Vánoce a přeju vám hodně štěstí do Nového roku. 🐱🐱🐞