City nás dvou

Láska

*Adrien*

Když moje limuzína přijela ke škole a já se díval z okna, tak první, co jsem zaregistroval, byla moje princezna. Marinette tam stála před schody spolu s Alyou a sledovala naše auto stejně, jako já ji.

Hned poté, co limuzína zastavila, jsem z ní málem vyběhl směrem k Marinette, ale na poslední chvíli jsem se stihl ovládnout. Nadechl jsem se a rychlým krokem šel k mojí holce, vedle které stála její nejlepší kamarádka se svým klukem. Jo, Nino už tady byl taky a ani jsem nevěděl, že se tady objevil, protože jediné, co mě zajímalo, byla Marinette. Už jsem ji označoval za svou holku, protože prostě byla. Nedovedl jsem si představit, že bych takhle nazýval někoho jiného kromě mojí Berušky.

„Čus brácho," pozdravil mě Nino a Alya potom taky. Já jim pozdrav oplatil a pak se podíval na Marinette, která na mě jen zasněně zírala. Na tváři se mi objevil úšklebek.

„Zdravím, má dámo," řekl jsem a bylo mi jedno, že to slyší i Alya s Ninem. Pak jsem dal Marinette ruce kolem pasu a přitáhl ji k sobě. Stejně, jako tehdy na Eiffelovce, jsem jí dal polibek na rty. Tentokrát však chvíli zaraženě stála, ale téměř hned mi ho oplatila a zajela mi rukama do vlasů.

„Taky tě ráda vidím," zasmála se Marinette, když jsem se od ní odtáhl a pak jsem spatřil překvapený pohled svých přátel. Nejen jejich, ale taky všech, co byli v tuhle dobu před školou.

„Hele, kdy se tohle stalo? Jak to, že jsi mi nic neřekla, Marinette?!" ozvala se Alya jako první.

„J-já, my... No..." Marinette nevěděla co říct, tak jsem se rozhodl zachránit svou dámu v nesnázích.

„Chodíme spolu. Od včerejška," odpověděl jsem jednoduše a to se na mě podívali všichni tři.

„Vážně?" ujišťovala se Marinette.

„Jo. Miluju jenom tebe a nikoho jiného. A navždy budu," jakmile jsem to dořekl, Marinette se na mě překvapeně podívala.

*

*Marinette*

Když Adrien potvrdil to, co mi ráno napsal na papírek, nemohla jsem tomu uvěřit. Přesně po tomhle jsem celou dobu, co ho znám, toužila a teď se mi můj sen splnil.

„Taky tě miluju, Adriene," řekla jsem a bylo mi úplně jedno, že na nás všichni koukali. Dokonce jsem si všimla i zuřící Chloé nedaleko.

Pak se Adrien naklonil ke mně a znovu mě políbil na rty. Přitiskl si mě k sobě ještě blíž a já si užívala jeho přítomnost. Milovala jsem ho opravdu hodně moc. Najednou jsem zaslechla až moc známý hlas, který bych poznala kdekoliv a kdykoliv. Klidně v tmavé místnosti a se zavázanýma očima.

„Marinette Dupain - Chengová!  V mojí blízkosti se Adrienka dotýkat nebudeš a už vůbec ne se s ním líbat!" zavrčela Chloé, což mě donutilo se od mojí životní lásky odtrhnout.

„Tak hele, ty jedna nafoukaná huso. Adrien mě miluje a já miluju jeho. Je to láska a ty nebudeš říkat mně, ani nikomu jinému, s kým má trávit čas. A navíc, není to Adrienek, ale Adrien," vydechla jsem a pak se podívala na ostatní. Všichni tady stáli s pusou otevřenou dokořán, dokonce i Adrien. Chloé byla naštvaná, až by mohla na místě klidně vybuchnout.

Chvíli jsem nevěděla co dělat a dokonce mi přišlo, že když jsem tohle řekla, udělala jsem vlastně špatně. Co když se mnou teď Adrien nebude mluvit, nebo se pohádáme? V duchu jsem začala panikařit, ale Chloé se naštěstí otočila na podpatku a odešla. Slyšela jsem, jak si něco pro sebe říká, ale vůbec jí nebylo rozumět.

„Páni, pěkně jsi jí to dala sežrat," pokýval hlavou uznale Nino a Adrien s Alyou se k němu přidali.

„Jo, už jsem chtěl něco udělat a zachránit tě, ale ty jsi mě předběhla. Akorát jsi jí nemusela říkat nafoukaná huso. Sice se občas chová namyšleně, to ano, ale není to hezké. Navíc, tobě by se to taky nelíbilo," podíval se na mě starostlivě Adrien a já si povzdechla. Došlo mi, že měl pravdu.

„To je fakt. Promiň, vím, že to byla jediná holka, se kterou ses v dětství mohl stýkat, ale my dvě prostě kamarádky nebudeme. To nejde," řekla jsem a měla přitom ruce položené na jeho hrudi. Alya s Ninem šli do třídy napřed, ale my ještě stáli venku před školou. Naštěstí jsme tam byli sami. Ještě nezvolilo, jenže všichni už byli vevnitř.

„To vím, ale když se Beruška může s Chloé bavit normálně a nehádat se, proč by to nezvládla i Marinette?" podíval se mi do očí a já se ponořila do těch jeho.

„Protože Marinette tu holku nesnáší a Chloé zase nesnáší mě. Berušku miluje, tak jako všichni, takže na ni nemůže být její hrdinka zlá."

„To máš pravdu, ale..." Adrien chtěl něco říct, když v tom se ozvala rána. Oba jsme se na sebe podívali a pak uslyšeli zvonek. Přesto, že začalo vyučování, jsme my dva do školy jít nemohli.

„Ale teď nás potřebuje Paříž," usmála jsem se. Potom jsem dala Adrienovi pusu na tvář a zmizela za zeď školy.

„Tikki, tečky!" vykřikla jsem a po proměně vyskočila na střechu školy, kde už stál Černý Kocour.

***
Tak a další kapitolka je tady. Doufám, že se vám líbila a snad vám nevadila ta romantika. Já ji tam prostě dát musela. 😏 Ale nebojte. Další kapitola už taková nebude 😁