Kdo? //CZ FF ✔

Prolog

,,Lili vstávej" budila mě Amanda, má spolubydlící a nejlepší kamarádka. Lili, jméno mé. Jsem osmnáctiletá středoškolačka, která studuje dva obory. Tanec a herectví. Prolíná se to, ale zvládám oboje. Díky tomu, že studuji dva obory najednou, budu dělat maturitu dvakrát. Každou z jednoho oboru. Věc, které se obávám celý život. Máma chtěla, abych byla jako ona makléřka, ale mě to vždycky táhlo více k herectví a tanci. A hlavně mě táhlo bydlet hodně daleko od domova, kterým byl New York. Londýn, kde studuji, miluji a jednou bych se sem chtěla přestěhovat nastálo, než jen na intr. ,,už jdu" Amanda, stejně jako já, studuje tanec. Já kromě toho chodím i na přednášky z literatury. Vždycky mě fascinovali spisovatelé starších i mladších dob.

,,zadek dobrý, ale břicho nic moc" hodnotila jednoho kluka, když jsme seděly v jídelně s obědem před sebou. Škola proběhla rychle. Každé pondělí máme jen odborné předměty, jako je matematika, biologie, chemie, fyzika a podobně. Vždycky hodnotila kluky jen podle vzhledu. Já se lidí spíše stranila. Problémy z minulosti.

,,měla bych ti najít kluka" ozvala se z postele. Otočila jsem se k ní a zvedla obočí. ,,nekoukej tak. Já se divím, že nikoho nemáš! Blondýna s dokonalou postavou? Tu chce každý!" rozhazovala rukama. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. ,,jsi blbá" zasmála jsem se a zvedla se od stolu. ,,ty jdeš zase do domova?" porotočila očima a líp si sedla na postel s notebookem na stehnech. ,,jo, mám to tam ráda. Ty děti jsou úžasné" oblékla jsem si bundu. Venku už dávno začala být zima, ale to jsem na podzimu milovala. ,,tak si to užij" zamávala mi a já odešla.

Popadané listí zdobilo zelenou trávu a dodávalo to pocit nadřazenosti. Nadřazenosti, že listy mohou létat vzduchem, což lidé nedokáží. Nadřazenosti, že můžou měnit barvy a zkrášlovat tím jinak vybledlý svět. ,,ahoj Sandy, kdo to byl?" kývla jsem k páru, který odcházel. Sandy, ředitelka domova, která je z Brazílie, je hrozně tichá. ,,chtěli adoptovat miminko, ale kluka. A toho tu nemáme" povzdechla si a společně jsme zašly dovnitř. Kdybych mohla, tak bych si všechny děti adoptovala sama, ale nejde to. Všem dětem bych přála krásný život a milující rodinu, kterou doteď neměly. ,,je tu Lee a Elen?" Sandy zavrtěla hlavou a zašla do své kanceláře. ,,ty máš zase náladu" zašeptala jsem a šla do místnosti, kde byly děti.

,,co tě tak fascinuje na dětském domově?" připravila si sešit na zapisování Am. Požádala mě, jestli bych s ní nemohla udělat nějaký úkol do psychologie. ,,miluju děti. Chci, aby všechny měly rodinu, kterou nemají. Chodím tam, protože mám ráda, když vidím jejich šťastné obličeje. Jsou šťastné samy se sebou a s tím, co mají. Nejsou jako rozmazlené děti bohatých rodin. Váží si všeho, co dostanou a neohrnují nos" pokrčila jsem rameny. Bylo toho mnohem víc, ale já řekla jen to základní. ,,jsi dobrý člověk, Lili" vydechla uznale.

,,z čeho všeho budeš maturovat?" vytáhla obočí, když jsem si začala chystat učebnice. ,,normálně herectví, matematika a biologie. Pak máme z tance nějaké téma přece, s Connorem mám latinské tance a znovu matematiku s dějinami. A ještě jsem se zapsala na závěrečné zkoušky z přednášek literatury" vydechla jsem. Možná, že jsem se neměla zapisovat. Už takhle toho mám hodně... ,,držím ti palce, vždyť to víš. Zvládneš to, já v tebe věřím" dala mi ruku na rameno. ,,děkuju" lehce jsem se usmála. ,,z čeho maturuješ vůbec ty?" naklonila jsem hlavu na stranu. ,,balet, taliánské tance s Matthewem, matematika a biologie. Budeme se učit spolu? Mám pocit, že to podělám, jako vždy" zoufale se na mě podívala. ,,to je jasné. Zvládneme to obě" nastavila jsem ji malíček, za který mě chytla tím svým a obě jsme se rozesmály. Jako malé.

,,promiň, zaspala jsem" zívla jsem si, když jsem přišla do učebny za Connorem. Chodili jsme tancovat ráno, protože odpoledne toho máme oba hodně. ,,v pohodě" mávl nad tím rukou. Měla jsem ho ráda za jeho povahu. Nic nebral moc vážně a on zase obdivoval moji schopnost vše vyřešit a dostat do hlavy tolik učení. Abych pravdu řekla, tak jsem se moc neučila, jen jsem poslouchala. Díky tomu jsem se mohla přihlásit na dva obory najednou. Hodně se to projednávalo, ale ředitel nakonec svolil.

,,sakra to nedáme" lehl si na zem vedle mě. Oba jsme zhluboka dýchali a byli vyčerpaní. Byla to hodina a pořád nám to nešlo. ,,latinské tance jsou jedny z nejtěžších" zvedla jsem se do sedu. ,,a museli jsme si je vylosovat zrovna my" zasmál se. ,,zkusíme to ještě naposledy? Pak musím na hodinu" podívala jsem se na nástěnné hodiny. Celý můj život na střední probíhal stejně. Ranní vstávání a cvičení, odpolední chození do domova a přednášky z literatury. Bavilo mě to, ne že ne, ale někdy jsem toho měla vážně až po uši. ,,tak jo. Příště musíme zkusit tu blbou zvedačku" zvedl se a pomohl mi na nohy.

,,nazdar dámy" sedl si ke mně a k Amandě Matthew a po něm hned Connor s Loganem. ,,ráda jsem vás viděla, ale budu muset běžet, mám přednášku" vydechla jsem. Potřebovala jsem kafe! ,,seď. Můžu tě do města hodit autem" zadržel mě Matt. ,,vážně?" pousmála jsem se. ,,jasně, mám to cestou" mávl nad tím rukou.

,,děkuji vám za pozornost. Slečno Lili, můžete jít ke mně?" ozval se přednašeč. Vzala jsem si věci a šla k jeho katedře. ,,viděl jsem, že jste se zapsala na zkoušky" opřel se o stůl a já přikývla. Pan Miller byl příjemný a sympatický starší muž, který se hrozně dobře poslouchal. ,,vím, že studujete dva obory. Obdivuji vás. Věřím, se vy to zvládnete a taky vím, že byste mohla vést přednášky z fleku za mě. Tady jsou zkoušky z minulého roku. Já u nich budu taky a když bude nejhůře, tak vám pomohu. Chápu, že toho máte hodně" vzala jsem si od něj papíry s otázkami z minulého roku a usmála se. ,,tenhle rok budou stejné otázky. Ví to všichni, jen vy jste naposledy zmizela dřív, než jsem to stihl říct" vlídně se usmál. ,,jo, měla jsem ještě zkoušku divadla. Děkuju moc, zatím naschle" zazubila jsem se a zmizela, než stihl něco říct. ,,Matte?" zeptala jsem se opatrně, když jsem někoho hodně podobného jemu viděla stát před budovou vysoké školy, kde se přednášky konaly. Dobře, uznávám. Byly to přednášky pro vysokoškoláky, ale já nemohla odolat! ,,myslel jsem, že oceníš, když tě vezmu i zpátky" zasmál se. ,,hodně mi to pomůže" nevinně jsem se usmála.