Kdo? //CZ FF ✔

19.

          ,,Ashi?" zašeptala jsem. Všichni jsme šli ven, abysme se prošli po noční Sydney. Vypadala nádherně. Otočil ke mně hlavu a tázavě zvedl obočí. ,,vím, že jsi slyšel to, co mi říkal Austin na té chodbě" sklonila jsem hlavu. Periferním viděním jsem ho zahlédla, jak chtěl jít k nám, ale pak zašel zpátky za roh. ,,co tím myslel?" skousla jsem si spodní ret a čekala nejhorší. Bála jsem se toho, co řekne. Možná, že jsem ani nechtěla vědět, proč to řekl. On si povzdechl a objal mě kolem ramen. ,,první dva roky na škole jsem byl jako on. Měl jsem skoro pořád jinou holku, ale přestal jsem s tím, protože mi došlo, že to není to, co opravdu chci" zašeptal. Shodila jsem mu ruku a otočila se k němu čelem. Zastavila jsem a on udělal to samé. ,,to myslíš vážně? Proč jsi nic neřekl?" možná, že to byla přehnaná reakce, ale dotklo se mě to. Zakázala jsem si mít něco s Austinem, protože by se mohl vrátit k jeho "činnosti" a přitom jsem se asi zamilovala do někoho podobného. Nevěděla jsem, co k němu cítím, nebo jestli necítím to samé k někomu jinému... ,,nepřišlo mi to důležité. Už takový nejsem" chtěl mě pohladit po tváři, ale já odstoupila. ,,tobě to nepřišlo důležité? Ty víš, jakou averzi kvůli tomu cítím k Austinovi a přitom jsi úplně to stejné!" pomale jsem křičela. Nechtěla jsem si přiznat, že je jako Austin. Vždyť se choval tak... Hezky. Ale to potom i Austin. Jací jsou doopravdy?! ,,byl jsem! Ale už nejsem. Nejsem jako on a už nikdy nehodlám být" smutně se na mě podíval. Ostatní byli už kus od nás, kde si sedli na lavičky. ,,měl jsi mi to říct" sklonila jsem hlavu. ,,jo to jsem k tobě měl přijít a říct ti jo byl jsem děvkař, ale pak jsem přestal a zamiloval jsem se do tebe?" rozhodil rukama a mě zamrazilo. Co to řekl? ,,sakra Lili já... Ne to..." začal zmatkovat. ,,víš co? Zapomeň na to. Jako kdybych nic neřekl" odešel na opačnou stranu, než byli ostatní. Šla bych za ním, ale byla jsem jako v transu. V mém břiše byly ohňostroje motýlků a já se nemohla přestat usmívat. Vážně ke mně něco cítí. Avšak úsměv mi hned zmizel, když mi došlo, že nevím, jestli cítím to samé já k němu. ,,kam jde?" přišel ke mně Michael a kývl ke vzdalujícímu Ashovi. ,,asi domu" pokrčila jsem rameny a chtěla znovu propadnout svým myšlenkám, ale Michael mi to nedovolil. ,,vy jste se pohádali?" zvedl mi hlavu. ,,tak trochu, asi... Možná" trochu jsem se zamračila. Nevěděla jsem co to melu, protože mi došel význam Ashovy poslední věty. Jako kdybych nic neřekl. To jsem měla zapomenout na tohle? Bude mi to znít v hlavě pořád...

              Když jsme se vrátili do domu, tak byl Ashton zavřený v pokoji a nehodlal do něj pustit nikoho kromě Michaela. Povzdechla jsem si a opřela se o ostrůvek v kuchyni. Byla jsem nevyspalá a zmatená. Zmatená z citů. Nevěděla jsem, co k Ashovi cítím. Dokázala jsem vůbec milovat? Vždycky, když jsem pomyslela, že kdyby mezi námi bylo něco víc, tak to zajde dál a já bych to nedokázala udělat, protože by se mi objevovaly ty nejhorší scénky s otcem. ,,Lili? Jsi v pohodě?" dal mi ruce na ramena Luke a já se na něj otočila. ,,já... Nevím" vydechla jsem. ,,děti!" zeširoka se usmála Liz a my se na ni nechápavě podívali. Prstem ukázala směr nahoru a já zvedla hlavu. To není možné. Stejně, jako u Ashe nad námi bylo jmelí. Měli by tu věc přestat používat! Vážně. Byla jsem připravená zamotat si hlavu ještě víc? Možná, že by mi to hlavu nepomotalo. Možná, že by mi to mohlo pomoct a urovnat si v hlavě, co ke komu cítím. Vrátila jsem pohled zpátky do jeho modrých očí a pomalu, ale jistě se v nich ztrácela. Periferním viděním jsem zahlédla Liz, jak tam pořád stojí. Vyzvedla jsem že na špičky, protože byl Luke o hlavu vyšší a lehce ho políbila na rty. Neměla jsem pravdu v tom, že by mi to mohlo pomoct. Cítila jsem mnoho pocitů, ale cítila jsem se stejně jako s Ashem. Úplně stejně. Luke mi položil ruku na krk a trochu se sklonil, abych nemusela stát na špičkách. Slyšela jsem zvuk foťáku, takže jsem sebou cukla a od Luka se odtáhla. Tváře jsem měla červené a nemohla skrýt úsměv, který mi pohrával na rtech. ,,promiňte" nevinně se usmála Liz a odešla z kuchyně. Sklonila jsem hlavu a skousla si spodní ret. Pořád jsem cítila jeho rty na těch mých. ,,Lili" zašeptal Luke a hlavu mi zvedl. I jemu na rtech hrál úsměvem a mě to hřálo u srdíčka. Jako kdybych zapomněla ne všechna trápení ohledně Austina, plakátů i otce. Luke mě pohladil klouby prstů na tváři a odešel. Opřela jsem se o ostrůvek a snažila se to rozhýchat. Dobře, zamotala jsem se do toho mnohem víc...

             ,,Ashton k tobě něco cítí" prohodil do ticha obýváku Michael. Všichni spali, ale my zůstali dole. ,,já vím" zašeptala jsem a sklonila hlavu. Začínaly se mi třást ruce a srdce prudce bilo do hrudního koše. Nebyla jsem připravená se o tom s někým bavit. ,,a ty... K němu něco cítíš?" zeptal se opatrně. ,,já nevím, Mikey. Vážně ne. Všechno mi motá hlavu" skousla jsem si spodní ret. Nevěděla jsem, jestli ví o tom, že jsem se políbila s Lukem, ale já mu to rozhodně nehodlala říct. Ashton je jeho nejlepší kamarád, stejně jako Luke... ,,já vím, ale nechci, abyste se trápili. To samé s Lukem. Vím, co se stalo a nechápu to. Oba jsou do tebe zamilovaní až po uši" zakroutil hlavou. ,,není to tak lehké, víš? Ty sám moc dobře víš, jakou averzi cítím vůči Austinovi a Ashton je úplně stejný, jako on" zatnula jsem pěsti. ,,byl. Už není. Od druháku s nikým nespal" ošila jsem se. Tohle jsem vědět nepotřebovala. ,,ale jak mám vědět, že to nezačne dělat znovu?" zavřela jsem oči, abych aspoň trochu zadržela slzy. ,,nezačne. Už jenom z toho důvodu, že tě vážně miluje. Nikdy by neublížil holce a tobě už vůbec ne. Znám ho moc dobře" objal mě kolem ramen a já mu zavrtala nos do hrudi. ,,chápu, že nad tím přemýšlíš pořád, ale musíš si promluvit s nimi a možná ti to pomůže" políbil mě do vlasů. ,,kdyby něco, tak víš, kde mě hledat... Pojď spát" odtáhl se ode mě a zvedl se na nohy, nastavujíce mi ruku.