,,sluší ti to" podal mi bílou růži. Bylo to romantické, ale to by nesměl být Austin. Tahle skutečnost to kazila. ,,díky" dala jsem ji za dveře a zavřela. Amanda byla snad víc natěšená, než já, což se dalo čekat. Míchalo se ve mně hrozně moc pocitů a našla se mezi nimi i nervozita. Nervozita z toho, že se to pokazí. Abych pravdu řekla, tak jsem se i bála. Přecejenom to bylo mé první rande. Sice s Austinem, ale rande to bylo.
Celý večer jsme byli v restauraci, do které mě Austin zavedl. Choval se vážně jako gentleman a ne jako nadržené prase. Za tmy jsme se šli projít osvětleným Londýnem, který vypadal opravdu úžasně. ,,pořád máš na mě stejný názor?" sedli jsme si na lavičku do parku kousek od intru. ,,nerada to přiznávám, ale ne. Dneska jsi se choval úplně jinak" ošila jsem se. Nerada jsem přiznávala, že má pravdu. Pravdu v tom, že po mně nechce jenom to jedno. Že mu jde vážně o mě. ,,takže mi dáš šanci?" rozzářily se mu oči. ,,Austine... Já ti nemůžu dávat plané naděje, že mezi námi bude něco víc. Nedokázala bych to, vždyť víš, co se mi dělo" sklonila jsem hlavu. ,,vím a chci ti dokázat, že to nemusíš prožívat znovu" sedl si ke mně blíž a objal mě kolem ramen. ,,tohle vážně ne, promiň" zašeptala jsem. ,,a když tomu dáme čas?" zkusil to znovu a zvedl mi hlavu tak, abych se na něj koukala. ,,najdeš si jinou, která pro tebe bude dokonalá" vzala jsem ho za zápěstí a ruku mu odendala. ,,ale já už jsem ji našel, Lili" stiskl rty k sobě a trochu se zamračil. Věděla jsem, že mluví o mně, ale nechtěla jsem si to přiznat. Nemohla jsem. ,,Austine to nejde tak rychle, chápeš? Nemůžeš přijít, říct že to já jsem ta výjimečná pro tebe a budeme spolu. Takhle to nefunguje" zvedla jsem se a projela si rukou vlasy. ,,já vím že ne a nechci na tebe tlačit. Jen mi prosím slib, že si nezačneš s někým jiným" stoupl si přede mě. To myslí vážně? Jak tomu mám asi zabránit? ,,nemůžu ti to slíbit. City si nevybírají" skousla jsem si spodní ret. Už mi nebylo lhostejné, co cítí, jako když jsem odmítla jeho pozvání na ples. ,,ty někoho miluješ" vydechl. Zaklonila jsem hlavu abych nezačala křičet. ,,já nevím. Všechno se mi teď motá... Promiň" vrátila jsem hlavu zpátky a vzala si mobil z kabelky, který mi zvonil. ,,poplach! Kontrolují pokoje. Dělej, už jsou na naší chodbě" vychrlila na mě Amanda. ,,cože?" nechápala jsem. Proč se to musí stát zrovna teď?! ,,dělej pojď zpátky, jinak nás zabijí!" položila to. ,,sakra. Omlouvám se, ale musím jít. Děkuju za dnešek" zašeptala jsem, pohladila ho po paži a rychle odešla. Pořád byl mimo z toho, že jsem mu nepřímo řekla, že možná k někomu něco cítím. Ale já sama bych ráda věděla co a ke komu. Myslela jsem, že to možná bude někdo z kluků, ale asi je to jen pobláznění z nového přátelství. Všechno si budu muset nechat projít hlavou... Až budu sama a v New Yorku.
,,převleč se. Pak mi povíš všechno, co se dělo, ale teď musíme spěchat. Za chvíli jsou tady. Já už jsem trochu uklidila" hnala mě do koupelny s oblečením. Hned, jak jsem vyšla z koupelny nám zaklepal někdo na dveře. Amanda otevřela a pustila dovnitř dvě starší paní. ,,konečně někdo, kdo má uklizeno" zapsala si jedna z nich něco do papírů. ,,vyhovuje vám, že bydlíte spolu?" zeptala se druhá. ,,jsme nejlepší kamarádky, takže jsme rády" odpověděla jí za obě Am. ,,tak dobře. Vypadá to, že tady připomínky nemáme. Děkujeme" usmály se a odešly. Kvůli minutě jsem běžela až z parku? ,,dám vědět klukům. Určitě půjdou i k nim" vzala jsem si rychle mobil, abych co nejvíc oddálila téma dnešní rande.
,,no páni" vydechla Am, když jsem ji všechno podrobně řekla. ,,umí být i romantik, ale jak jsi myslela to, že nevíš, co ke komu cítíš?" sedla si do tureckého sedu na své posteli. ,,možná je to jen pobláznění" mávla jsem nad tím rukou. Nechtěla jsem to řešit. Chtěla jsem si to prvně uspořádat v hlavě sama a k tomu mi Am nemohla pomoct. ,,ale ta růže je nádherná" podívala se na stůl. ,,je" pousmála jsem se. ,,za tři dny máš ples" nahodila jiné téma. ,,já vím. Máma zase nepřijde, ale kluci řekli, se tam přijdou. Stejně jako Lee, Elen a ty" usmála jsem se. ,,a další pátek je ples kluků" zakmitala obočím. ,,půjdeme?" zazubila se. Ona milovala párty, na rozdíl ode mě. ,,já pozvaná jsem" hodila jsem po ní polštář. ,,s kým tam jdeš? Pokud vím, tak Austina jsi odmítla" založila si ruce na hrudi. Ji nikdo nepozval ani na jeden z plesů, ale možná se to ještě změní. ,,celkově s klukama. Nikdo mě nepozval přímo" pokrčila jsem lhostejně rameny, ale v duchu jsem skákala radostí, že mě tam pozvali.
,,ty letíš na Vánoce do New Yorku?" zeptala se, když jsme se chystaly ke spánku. ,,jo, ale zase je slavit nebudeme. Ty budeš kde?" sedla jsem si na postel a začala se odličovat. ,,nakonec všichni budeme tady v Londýně u babičky" naštvaně si sedla na postel. ,,určitě to bude úžasný" uklidňovala jsem ji. ,,jestli to dopadne jako minulý rok, tak si zabalím svých pět švestek a poletím normálně do Kanady" protočila očima. Minulý rok mi říkala, že to byla katastrofa. Její babička se začala navážet do její mamky, že si kariéru buduje postelí a že k tomu navádí i Am. Pak odjela den před Vánoci a od té doby ji neviděla a to bydlí v Londýně, takže to mají blízko. ,,užiješ si to, uvidíš" povzbudivě jsem se usmála. Ona mohla být ráda, že má tak velkou rodinu. Já mám jen mamku a babičku a dědu, které už jsem neviděla od doby, co jsme se přestěhovaly s mamkou do New Yorku. Je ze Švýcarska a to není zrovna kousek... ,,ty jdeš zítra zdobit co?" posmutněla. ,,jo. Vůbec se mi nechce, ale je to furt lepší než balet. Pořád mě bolí nohy" promnula jsem si je. ,,to se máš. Já mám sice balet ráda, ale je to lákavá nabídka ulít se ze školy jen tak" odfrkla si. ,,to jo, ale pak se musím začít pořádně učit, nebo to nezvládnu. Pomůžeš mi s baletem? Pomáhal mi Connor a zdá se mi, že jsem se zlepšila, ale stejně to potřebuji doladit" povzdechla jsem si. ,,ale vážně jsi se zlepšila. Se s ním máš sejít ještě ráno ne?" přikývla jsem a lehla si. Byla jsem neskutečně unavená...

ČTEŠ
Kdo? //CZ FF ✔
Fiksi PenggemarPředstavovali jste si někdy, že byste mohli mít aspoň na jeden den život někoho jiného? Já ano a doufala jsem, že se mi to jednou povede, protože uťáplý život šedé myši ze střední školy jsem nechtěla. Chtěla jsem být něčím výjimečná a to se mi nikdy...