Kdo? //CZ FF ✔

26.

        Večer jsem usnula hodně brzo, takže jsem s Austinem nemluvila, ale doběhlo mě to hned na herectví, kdy jsme zůstali sami v sále. ,,počkej" vzal mě za zápěstí, když jsem chtěla odejít se převléknout z kostýmu Julie. ,,včera jsi usnula, tak jsem tě nechal spát, ale mluvit s tebou chci" pustil mi zápěstí a já si založila ruce na hrudi. Chtělo se mi spát. ,,nechci, aby ses mě bála kvůli tomu, že jsem se k tobě choval hnusně. Nechápal jsem, kdo doopravdy jsi a hrozně toho lituju. Byl jsem blbej, ale teď to chci napravit. Změnil jsem se kvůli tobě. Věř mi" pohladil mě po tváři. ,,co po mně vůbec chceš?" vydechla jsem a ruce spustila podél těla. ,,chci ti aspoň dokázat, že už nejsem takový, jako předtím, když už mi nedáš šanci na něco víc" zavřel oči a vypadal, jako že ho to vážně mrzí. ,,slova jsou lehká, když je vyslovíš, ale činy jsou těžší. Nech mi čas, protože já... Vidím, že nejsi jako předtím. Jsi jiný, ale bojím se, že se zase spálím. A taky je pravda, že ti nevěřím, že jsi sázku zrušil. Než jsem se dozvěděla, že jsi se vůbec vsadil a zrovna o tomhle, tak jsem ti šanci chtěla dát, ale teď vážně nevím, jestli si ji zasloužíš. Musím si to rozmyslet" políbila jsem ho na tvář a odcházela. Sama sebou jsem byla překvapená, ale řekla jsem mu, jak jsem to cítila a taky to, co jsem mu říct chtěla. ,,takže mám naději?" otočila jsem se k němu, po chvíli váhání přikývla a odešla do šatny. Možná, že se vážně změnil. Že není takový, jako dřív, ale co když je pořád stejný a jenom si se mnou hraje? Co když sázka pořád běží a tohle je jeho taktika? Všechna gesta, co udělal, byla vážně romantická, to musím uznat, ale netušila jsem, jestli mu dát další šanci, když jich několik promrhal.

             ,,jsou tu další" zašeptala jsem a strhla růžový papír, který byl na zdi. ,,Liliana to nezvládá a začala se řezat!" stálo na něm a u toho byla fotka mých zápěstí. Zmačkala jsem to a vyhodila. ,,nic si z toho nedělej" objal mě kolem ramen Ash. ,,ten, co to dělá se najde a když zjistím, kdo to byl, tak ho zabiju" políbil mě na spánek. Nakrčila jsem nos a políbila ho na tvář, když jsme zastavili u mojí skříňky. ,,hlavně se s nikým neper. Udělej to pro mě" otočila jsem k němu, když jsem si brala cvičební úbor. Vždy, když jsem se jen otřela o někoho cizího, tak se mi chtělo brečet. Štítila jsem se doteků všech ostatních, kromě lidí, co znám. Vím, že oni by mi neublížili...

              Přehlídka se nebezpečně blížila a my pořád cvičili. Herectví jsme měli v malíčku, ale balet ne. Ostatním to šlo, ale mně ne. ,,to není možné. Potřebujeme obsadit první řadu. Lili budeš to muset být ty" řekla učitelka tance v hodině a všechny pohledy padly na mě. ,,já? Proč to nedáte někomu jinému já... To nedokážu! Neumím balet" obhajovala jsem se. ,,nikoho jiného tam obsadit nemohu. Ty to zvládneš. Budeme odteď cvičit spolu, dobře?" prosebně se na mě podívala a já s povzdechem kývla k souhlasu. Nic jiného mi nezbývalo...

             ,,Lili má místo v první řadě!" sedli jsme si ke klukům a Am vyřkla onu skutečnost. ,,je to vážně úžasný" pronesla jsem ironicky. ,,je!" vykřikla Am, až se po nás pár lidí otočilo. ,,ty to zvládneš Lili. Věříme ti" povzbudivě se na mě usmál Michael, ale já mu úsměv oplatit nedokázala. ,,promiňte" rychle jsem se zvedla od stolu a běžela na záchod, protože jsem musela zvracet. Opřela jsem se o zeď vedle záchoda a setřela si slzy, které mi díky tomu vytekly. Vždycky jsem to nesnášela. Ztěžka jsem vydechla a snažila se nevnímat třes v mých rukách. ,,Lili jsi v pohodě?" dřepl si ke mně Ash a pohladil mě po tváři. ,,jo" otevřela jsem oči a podívala se na něj. ,,jsi úplně bílá" přejel mi prsty po tváři. ,,jsem v pohodě" zvedla jsem se ze země a zamířila k umyvadlu, kde jsem si vymyla pusu.

            ,,je to jen ze stresu" pousmála se paní, co byla na ošetřovně. Ash mě sem doslova dotáhl, protože měl o mě strach. Roztomilé. Přikývla jsem a stoupla si na zem. ,,z tohohle ti nepomůžou prášky, ale dobrý spánek" zapsala něco do počítače. ,,děkuju" zmizela jsem za dveřmi společně s Ashem. ,,vidíš, říkala jsem to. Nic mi není" políbila jsem ho na tvář. ,,jenom jsem se bál!" obhajoval se. ,,půjdu na pokoj" pousmála jsem se. ,,zvládneš to, nebo mám jít s tebou?" zašklebil se a opřel mě o zeď. ,,zvládnu to, nejsem malá" dala jsem mu pramínek vlasů za ucho, když mu spadl do obličeje. Ashton se sklonil a lehce mě políbil na rty. Hejno motýlů se mi rozletělo po břiše a já se nemohla ubránit úsměvu, když se odtáhl. ,,přijdu za tebou" vtiskl mi krátký polibek a odešel na druhou stranu. Skousla jsem si spodní ret a přehrávala si to znovu a znovu.

        ,,on tě vážně miluje" skákala po posteli Am. ,,a ty jeho?" dopadla na zadek. ,,já nevím. Austin mi motá hlavu, Ashton taky a s Lukem už se moc nebavím" povzdechla jsem si. S Lukem se pomalu, ale jistě vzdalujeme od onoho polibku v Sydney. Nevěděla jsem, co se stalo, ale chtěla jsem zpátky ty časy, kdy jsme se smáli. Chtěla jsem je vyměnit za tyhle, které jsou hodně divné. Pořád někam chodí a když někde zůstaneme sami, tak nepromluvíme ani slovo a je mezi námi napjatá atmosféra. Bylo mi blbé se ho ptát a z kluků jsem to taky tahat nechtěla...

              ,,dnes tě vyzvednu v sedm, čekej mě. Austin" podala mi Am růži a přečetla vzkaz, který u ní byl. Byla ráno položená před dveřmi a já se usmála. ,,nemůžu s ním jít... Je mi špatně" stiskla jsem rty k sobě. ,,to chápu. Přelož to na jindy" mrkla na mě a já se zasmála. Bylo to od něj hrozně hezké, že se snaží a upřímně mě tím tak trochu obměkčil. Choval se vážně jako gentleman a ne jako prase, kterým byl předtím. Cenila jsem si toho, ale bála jsem se spálení. Dokázala jsem milovat někoho, kdo byl na mě hnusný a byl děvkař, ale změnil se kvůli mě? Možná, že dokázala, protože jsem byla asi zamilovaná do Ashe a ten byl taky děvkař. Sice už dlouho "vyléčený", ale byl...