Kdo? //CZ FF ✔

22.

              ,,jsi majetnický hajzl" zavrčela jsem mu do obličeje a odstrčila ho od sebe. ,,nejsem. Jenom ti dávám najevo, že jsem lepší" povrchně se usmál. ,,Oni jsou stokrát lepší než ty. Nech mě jít, prosím. Najdi si jinou" sundala jsem mu ruce z mých boků a odešla. Neměla jsem na něj nervy.

            ,,ahoj" objala jsem Connora, když jsme se ráno sešli, abysme cvičili na maturitu. ,,ahoj, co Vánoce?" pobídl mě, abych mluvila. ,,úžasný. Michael, Ash a Luke přijeli do New Yorku s tím, že s nimi poletím do Sydney a tam jsme byli až do nového roku. Co ty?" usmála jsem se a nandala si botu s podpatkem, abysme to zkusili naostro. ,,romantický" zasmál se a já se po něm ohnala botou, kterou jsem si následně nandala. ,,u nás to bylo jako každý rok" mávl nad tím rukou.

               ,,řekneš ještě něco a nacpu ti ten podpatek do zadku" vyhrožovala jsem Michaelovi, ale on se tomu jen smál. Zakroutila jsem nad ním hlavou a schovala si věci do skříňky. ,,půjdeš s náma na párty?" zazubil se. ,,víš, jak to dopadlo minule" povzdechla jsem si. ,,Lili notak" dal mi ruku kolem ramen. ,,tak fajn, ale budu tam jen chvíli" svolila jsem nakonec a on se začal radovat. Políbil mě na tvář a odešel. ,,jste spolu vážně roztomilý" opřela se zasněně Am vedle mé skříňky a dojatě si přitiskla učebnici k hrudi. ,,jsi blbá" zasmála jsem se.

             ,,Lili musíš dát najevo, že to, co k němu cítíš je pravé a že to myslíš vážně" řekl mi učitel, když jsme zkoušeli Romea a Julii. ,,nejde to říct, když ho nenávidím" sedla jsem si na zem a dělala, že si čtu text, i když jsem ho uměla. ,,o tomhle herectví je. Musíš to umět zahrát" dal mi ruku na rameno. ,,ale vždyť já vím. Dokázala bych to říct komukoliv jinému" zamračila jsem se na Austina. Celou dobu mě sledoval s pobaveným pohledem. Byli jsme jediní v sále společně s učitelem. ,,budu muset jít. Vy dva tu zůstanete a aspoň dvakrát to zkusíte! Slíbíte mi to?" vzal si bundu a my jsme neochotně přikývli. Lehla jsem si na zem a odhodila text někam vedle sebe. Byla jsem naštvaná a přitom v koncích. ,,neměli bysme zkoušet?" lehl si nade mě a zapřel se rukama vedle mé hlavy. ,,slez ze mě" zavrčela jsem. ,,nebo?" zašklebil se. ,,nebo už nikdy nebudeš moct mít děti" sladce jsem se usmála. ,,já děti nechci" úsměv mi oplatil. On má ďolíčky! Jak to, že jsem si jich nikdy nevšimla?! ,,tak ti to nebude vadit" vymrštila jsem koleno přímo k jeho rozkroku. On bolestně zavřel oči a já ho ze sebe shodila. Zvedla jsem se a založila si ruce na hrudi. ,,přestaň mě otravovat. Jestli ti jde o to, abych ti dala šanci, tak se nechovej jako blbeček!" vzala jsem si věci a naštvaně odešla ze sálu.

              ,,co se děje?" zasmál se Ash, když jsem si k nim naštvaně sedla na obědě. ,,já se z toho zblázním! Kolik let je za vraždu?" opřela jsem si hlavu o ruku a všichni se rozesmáli. ,,já to myslím vážně! Už s ním nevydržím ani minutu!" zamračila jsem se. ,,kdybych neměla přítele, tak ti od něj s radostí pomůžu" zazubila se na mě Am. ,,Connore?" otočila jsem k němu hlavu. On na mě hodil naštvaný pohled. ,,já. Nejsem. Teplý" dal důraz na každé slovo. ,,jsi si tím jistý?" opřela si hlavu o jeho paži Am. ,,Amando neser mě" zasmál se. Pochopil, že si děláme jen srandu.

              ,,Lili?" oslovil mě Ashton. Byl večer a já šla z domova. ,,Ashi?" oplatila jsem mu s úsměvem. ,,co tady děláš? Teď?" nakrčil obočí. ,,jdu od dětí" pousmála jsem se. Pomalu jsem ho neposlouchala, jak jsem byla zabraná do svých myšlenek. ,,Lili posloucháš mě?" chytl mě za zápěstí a tím mě zastavil. ,,ne, promiň" povzdechla jsem si. Musela jsem zamrkat, protože mi napadaly sněhové vločky do očí. ,,co je s tebou?" pohladil mě po tváři. ,,pořád musím na všechno myslet" stiskla jsem rty k sobě. ,,a došla jsi k závěru?" pousmál se. ,,nevím... Pořád mi to kazí skutečnost, že za chvíli končí škola" pohladila jsem ho po vlasech a tím mu z nich setřela sněhové vločky. ,,nemysli na to, co bude potom. Mysli na to, co je teď" chytl mi ruku, dal mi ji podél těla a políbil mě. Mé zmrzlé tváře začaly hořet a motýlci v břiše se změnili na draky. ,,promiň já..." zazmatkoval, když se odtáhl. ,,nic neříkej" skočila jsem mu do řeči, zvedla se na špičky a znovu ho políbila. Bylo mi jedno, že možná cítím něco i k Lukovi. Že něco cítí ke mně Austin. V tu chvíli jsem byla jen já a Ash. Položil mi ruku na krk a já cukla, protože měl studené prsty. ,,vážně tě mám rád" zašeptal a opřel si čelo o to mé. ,,já tebe taky" usmála jsem se a zavřela oči. Chtěla jsem si zapamatovat všechny pocity, co jsem cítila. Chtěla jsem, abysme takhle zůstali už navždy, ale zima, která převládala mé tělo to zkazila. ,,měli bysme jít, nebo budeš nemocná" odtáhl se ode mě. Nerada jsem přikývla a dala si ruce do kapes, abych si je aspoň trochu zahřála.

              ,,uvidíme se zítra" usmál se, políbil mě na tvář a odešel do svoji části intru. Já s úsměvem mířila ke svým dveřím. Zarazila jsem se hned, jak jsem vyšla zpoza rohu. Ztuhnula jsem na místě a nevěděla jsem co dělat. Znáte ten pocit, kdy máte strach a máte ten hnusný pocit v břiše? Pocit, kdy nemůžete hýbat nohama a dokážete se jen dívat na spouštěč vašeho strachu? Pocit, kterému se snažíte co nejvíc vyhnout? Tak právě tenhle jsem cítila. Mé zmrzlé ruce se začaly třást a já nedokázala ani o krok couvnout. Nechtěla jsem jít rovně a nemohla jsem jít ani zpátky. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem nezůstala s Ashtonem a klukama, jak mi nabízel. Vzpamatovala jsem se až když si mě všimnul. Nebyla cesta zpět...