Kdo? //CZ FF ✔

1.

,,promiň" začala jsem se omlouvat klukovi se zelenými vlasy, do kterého jsem narazila. ,,to já se omlouvám. Měl jsem dávat pozor" dřepl si a začal sbírat papíry, které mu díky nárazu popadaly. Udělala jsem to samé a pak se zvedla s několika papíry, které jsem mu podala. ,,díky" zářivě se usmál a odešel. Vždyť já ho znám. Proletělo mi hlavou. Potkávám ho skoro každý den na chodbě, ale nikdy ho hned nepoznám, protože má vždycky jinou barvu vlasů. Chtěla jsem jít do učebny herectví, ale zastavila jsem se, když jsem zahlédla nějaké papíry pod lavičkou. Vzala jsem si je. Muselo to být toho kluka. Celé stránky byly popsané nějakým textem písničky. Asi studuje hudbu. Pokrčila jsem rameny, dala si papíry do tašky a rychle šla na hodinu, protože už jsem měla zpoždění.

,,mami?" zvedla jsem obočí, i když mě nemohla přes hovor vidět. Nikdy mi nevolá. ,,ahoj, jen jsem ti chtěla říct, že na tvé plesy nestihnu doletět" zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči, abych nezačala křičet. ,,tak co se dá dělat" šla jsem dál kamennou cestou k dětskému domovu. ,,budu muset končit, je tu Terner" položila to. Její dokonalý přítel, kterého upřednostňuje přede mnou. Žádné promiň, nepřijdu. Ne. Už jsem si zvykla na to, že na mě kašle, ale tohle mě ranilo. ,,ahoj Lee" pozdravila jsem vychovatelku, která pro mě byla jako maminka, stejně jako pro dalších deset dětí. ,,ahojky" objala mě. ,,tak co škola?" sedla si k jejímu stolu a já si sedla naproti ní. Dělaly jsme to tak vždy. Řekly jsme si, co je nového a pak jsme šly společně s dětmi ven. ,,ještě to zvládám, ale za chvíli začne to učení naplno" maturita je dřina. ,,to chápu" pokývala hlavou. ,,jo a na něco se chci zeptat" vyhrkla jsem. ,,nešla bys na mé plesy? Máma nepřijede a já bych tě tam ráda viděla společně s Elen" vytáhla jsem čtyři lístky na dva různé plesy. ,,rády přijdeme, děkuju" vzala si ode mě lístky a schovala je do stolu. ,,u mě nic nového není, tak můžeme vyrazit" zase se zvedla a já to po ní zopakovala.

V dětském domově jsem byla až do večera, jako každý den a na intr se vrátila až za tmy. Znovu jsem si vytáhla papíry s textem a začala jsem si to číst. Bylo to úžasně napsané a i když nestuduji hudbu, tak bych to vzala všemi deseti. Ještě jsem se koukla na učení, umyla se a zalezla do postele. Amanda asi zase spí jinde. Mám ji ráda, ale jako spolubydlící je k ničemu.

,,bylo to úžasné" rozplývala se nad včerejším koncertem, na kterém byla se svým kamarádem Hanzem. ,,to je kus" otočila se za nějakým klukem, který kolem nás prošel. Pokroutila jsem nad tím hlavou a vzala si cvičební úbor, který jsem měla ve skříňce. ,,prý nám dneska zadá nové téma, které bude i u maturity" vzala si Amanda i ten svůj a mířily jsme k učebně tance. ,,potřebuji pomoct a matikou. Máš dneska čas?" otočila ke mně hlavu. ,,hned po škole mám přednášku z literatury a pak musím za dětmi. Dneska si odvádějí jednu holčičku" posmutněla jsem. ,,na literaturu chodit nemusíš!" sedla si na lavičku v šatně, do které jsme stihly dojít a začala si vyndavat oblečení z tašky. ,,já vím, že ne, ale baví mě to. Večer přijdu dřív a podívám se na to s tebou" sundala jsem si tričko.

,,tak děti" přišla do učebny učitelka a všichni se přestali rozcvičovat. ,,další měsíc budeme cvičit jen jedno téma. Bude i u maturity a tím tématem je balet" ztěžka jsem dosedla na zem. Jediné, co mi nikdy nešlo. ,,takže dneska ještě budeme nacvičovat na půlnoční překvapení plesu a další hodinu už začneme s baletem. Každý z vás si pořídí boty, kterým se říká piškoty" zakřičela a přešla k rádiu. To bude horor.

,,to není možný. Nesnáším tu učitelku" rozčilovala jsem se, když jsme šli ze šatny. ,,to zvládneme. Kdy půjdeme sehnat boty?" zasmála se a já se na ni naštvaně podívala. Ona má mamku baletku, ale já ne. Já mám makléřku, super! ,,já mám teď biologii, uvidíme se potom" zamávala mi a někam běžela. ,,sakra" zašeptala jsem, když mi vypadly dvě učebnice ze skříňky. Sebrala jsem je a vyměnila je za matematiku. ,,ale, ale, ale. Kohopak to tu máme?" ozval se za mnou hlas Austina. Je to takový školní rebel. Studuje hudbu a všechny holky po něm jedou, kromě mě. ,,trhni si" zavrčela jsem a zavřela skříňku. ,,takhle se mnou mluvit nebudeš" chytl mě za zápěstí a stiskl ho, až jsem bolestně sykla. ,,nech mě být" trhla jsem s rukou, ale jeho stisk nepovolil. ,,ještě jednou a nebudeš moct chodit" přirazil mě ke skříňkám. Věděla jsem, že naráží na to, že se mnou bude spát, ale zachovala jsem si klidný pohled. ,,já nejsem jako ostatní. Nebojím se tě a už vůbec s tebou nebudu spát!" křikla jsem a několik lidí se na nás začalo koukat. No, několik. Spíš všichni, co byli na chodbě. ,,tohle si nezvykej" chytl mě pod krkem. Narovnala jsem se, snažila se klidně dýchat a nedat znát, že jsem se vážně začala bát. ,,nech ji blbečku" ozval se vedle nás něčí hlas. Austin se tam podíval, ale já se koukala pořád před sebe. ,,a ty jsi jako co?" ironicky se usmál a vážně mě pustil. Prsty jsem si promnula krk a podívala se do strany. Stál tam blonďák s delšími vlnitými vlasy a čistě modrýma očima. ,,úplný opak tebe. To jsi tak ubohý, že si dovoluješ na holky?" zvedl obočí. Přitiskla jsem si učebnice blíž k hrudi a rozhlédla se po obličejích všech, co nás sledovali. Austin zatnul pěsti, ale zmizel hned, jak se v chodbě objevil ředitel a nějaký učitel. Věděla jsem, že je to učitel hudby, ale neznala jsem jeho jméno. Austin měl vždycky problémy a vždycky, když viděl jen nějakého učitele, tak zmizel. Srab. ,,jsi v pohodě?" stoupl si přede mě blonďák. ,,jsem, díky" věnovala jsem mu úsměv a rychle odešla. Měl sakra dokonalé oči. U nikoho jsem tak nádhernou barvu ještě neviděla. Sedla jsem si do lavice a úlevně vydechla. I když jsem byla šedá myš, tak si tohle nikdo nezkusil. Spíš mě ignorovali, než aby mi ubližovali. Bylo to tak vždycky lepší.