Kdo? //CZ FF ✔

28.

           ,,co je s Lukem?" podepřela jsem si hlavu rukou, když jsme měli volnou hodinu. V celé naší sestavě, včetně Connora a Matthewa, jsme seděli venku před školou a vůbec nám nevadila zima, která ovládla celý Londýn. Za tu dobu, co jsem studovala, už jsem si na zimu a deště zvykla a začala jsem to milovat. ,,nemluví s náma už od rána" trochu se zamračil Ash. Rýpal se v zemi nějakým klacíkem a moc nás neposlouchal. Všichni byli nějací přešlí. ,,a co je s tebou?" sedla jsem si blíž k němu a opřela si hlavu o jeho paži. ,,nic" usmál se a asi si myslel, že mě tím přesvědčí, což se nestalo. ,,aspoň mi nelži" zašeptala jsem a normálně si sedla. Nebyla jsem na něj naštvaná. Je jeho věc, jestli mi to chce nebo nechce říct, ale aby řekl nic, když to na něm vidím? To je snad žena? ,,promiň, jen nemám náladu" vzal mě za ruku a pohladil mi palcem zápěstí. Oděrky šly stále vidět a jen mi připomínaly tu noc a soud, který měl přijít v nejbližším termínu. S rukou jsem cukla a stáhla si rukávy více dolu. ,,měli bysme jít" zvedla se Molly a všichni jsme to po ní zopakovali.

         ,,hned k vám přijdu" zvedla jsem se ze země, když jsme se na chvíli sešli i po škole a šla za Lukem. ,,Luku" vzala jsem ho za zápěstí a tím ho zastavila. Otočil se ke mně a pousmál se. ,,co je s tebou?" Pustila jsem mu ruku a starostlivě se na něj podívala. ,,to je jedno. Jsem v pohodě, jen potřebuju nějaký čas pro sebe. Netrap se tím" pohladil mě po tváři. ,,i když... Spolu už netravíme tolik času, tak mi můžeš říct cokoliv, víš to, že jo?" Sklonila jsem hlavu. ,,nápodobně" objal mě. ,,musím jít, napíšu ti" políbil mě na tvář, odešel a já se vrátila za ostatními. ,,co mu je?" Kývl k němu Ash a já jen zavrtěla hlavou.

          ,,chodíš s mým nejlepším kamarádem, nemůžu ti to říct, vykecala bys mu to" protestoval mi Michael. Nechtěl mi říct kdo se mu líbí, ale mě to hrozně zajímalo. ,,no dovol?" Chytla jsem se dramaticky za srdce a jemu začaly cukat koutky. ,,řekni mi to" začala jsem ho ještě víc otravovat. Hodlala jsem to z něj dostat po dobrém nebo po zlém. ,,fajn, fajn" začal se smát, když jsem ho neustále otravovala. Ďábelsky jsem se usmála a čekala co řekne. ,,je to Ashley z tvojí třídy" musela jsem uznat, že si uměl vybrat. Ashley byla hezká i milá.

Den přehlídky

        Uběhl skoro měsíc, co jsme cvičili a dodělávali. Na vztah s Ashtonem jsem si nemohla vůbec stěžovat. Byl hrozně milý a hodný, ale ve škole jsme to moc najevo nedávali. Bylo to tak pro všechny lepší. ,,buď v klidu" objal mě Ash před budovou soudu. Jako na potvoru soud připadl na den, kdy máme přehlídku. Doufala jsem, že to stihnu. ,,bojím se" přiznala jsem se mu. Nemohl tam se mnou a o to to bylo horší. Jel se mnou jen on, protože nikoho jiného jsem tu nechtěla. ,,dopadne to dobře, uvidíš" políbil mě do vlasů a já se k němu přitulila ještě víc. Kdyby to šlo, tak bych nikam nešla a zůstala v jeho objetí, ale osud mi nepřál. ,,slečno Lili, musíme jít" vyrušil nás můj právník. ,,budu na tebe myslet" sklonil se ke mně a políbil mě.

          ,,je pravda, že máte přítele?" Zeptal se mě jeho právník. Bylo mi špatně jen když jsem ho viděla. ,,ano" netušila jsem kam tím míří a možná, že jsem to ani vědět nechtěla. ,,a nemohl to být on, kdo vám ublížil?" Opřel se o stůl před ním. Otevřela jsem pusu, že mu vmetu do obličeje, že Ash to být nemohl, ale vložil se do toho můj právník. ,,námitka. Její přítel nikdy neuhodil žádnou ženu a ani v tu dobu nebyli ve vztahu. Je to irelevantní" postavil se. ,,o tom pane kolego můžeme jen spekulovat" oplatil mu to ten jeho. ,,námitka se přijímá. Nemáte k tomu žádné důkazy" následoval jen rozsudek a musela jsem říct, že jsem byla šťastná. Sice ne úplně, ale částečně ano. Dostal osmnáct let za mřížemi.

        ,,Lili musíme začít honem" přibehla do šatny Am, když jsem se ještě malovala. Přišla jsem na přehlídku pozdě a nestíhala jsem. ,,pak mi všechno povíš, ale teď musíme jít" začala mě tahat za ruku. Upravila jsem si sukni a všichni jsme vešli na pódium. ,,zvládla jsi to" objal mě Ash, když jsme skončili s naším představením. ,,a teď ještě jednou" povzdechla jsem si a víc se k němu natiskla. Cítila jsem se u něj v bezpečí a chtěla jsem, aby to tak zůstalo. ,,jak to dopadlo?" Opřel se o zeď a pohladil mě po zádech. Zvedla jsem k němu pohled a opřela si bradu o jeho hruď. ,,řeknu ti to potom. Ještě to sama potřebuji vstřebat, musím jít" políbila jsem ho na tvář a šla do šatny, kde jsem se převlékla do kostýmu Julie. Byla jsem hrozně nervózní i přes to, že už jsem na pódium před tolika lidmi byla.

         ,,Ashi musím jít" zašeptala jsem k němu, když jsme byli kus od pódia. ,,počkej chvilku. Ty čtyři chlapi v obleku v poslední řadě, vidíš je?" propletl si se mnou prsty. ,,co s nimi?" Nechápala jsem. ,,slyšel jsem je mluvit s ředitelem. Hledají tady nějaký lidi do obsazení nějakého filmu" zašeptal mi do ucha a ve mně hrklo. Cože? ,,to myslíš vážně?" Zvedla jsem k němu hlavu. ,,smrtelně. A taky myslím vážně, že ty nějakou roli dostaneš" skočila jsem mu kolem krku. Byla jsem neskutečně šťastná, ale nevěděla jsem, jestli je to pravda. Nechtěla jsem na to myslet, protože bych byla ještě víc ve stresu a mohla bych to pokazit.

          Všechno nakonec dopadlo dobře. Text jsem nezapomněla a hru jsem si užila, jako snad nikdy. Jen na tu líbací část jsem se nikdy necítila, takže to i v premiéře skončilo pusou na tvář. Hlavně bych s cítila špatně vůči Ashovi. ,,byla jsi úžasná" objal mě zezadu Ash, když jsem byla v šatně a dal přede mě nádhernou červenou růži. ,,děkuju" vzala jsem si ji, otočila se na něj a políbila ho. ,,můžeme už jít? Mám hrozný hlad" postěžoval si. ,,nenažraňče" zasmála jsem se, ale stejně jsme šli, stejně jako celá naše partička. ,,počkejte" zastavila jsem se, když jsem uslyšela hru na klavír a zpěv. To je ta písnička, kterou jsem tehdy našla!

Ahoj!
Už se pomalu, ale jistě blížíme do konce 😏