Kdo? //CZ FF ✔

20.

              ,,Lili" probudil mě Ashtonův hlas a já prudce otevřela oči plné slz. ,,co se stalo?" sedl si ke mně na postel a přitáhl si mě do objetí. ,,zdálo se mi o otci" znovu mi začaly téct slzy. Ash si povzdechl a objal mě pevněji. ,,už se to nikdy nestane, slibuji" zašeptal do ticha pokoje. Celá jsem se třásla a bála se. Bylo to tak živé. ,,bojím se" přiznala jsem se mu. Bála jsem se všeho... Citů, doteků, bolesti... ,,nemáš čeho" políbil mě do vlasů. ,,vždycky ti budu na blízku já nebo kluci. Nikdy už se k tobě nepřiblíží" zkoušel mě uklidnit. ,,nebojím se jenom jeho... Bojím se citů" odtáhla jsem se od něj a sklonila hlavu. ,,co?" nechápal. ,,nemůžu zapomenout na to, co jsi řekl, ale... Nevím, co k tobě cítím. Nevím, co cítím k Lukovi, protože... Mám ráda vás oba, ale bojím se. Bojím se toho, co bude následovat" vysoukala jsem přes knedlík v krku. Ashton se ošil. ,,vím, že na to nezapomeneš. Ani na jedno, co se stalo. Chápu tvůj strach... Vím, co se stalo s Lukem. My... Oba k tobě cítíme to stejné, ale chápeme, že ty... Sakra já na tohle nejsem" dodal nakonec. Mlel páté přes deváté. ,,oba tě máme rádi a chápeme tvoje obavy, ale ať si vybereš kohokoliv, tak ti můžu zaručit, že se nebudeš muset ničeho bát" políbil mě na tvář a rychle odešel. Měla jsem divný pocit v břiše a netušila, co mám dělat. Ruce se mi třásly a snažila jsem se probrat všechna slova, co řekl...

             ,,ahoj" objala jsem se smíchem Jacka. Přišel až večer, poslední den v roce. Celý den jsem byla zabraná do svých myšlenek, nebo jsem byla s Lauren a Harrym. ,,co je s tebou?" odtáhl mě stranou Michael a starostlivě se na mě podíval. ,,v noci jsem mluvila s Ashem" skousla jsem si spodní ret a znovu si přehrála onu scénku. ,,a?" vyzvídal. ,,zamotalo mi to hlavu ještě víc" povzdechla jsem si po chvíli mlčení. ,,Lili tak na to pořád nemysli. Uděláš nejlíp" objal mě. Přitulila jsem se k němu a zavřela oči. Chtěla jsem zůstat v jeho objetí už napořád. Nic neřešit a jen si užívat pocitu přátelství. ,,chci být zase ta šedá myš školy, kterou nikdo nemiluje a neřeší" zašeptala jsem. ,,já tě chápu" povzdechl si a opřel si hlavu o tu mojí.

             Vzala jsem si mobil do ruky a zvedla hovor od mamky. ,,kde sakra jsi?! S Ternerem jsme se vrátili dřív, abysme byli s tebou a ty jsi pryč!" křičela do telefonu. ,,neukázala ses skoro dva týdny. Jsem v Sydney" zavrčela jsem. Ona na mě kašle a když se já vykašlu na to, abych byla v New Yorku sama, tak je zle?! ,,co jako děláš v Sydney?" vyšilovala. ,,a co tebe to zajímá? Úplně na mě kašleš!" vyřkla jsem věc, kterou i ona sama věděla. ,,vrať se!" řekla výhrůžným tónem. ,,nevrátím se. Ze Sydney poletím hned do Londýna" chtěla jsem to ukončit, ale ona mě zarazila. ,,takže my se táhneme až z Thajska abys mi řekla tohle?" byla sakra naštvaná. ,,já se táhla z Londýna, abych byla doma sama?" oplatila jsem ji to. ,,prostě se nevrátím. Jsem tady šťastnější než v New Yorku... S tebou a tvým úžasným přítelem, kterého jsi mi ještě ani nepředstavila" dodala jsem a hovor ukončila. Mobil jsem položila na stůl v kuchyni a zhluboka se nadechla. Tohle nemůže být možné... Proč musím mít špatné vztahy i s ní?! ,,co se děje?" položil mi ruce na ramena Luke. ,,volala mi máma. Vrátila se do New Yorku, tak na mě řvala, kde jsem" otočila jsem se k němu a opřela si hlavu o jeho hruď. ,,neřeš to. Ona vychladne" objal mě kolem ramen. Cítila jsem se s ním sakra dobře, stejně jako s Ashem. A jsem zase u toho. Zase myslím na ně dva a srovnávám pocity, které cítím, když jsem s nimi. Když bych si měla vybrat jen jednoho, tak bych to v tu chvíli nedokázala. Nechci ublížit ani jednomu...

            ,,to ne" smála jsem se. ,,ale jo, je to on" přesvědčovala mě An. Ukazovala mi fotky z dětství jejích tří dětí. ,,to nemůže být Ashton! Vždyť mu to není podobné" smála jsem se dál. ,,ježiši Kriste mami!" křikl pohoršeně Ashton, když přišel do obýváku. Jako jediný tu chyběl. ,,ale Ashíku, vždyť jsi byl roztomilý" zaklonila jsem hlavu a uculila se na něj. On se ke mně sklonil a mně po krku přejel mráz, když jsem ucítila jeho horký dech hodně blízko mé kůže. ,,byl?" zašeptal mi do ucha. ,,pořád jsi" zašeptala jsem nakonec. Na nic víc jsem se nezmohla. Vrátila jsem hlavu zpátky, když se narovnal a nemohla z tváře vymazat úsměv. ,,kdo je to?" ukázala na jednu fotku Lauren. Byl tam malý Ash a nějaký pán. ,,váš tatínek" pousmála se. Ashton sebou trhl a sedl si vedle mě. Strašně mě zajímalo, co se s ním stalo, ale bylo mi blbé se ptát... Muselo to být citlivé téma. ,,a kde je teď?" sedl si Harry a Anin klín. Ash, jak rychle přišel, tak odešel. Povzdechla jsem si, zvedla se a šla za ním. Sice jsem si odepřela vědění o tom, co se stalo s jejich tátou, ale Ash byl důležitější.

              ,,Ashi?" zaklepala jsem na otevřené dveře od jeho pokoje. Seděl na posteli a před sebou měl notebook, který zaklapl hned, jak jsem ho oslovila. Sedla jsem si naproti němu a vzala ho za ruce. ,,co se stalo?" zahleděla jsem se mu do očí. ,,nesnáším, když se o něm mluví" zamračil se. ,,zdrhl před čtyřmi lety. Jediný, co po něm zbylo jsou tři děti a fotky" ironicky se zašklebil. ,,to je mi líto" stiskla jsem rty k sobě. Čekala jsem něco podobného, ale styl, kterým to řekl mi vážně vyrazil dech. ,,nemluv o tom, prosím" povzdechl si. Vážně ho to trápilo...

             Stáli jsme na zahradě pár minut před půlnoci a všichni něco chystali. Já seděla na rodinné houpačce společně s Lauren a snažila se vnímat, co říká, ale moc mi to nešlo. ,,tak honem holky. Za dvě minuty je nový rok" přišel k nám Andrew. Obě jsme se zvedly a šly k ostatním. Michael se na mě usmál a objal mě kolem ramen. Rozhlédla jsem se po ostatních a střetla se s Ashovým pohledem. Pousmála jsem se a pohledem uhnula. Netušila jsem, jak dlouho jsme si hleděli do očí, ale vyrušilo mě odpočítávání. Luke se skláněl nad zemí a něco zapaloval. ,,šťastný nový rok" zasmál se Michael a políbil mě na tvář. ,,tobě taky" zazubila jsem se na něj. Ash přišel k nám a stoupl si přede mě. Michaelovi hlavou naznačil, aby odešel a on tak udělal. Přesunula jsem pohled na Ashe a čekala, co řekne, když se nadechoval. Čekala jsem cokoliv, ale ne to, co řekl...