Those moments, those feelings

~16~

Zayn

Měl jsem pocit, že se topím ve tmě. Kdesi hluboko, v černočerné tmě, ze které nebylo úniku. K uším mi doléhal šum, pípání přístrojů i hlasy, které jsem neuměl zařadit k tvářím.
Vše mě bolelo, cítil jsem se k smrti vyčerpaný a na vteřinu mě napadlo, že můj konec už přišel. Že všechno krásný, co jsem v posledních týden zažíval je pryč.
Už napořád.

Že žiju, nebo lépe, že živořím, mi došlo ve chvíli, kdy něčí ledové ruce manipulovaly s mou paží a pak mě něco píchlo do ohbí lokte. Cítil jsem teplo, něco mi kapalo do žíly a mužský hlas rozhodoval a rozděloval úkoly.

V krku mě na chvíli něco zastudilo, pak přišel nepříjemný pocit a ten vymizel, když tu věc po několika hodinách vytáhly. Místo toho jsem měl cosi na tváři, jak náhubek...

Na nějakou dobu, jsem upadl asi do spánku. Vzbudil jsem se, neschopen otevřít oči, dát nějak najevo, že jsem ještě pořád tady...
Pípání přístrojů nabralo na intenzitě, hlasy tu převládaly ženské a všechny, co se mi kolem hlavy motaly, byly naplněné něhou a láskou.
„Margery, přines nový all in one*. Chlapík dostane novou dávku." Čísi hlas někoho úkoloval, slyšel jsem spěšné kroky, pak došlo k manipulaci s mou rukou a po chvíli jsem mohl cítit, jak mi cosi proudí do žil.
Takže sanitka přijela, jsem v nemocnici... Neměl jsem tušení, jak se dostali do bytu. Nebyl jsem určitě schopný dojít ke dveřím a otevřít. Matně jsem si vybavoval, že jsem se zhroutil k zemi...

Pomalu mě zmáhá teplo, únava... Někdo mě zakrývá, skoro až po bradu a konejšivě mě hladí po vlasech.
Ten hlas, co předtím chtěl all in one – co je to vůbec? – ke mně promlouvá. Je plný lásky, skoro až mateřského citu a doteky na vlasech zjemní.
Poslouchám slova o tom, jak se musím brzy probudit a bojovat. Jsem přece tak mladý a nenechám si dobrovolně vzít život... Mám chuť se hořce pousmát, jenže to nejde. Místo toho nechám hlas i doteky, aby mě uspal.

Probouzím se, alespoň si to myslím. Oči mě pořád neposlouchají a veškerý šum je pořád vzdálený.
Někdo vedle, o kus dál, pláče. Proklíná kohosi a nějaký mužský hlas vyjadřuje svou lítost a upřímnou soustrast. Když šum utichne a já napnu uši, můžu slyšet někde tikající hodiny... A další, pro mě známý zvuk. Koledy...

„Už máš vše nakoupené? Co jsi chtěla pro malého, jsi sehnala?" Cítím mokro, něco mi klouže po těle. Je to mokré, ale teplé. Vzápětí mě otírá měkká látka...
„Ale jo, jen ten vláček se nám nepovedl sehnat, podle našich představ. Tak nad nebude příliš zklamaný. Vzali jsme jiný."
Nad hlavou mi vedou zjevně sestřičky konverzaci o dárcích a mně pomalu dochází, že dnes je Štědrý den. Dnes jsem měl být s Izzy...

„Doktora!" Ozve se výkřik, po chvíli upadám zase do tmy...

„Už je v pořádku, byla to jen reakce mozku." Nevím, kolik času uplynulo, ale nad hlavou mi mluví muž, společně s hlasy z rána. Určitě bylo ráno... Přece by mě neumývali někdy odpoledne nebo k večeru.
„Vyděsilo nás to. Strašně s sebou škubl. Jako kdyby – jako kdyby se chtěl zvednout a odejít pryč." „Nezapomínejte na to, Ellinor, že on jen spí. Není to ani kóma, jen je v středně těžkém bezvědomí. Ale vnímá. Vnímá vše, co se kolem něj děje. O čem jste si povídali?"
Pomalu mi svítá.
Ten hlas znám.
To je můj onkolog...

Chvíli je poslouchám, povídají si o tom, co ráno a když mi zase dojde, že dnes jsem měl být s Izzy, cítím bolest, strach...
Kde je? Mrzí ji, že jsem se neukázal? Uvidím ji vůbec ještě?
S těmi myšlenkami vnímám, jak přístroj nad hlavou zběsile pípá, doktor něco křičí o tom, že se mi zvedá pulz a pro mě si zase přichází tma...

****************************************

*All in one vak

Vak s výživou, cofunguje na bázi klasické kapačky, jde to do žilního systému. Obsahuje to tuky,sacharidy, aminokyseliny, vitamíny, minerály... Prostě vše, co nemocný potřebuje:o)