Those moments, those feelings

~29~

Zayn

Když mi utekla, nemohl jsem se přestat usmívat. Její příslib mě donutil, cítit se zase o něco líp. Nebyl jsem sice sto procentní, tedy, ne že bych v posledních měsících byl, ale... Byl to impulz, nakopnutí...
Odkopal jsem peřinu a rozhrnul si svou košili. Kosti ze mě skoro až trčely, žebra jsem si mohl počítat...
S odporem jsem se zase přikryl a zahleděl se do stropu. Myšlenky mi lítaly v hlavě a já se přistihl, že cítím jen vděk vůči Izzy.

Využila toho, že jsem byl v bezvědomí, že jsem nemohl nic namítat a podstoupila pro mě testy. Udělala to, aby se mě pokusila zachránit a teď šance k záchraně je. Skoro až sto procentní.
Rodiče akceptovali, že po ségrách to nechci... Třeba by jedna z nich taky byla vhodným dárcem, ale přes moje odmítnutí vlak nejel. A Izzy... Neptala se na svolení. Dala si tu práci, aby mě našla a teď mi pomáhala. Už jen díky její přítomnosti, jsem se cítil líp.

„A pusu na tvář? Jako malou motivaci?" Vrátila se zpátky a já nasadil pobavený výraz. Nezabral tak, jak bych čekal. Nekonalo se žádné rudnutí, ale třeba na to ještě přijde.
Netušil jsem, jestli si vůbec uvědomuje, jak je to sladká reakce a jak mně to dodává na sebevědomí. Ve svých očích jsem byl troska. Jak po psychické tak fyzické stránce a mohl jsem jen dumat nad tím, která z těch stránek mě ničí víc. Aktuálně asi ta fyzická.
Měl jsem naději, že se uzdravím, takže psychika fungovala vcelku dobře. Ale to jak teď vypadám...
Vychrtlý na kost, po svalech jsem mohl jen zaplakat. A to, že ona vlastně díky mně červená a nějakým způsobem ji to rozhodí bylo... Krásný? To asi je to správný slovo. Ona ve mně možná nevidí jen trosku, ale i chlapa... Snad... Snad to není jen nějaká lítost, aby mi zvedla náladu.

Posadila se za mnou, smála se a přestala vrtět hlavou, v jakémsi slabém nesouhlasu.

Srdíčko mi zabouchalo, naklonila se. Takže... Malá, motivační pusa přece jen bude... A ve mně se zase probral ten Zayn, kterým jsem býval předtím.
Lapla po dechu a šokovaně na mě pohlédla a mně na rtech tančil sladký dotek jejích rtů.

Sestřička nás vyrušila, vteřinku po tom, co se odtáhla. Pobaveně nás sledovala a široce se usmívala. Pro okolí jsme museli být krásným párem...

„Zlobíš se?" Sestřička odešla a já stočil zrak od napojené kapačky k ní. Přisedla si, stáhla si tričko níž a ukryla mi tak pohled na linii páteře.
„Mám důvod, nemyslíš?" „Ale no tak. Jen malá pusa." Protočil jsem teatrálně oči a mrkl.
„Jen malá pusa?" Pobaveně se naklonila, očka jí plála a plácla mě po tváři. Když jsem ji ruku zachytil a propletl s ní prsty, nebránila se. Jen letmo na naše spojené dlaně pohlédla pousmála „Tak promiň." „Neprominu. Chci ji zpátky. Hned."

„Jo?" „Jo." Pobaveně seusmívá a mimoděk mě pohladí po krku. Přitáhl jsem si blíž.
Tiše vypískla,ztratila balanc a vyloženě na mě spadla. Se smíchem jsem ji objal a jen sechvíli, mlčky díval do jejích očí. Usmívala se jimi a na bradě mě lechtalanehty.
„Takže mi ji nevrátíš?" „A chceš takovou nevinnou, jakou jsi mi dala ty?" „Zayne..."Uškrnul jsem se a sklonil se níž. Její dech mě lechtal na tváři, oba jsme sepitomě usmívali
„Nedáš?" Škádlí mě, nehty mi přejíždí po krku, tělem mi probíhá vzrušení. Jejípřítomnost je pro mě snad už životně důležitá...
„Co když se hned neodtáhnu?" „Tak pak riskuješ facku." „Rád ji risknu." Začalase tiše smát a sotva jsem se jí přitiskl rty na rty, vpletla mi prsty do vlasů.Slabě zatahala a znovu se odtáhla jako první.     

*******************************************
Jste miláčci, díky za komentáře a to, s tou hvězdou, potěšilo :o) Děkuji ♥
♥♥♥