Those moments, those feelings

~37~

Zayn

Bavil jsem se, jejími rudými tvářemi. Doslova hořela... Škodolibě jsem si ji prohlížel a můj smích postupně utichal.
Nelhal jsem... Ještě chvíli a přestal bych nutit svoje tělo ke klidu. Nechal bych promluvit nadrženost, kterou ve mně doslova a do písmene zažehla.
Neměla nejmenší tušení, jak mi její polibky chutnají. Jak jsem se na nich stal během chvíle závislý a jak moc, nechci přestat, když mě začne líbat.

Malá, soukromá droga. Moje malá, dokonalá porce štěstí. Můj důvod, proč se snažit vyhrát nad touhle nemocí.

Kdesi ve skrytu duše, se stále nenávidím za to, že jsem zkolaboval, že jsem skončil tady a ona mě našla. V tomhle stavu, nad propastí, kde balancuji o život. Ale... Jak málo stačilo k tomu, aby se moje smýšlení alespoň trošku přesunulo k pozitivnímu přístupu.
Operace může dopadnout dobře, moje tělo její dřeň příjme... Chvíli si tu oba poležíme... Ona pak půjde domů – kde ji přizabije táta za tohle všechno, věčný optimista, těší mě - a já tu ještě pobudu. Jenže už na tom budu líp, musím... Dojde na chemo... Ještě nějakou dobu tu budu válčit a pak můžu vypadnout... Z týhle továrny na mrtvoly...
Vrátit se do normálního života, kdy si občas zaskočím k doktorovi na odběry... Občas nějaký vyšetření, aby se vědělo že se nemoc nevrací... Budu se muset šetřit, ale nikdo nečeká že budu vrcholovým sportovcem, co si budeme...

Hladím ji po tváři, topím se v jejích očích a tohle všechno mi běhá hlavou. A vlastně mnohem víc. Když opomenu chlípné myšlenky, které se točí jen okolo postele a jejího nahého těla, tak... Jaká je šance, že až odtud vypadneme, tak budeme pár?

„*Quand c'est fini, Zayn, alors ... Je vais te tourmenter au lit." Skousla si ret a do zorného pole se mi dostala záplava havraních vlasů. „Oui?" „Nemám nejmenší tušení, co jsi řekla. Ale **Oui." Zachrčel jsem ji do rtů. Tiše se smála, mumlala, jestli nechci překlad. Co když jsem souhlasil s něčím, co nechci. Provokuje mě pohledem, svádí pouhým úsměvem...
„Nemusím umět francouzsky, abych věděl, co jsi řekla." „A co jsem tedy řekla?" „Nemám šajn, ale znělo to... Uh Bože... Chci to, ať je to cokoliv. A nehledě na to, můj jazyk francouzštinu celkem ovládá, alespoň v určitých momentech. Nemyslíš?"
„***Tes bisous sont parfaits." Zašeptala mi do úst a hravě mě kousla. „Kvůli tobě se začnu učit." „Kvůli mně, se musíš hlavně uzdravit." Zamumlala už anglicky a znovu mě políbila.
„Nechci být bez tebe, rozumíš?" Plaše na mě pohlédla, jako kdyby se bála, že to přehnala. Že tohle říct neměla.

„Neboj se, tohle zvládneme. Jasné? Odejdeme spolu... Jako pár...? Jestli mě teda budeš chtít... Ale věř, že tohle je jen schránka... Dám se do kupy. Vypadám mnohem líp." Plácla mě po rameni a uchechtla se.
„Myslíš si, že jsem tak povrchní aby-" „Omlouvám se, že ruším. Ale, Izzy, je tu nějaký pán. A vehementně se dožaduje vstupu... Normálně bych ho pustila, ale nemyslím si, že je to úplně vhodné." Vyrušila nás opět sestřička. Měla ve tváři nejistý, možná až vyděšený výraz.
„Nějaký chlap?" Nechápavě na ni hledím, chci víc informací. Co to má jako být? A co čeká? Že já tu zůstanu a Izzy půjde někam něco řešit, s někým, kdo je evidentně vzteklý?

„Je s ním tvůj strýc." Izzy zamrkala a nehlasně lapla po dechu. „Bernard?" Spínalo mi to celkem rychle. Izzy prudce zbledla a kývla. „A asi i táta..." „Izzy, já vás nechci nějak ovlivňovat, ale skrz jeho nemůžu dovnitř vpustit další návštěvu. Mám obavu, že nám tu udělá kůlničku na dříví. Není v dobrém rozpoložení. Váš strýc jej sice uklidňuje, ale bez efektu." Sestřička omluvně krčí rameny, Izzy hledá župan.

„Nemůžeš tam jít sama! Izzy!!" „A ty tam nemůžeš vůbec. Nic mi neudělá. Je tam Bernard... Ten by to nedovolil." „Očividně zjistil, kde jsi celou dobu a co jsi udělala..." „Je jedno, co jsem udělala. Nic mi nemůže. Bylo to moje rozhodnutí. A rozhodně nečekej, že teď mě donutí sbalit se a jít jako hodná holka domů. Na tohle nehraju. Je to můj život a je jen na mně, komu svůj život dám." Zamrkala a sklonila se. 

„Pamatuješ si, co jsem ti jednou řekla? O princích?" „Že neexistují." „A taky to, že ti řeknu, až nějakýho potkám. Popelka může mít šťastný konec... Teď už tomu věřím... Nenechám si tě vzít, nevezme mi tě nemoc ani mě nedonutí k tomu táta. Nevím, co se tam stane a je mi to jedno. Záleží mi na tobě, Zaynie. A nic a nikdo na tom nic nezmění. Může se zlobit sebevíc, ale já svoje rozhodnutí zpátky nevezmu. On mi zničil život už jednou, nezničí mi ho i teď." V očích se jí třpytily slzy, hrdě se usmála na pár sekund oči zavřela. Když je otevřela, po slzách nebylo památky. 

„Za chvíli jsem u tebe, ano?"

*************************************
Jste lásky, díky za milé komentáře :o)
♥♥♥
No, otázka je, na jak dlouho jsem zpátky *stydlivě si zakrývá očička*

*Quand c'est fini, Zayn, alors ... Je vais tetourmenter au lit - Až bude po všem, Zayne, pak... Utrápím tě já v posteli (=D)
**Oui? - Ano?
***Tes bisous sont parfaits - Tvoje polibky jsou dokonalé

*Velmi volný překlad =D A ne, FR neovládám (bohužel, je to krásný jazyk, Oui?) , chvála Bohu za překladač*