Hmm kolikátá záchrana to je?

970 31 0
                                    

Pomalu jsem šla do chatky.

Cestou jsem slyšela že za mnou někdo jde.

Rychle jsem se otočila ale nikoho jsem neviděla.

Ignorovala jsem to a šla dal do chatky.

Otevřela jsem dveře a zavřela.

Hned jsem sebou švihla o postel.

Hlavu jsem měla zabořenou v polštáři.

To abych si sundala boty o to jsem se momentálně nestarala.

Nevím jak ale nějak se mi povedlo usnout.

Probudila mě až děsná rána.

Rychle jsem se posadila a snažila se vzpamatovat.

V chatce to nebylo tak to muselo být venku.

Vyšla jsem z chatky a rozhlížela se.

Obešla jsem chatky a viděla že to bylo od kluků z chatky.

Byla to jejich rýna.

Viděla jsem jak se to Chris snaží opravit ale potřeboval evidentně pomoct.

Došla jsem k němu.

"Tak to byla ta rána která mě probudila" řekla jsem rypávě.

Jenom protočil očima a dal se to snažil spravit.

Chvíli jsem se na něj dívala a pak jsem řekla

"Prosím tě podrž to já to připevním"

On se jenom zasmál.

Pak Teda uhnul a držel rýnu.

Ale problém byl že tam nedosáhnu.

Naštěstí jsem tu našla stoličku která byla před jejich chatkou.

Dala jsem ji tam a stoupla si na ni.

Doufám že je stabilní.

Vzala jsem rýnu a pripevnila ji zpátky.

A držela chtěla jsem se Chrisovi vysmát ale najednou se začala stolička vyklat.

A já začala padat.

Už jsem čekala jak spadnu na tu tvrdou zem a Chris se mi vysměje.

Ale místo toho jsem spadla do něčí hrudi.

Chris mě stačil chytit ještě před tím než jsem spadla na tu zem.

"Hmm kolikáta záchrana už to je?" zeptal se pyšně.

Prokroutila jsem očima.

Chtěla jsem se dostat od něho a jít zpátky do chatky ale nešlo to.

Pořád mě držel.

Podívala jsem se na něj nechápavě.

"Nechceš mě třeba pustit?" zeptala jsem se.

On jak kdyby si probral a pustil mě.

Co to do něj zase vjelo?

"A mimochodem nic ti nedlužím protože jsem vám opravila tu schozenou rýnu takže sme si kvit" řekla jsem arogantně se usmála a odešla zpátky do chatky.

V chatce už byly i holky.

"Ahoj" pozdravila jsem je a usmála se.

Všechny ležely na posteli jako já před chvílí což znamená, že měly hlavy zabořené do polštářů.

First Kde žijí příběhy. Začni objevovat