Probudila jsem se a strašně mi třeštila hlava.
Rozhlédla jsem se kolem sebe všimla jsem si že mám na sobě Chrisovu mikinu ale Chris tu nikde nebyl..
A v tu chvíli jsem si začala uvědomovat co se včera večer dělo.
No to si děláte prdel!
Co teď jak se k němu mám chovat?!
Ach bože...
Vzpomněla jsem si i na to co mi řekl než jsme usnuli.
Ale to bylo beztak jenom tím že sme pili a on to hodně hodně přehnal.
Co když on si nic pamatovat nebude a pro mě to bude totální trapas.
Budu dělat jakože se nic nestalo.
I když možná cítím něco víc.
Včera jsme se poprvé libali a poprvé spolu spali v jedné posteli.
Bylo to něco úžasného a plné prožitku.
Uvědomila jsem si že ostatní jsou asi ještě u bazénu a spí....
Sakra! měla bych je jít probudit ať pak nemají problém u vedoucích.
Nevim jak by jim to vysvětlovali.
Normálně bych vyskočila jako laňka ale kocovina mi dělala totální potíže.
Nějak jsem si stoupla strašně se mi začala točit hlava ale ustala jsem to.
Začala jsem pomalu hledat mobil abych se podívala kolik je hodín.
Bylo už 8 tak to vypada, že budeme mít budíček až na oběd.
Pomalu jsem se vybelhala z chatky.
Šla jsem a myslela jsem že sebou každou chvíli seknu a nebo hodím šavli.
Došla jsem k bazénu a viděla je všechny jak tam spolu leží.
Začala jsem je pomalu a opatrně budit.
Všichni měli taky totální kocovinu.
Probrali se a začali trochu panikařit.
"Co se to tu sakrá dělo?!?" ptala se dokola pořád Amy.
Bianca se snažila vzpamatovat.
A Zoe ta pochopila že asi tu teď nemáme být tak mi pomáhala sbírat odpadky, které sme tu včera nechali.
Kluci byli úplně mimo.
Ti ani nevěděli že tu spali.
Museli toho vypít o hodně víc než já.
Takže asi si to všechno jediná pamatuji.
Možná ještě Chris ale to nevím.
Řeknu vám uklízet s kocovinu to je teda zážitek.
Všichni jsme se tu motali jak sloni v porcelánu.
Ale nakonec jsme ty odpadky nějak posbírali.
"Co se tu sakra dělo a proč máš na sobě Chrisovu mikinu ?" zeptal se totálně mimo Ethan.
Trochu jsem se zarazila.
Nakonec že mě ale vypadlo
"Teď není na vysvětlování čas musíte se co nejrychleji každý dostat do svoji chatky aniž by nás někdo viděl."
"Takže musíme jít potichu a opatrně ať všichni nepopadame a ještě po cestě musíme vyhodit ty odpadky!" řekla jsem rázně a všichni vypadali že se mnou souhlasili.
