A já se dívala, jak ztrácím svou jedinou lásku
Čas jako by se náhle zastavil.
Přála jsem si abych se každou chvíli probudila v Chrisově náručí a tohle by byla jenom nějaká noční můra.
Aby tohle byl jenom nějaký špatný vtip...
Ale to se nestane.
Tohle je ta krutá realita.
A já už teď vím, že to asi nezvládnu.
Stále vidím , Marka jak se snaží držet Chrise na živu.
A ve mě začíná pomalu ale jistě umirat naděje.
Opět stroje pipaly.
A já už věděla, že tohle jsou asi poslední chvíle kdy sním budu.
Kdy se ho budu moct dotknout kdy s ním budu moct být..
Nikdy nezapomenu na to co sme spolu prožili.
Kolik mi toho dal a co k němu citim.
A budu citit za každých okolností.
Nikdy nezapomenu jak jsme se seznámili....
A jak byl nervózní, když mi chtěl říct co ke mě cítí.
Nebo na tu noc ,kdy jsme se poprvé polibili.
Pořád cítím jeho rty na těch svých.
Nebo to jeho objetí, které mi chybí čím dal tím víc a víc.
Stékala mi jedna slza za druhou.
A nikdy nezapomenu jak moc ho miluju...
Pane bože já nejsem připravená ho nechat jít.
Ja ho nemůžu nechat jít.
Prostě to nejde.
Opět jsem se hrozně moc rozbrečela.
Markovi začaly scházet síly a snad už Nikdo neměl naději.
A to nejhorší je že jako poslední slyšel jak moc ho nenávidím.
Ale to já jsem tak nemyslela...
Já jsem nevěděla že to budou možná poslední slova, která ode mě uslyší.
Proč jsem mu nemohla říct jak to bylo..
Proč jsem ho musela nechat jít, kdybych ho zastavila bylo by všechno jinak.
Teď bych tu určitě nemusela být napokraji totálního zhroucení.
Odpočítávala jsem poslední sekundy,kdyz v tom...
Stroje se opět daly do normálu a mi ho nahodili.
Opět se ve mě probudila naděj a já sem začala opět věřit že s ním budu moct opět mluvit a říct jako ho miluju.
Mark od něj odstoupil oddechl si a posadil se.
Hned doběhl Lucy a pichla mu něco do žil.
"Tohle by ho mělo probrat" Řekla jen a odstoupil.
Ja jsem sem si sedl na kraj lůžka a on na moment jsem od něj ne odvrátila zrak.
Upřeně jsem ho sledovali a držela za ruku.
Propletla jsem si sním prsty...
Je mi jedno jak dlouho tu budu muset sedět...
To mě vůbec nezajímá...
Jen chci být u toho až se probudí a ať mu můžu říct jak moc ho miluju a že ho neupustim a že mě nezajímá jestli je nemocný nebo ne ale že ho neopustí nikdy!
....
Seděla jsem tu už tak 15 minut pořád stejně...
Lucy mi chtěla už tak 2x vydesinfikovat tu ruku, ale já se nedala.
Na to jediné co jsem myslela byl jen a jen Chris.
Pomalu jsem mu zmáčkla ruku už jako po několikáté...
Ale stále nic.
Zkusím to naposled.
Zmačkla jsem mu ruku a s nadějí jsem ho sledovala.
Ale ono nic nic se nestalo.
Čekala zklamaná jsem tam seděla a opět mi začaly stékat slzy po tváři.
Chtěla jsem ho už pustit a jít si sednout na něco jiného.
Když v tom jsem ucítila malý tlak na mé ruce.
Rychle jsem se podívala na Chrisovu ruku.
Ta se začala pomalu hýbat.
První prsty a nakonec celá dlaň chytla mou ruku.
"Probouzí se!" Zařvala jsem a začala brečet štěstím.
Vzala jsem mu ruku a dala mu na ji pusu.
Pomalu začal otevírat oči.
Ja to cele sledovala.
Otevřel oči.
Podíval se na mě a já se opět ztrácela v těch jeho dokonalých očích.
Srdce se mi rozbušilo.
" Rose" řekl skoro neslyšícím hlasem.
"Chrisi!" vyjel jsem a co nejsilnější ho obejmula.
"Já tě miluju,vic než cokoliv... Strašně jsem se bála že tě ztratím" začala jsem mu tam všechno říkat a brečet u toho.
"Miluju tě" řekl opět skoro neslyšícím hlasem.
Lucy mu dala napít sklenici vody a on mohl trochu lépe mluvit.
"Chrisi prosím neopouštěj mě všechno spolu zvládneme" začala jsem mu tam vykládat.
"Rose, já tě nechci opustit" řekl.
Podívala jsem se na něj.
Pomalu zvedl svou ruku a mířil s ní k mojí tváří.
"Miluju tě" řekl.
"Miluju tě" řekla jsem a dala mu polibek.
On ho prohloubil.
Jeho rty mi naznačovali jen jediné.
A to to...
Že už ho nikdy neopustím.
