Vyšla jsem tedy z chatky a mířila na to místo.
Byla jsem vcelku nervózní ale z druhé strany mi to bylo úplně jedno.
No moc jedno mi to Teda nebylo.....
Pořád jsem chtěla vědět, jestli si něco pamatuje.
Pomalu jsem šla k lesu.
Když jsem ale do něj vešla nevěděla jsem jestli mám jít dál.
Odhodlala jsem se.
Šla na malou cestičku a pomalu se blížila na místo, kde sem měla setkat....
S Chrisem....
Už byla noc.
Byl úplněk.
Byla Nádherná noc hvězdy svítily a měsíc byl v úplňku.
Vypadalo to jako z nějakého Hollywoodského filmu.
Až na to, že tohle byla realita.
Asi jsem se hodně dlouho koukala na krásny pohled hlubokého lesa a dotoho svítící oblohu,protože aniž bych se nadála.
Tak jsem už byla skoro na konci cesty a tam měla být lavička.
To místo.
Naše místo....
Došla jsem tam.
Viděla jsem ho sedět n lavičce.
Měl zapálenou cigaretu a pomalu vydechoval kouř, který vytvářel různé zajímavé útvary.
Při tom upřeně sledoval oblohu.
Toho jsem chtěla využít otočit se na patě a vrátit se do chatky a předejít tomuto rozhovoru.
"Tak přece si přišla" řekl najednou, když už jsem se chtěla nenápadně vypařit pryč.
Přitom se ani na mě ne otočil.
"Hm" řekla jsem nezaujatě a sedla si na druhý konec lavičky.
On se pořád díval na oblohu a vyfukoval dým z jeho úst.
Přitom pohledu jsem si vzpomněla na včerejší noc.
Na jeho rty.
Na ho celého.
Bylo tu ticho.
A to mě znervózňovalo ještě víc než kdyby něco říkal, protože kdyby něco říkal, tak bych aspoň mohla dělat že je mi to jedno, ale teď to nejde...
"A co chceš probrat nebo proč si mě sem vůbec " pozval "?" řekla jsem nakonec.
Konečně se na mě podíval.
Vydechl kouř mým směrem.
Podívala jsem se mu do očí a snažila se něco vyčíst z nich.
Ale to se mi nepovedlo.
"Jen tak" řekl nezaujatě.
"Aha... No tak to můžu v tom případě odejít" řekla jsem a už jsem se zvedala, že odejdu.
Ale jeho ruka mě zastavila.
"Ne počkej dělal jsem si prdel" řekl.
Otočila jsem se na něj vysmykla se z jeho stisku.
Sedla jsem si zpátky na lavičku.
Tentokrát jsem se já dívala na oblohu a na něj se ani netočila.
