Z pohledu Chrise
Sedím na lavičce.
Na té lavice, ktera má před sebou ten nejkrásnější výhled.
Ale co je mi po krásném výhledu, když je všechno tak na hovno.
V jedné ruce mám flašku silné vodky a v té druhé zapalenou cigaretu.
Pomalu piju z flašky a k tomu potahuju ze skoro dokouřené cigarety.
Ano vím že tohle dělat nemam, protože pak budu mít hodně velké zdravotní problémy ale teď je mi tu uprdele.
Momentálně mě netrápí žádný zdravotní problém....
Ale trápí mě jedna osoba, kterou miluju.
Já už dál nemůžu.
Nemůžu téhle osobě dal ubližovat.
Miluju ji víc než cokoliv na světě.
A proto ji musím nechat jít.
Dnes jsem si to hodně přehnal a poznal jsem že se ve mě začíná probouzet mé staré já.
A já nechci aby byla s někým takovým.
Zaslouží si někoho úplně jiného.
Někoho lepšího...zdravého.
A ani jedno já nejsem.
Musíme ji to dnes říct... Ale nemám na to ji to vysvětlovat, prostě jako vždy to že sebe vystřelim a zbaběle uteču.
Ano to jsem já...
Zbabělec.
Nezasloužím si ji prostě ne...
Ona potřebuje mít vedle sebe silnou oporu a ani jedno ji já asi neposkytnu.
Tak moc mi rve srdce jenom nad něčím takovými přemýšlet ale já už dál nemůžu...
Nemůžu vidět ják jsem každým daném slabší a ona je každým dnem krásnější.
Nechci ji tak ublížit...
Bude si myslet že jsem ji chtěl jenom do postele a konec ale tak to není....
A nemám na to ani ji to vysvětlovat protože bych neměl na to ji opustit.
Tak moc jí miluju!
Položil jsem flašku vedle sebe a dal hlavu do dlani.
Doufám že přijde...
Musí přít teď nebo nikdy..
Naposledy jsem přesně takhle seděl a cítil se když jsem jí měl říct co k ní cítím.
A teď ji tady chci na místě odkopnout.
Ani si nechci a ani nedokážu představit jak moc zraňující to pro ni bude...
Ale nebudu jediná koho to úplně psychicky složí na zem.
Už nikdy ji nebudu moct obejmout políbit nic...
Znovu jsem se normálně posadila vzal si flašku do ruky a napil se z ní.
V tom momentě jdem uslyšel nějaké šumění z lesa.
A já věděl přesné kdo to je.
Je to ona.
Začal jsem být dost nervózní.
Hned jsem dokouřil svou zapalenou cigaretu...
A pak ji tipl.
Kroky z lesa se blížili čím dál tím víc ke mě.
