Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

4. kapitola

Dojeli jsme až na místo. Hrála tu poněkud hlasitá hudba, ale jinak to vypadalo, že se alespoň zatím lidé drží v normální míře alkoholu a nepřehání to. Rozhodně to ale nevypadalo jako menší oslava. Mimo školu jsem takových lidí na jednom místě neviděla vážně dlouho.

,,Skočím pozdravit toho kamaráda a vrátím se" usmál se na mě Martinus, když jsme vešli do domu. Jen jsem přikývla a on se mi ztratil v hloučku lidí. Sedla jsem si sama na pohovku, když se vedle mě objevil nějaký kluk.

,,Ty jsi tu nová? Já jsem Aaron a ty?" usmál se ten kluk. Černé vlasy mu trčely do všech stran. Očividně už se totiž něčeho napil. Opilý ale nebyl. ,,Já jsem Rebecca" vrátila jsem mu jeho úsměv. ,,Tohle je Nicol" ukázal na drobnou brunetku, která k nám zrovna došla. Jen jsem přikývla. ,,Jak dlouho si tu?" zeptala se Nicol. ,,Pár týdnů. Nevím přesně. Ale už bych se vrátila do Německa" zamračila jsem se trochu. ,,Ty si přijela z Německa? Tak to nám někdy budeš muset říct jaké to tam bylo" zasmál se Aaron. ,,Vždycky jsem se tam chtěla podívat" pronesla s úsměvem Nicol.

,,Tak mi už asi půjdeme" zmizel Aaronovi úsměv z tváře a zvedl se. ,,Zatím ahoj" zamávala mi ještě Nicol s nervózním úsměvem.

,,Přinesl jsem nám něco k pití" ozval se vedle mě hlas Martinuse a já přikývla. ,,Proč ses s nimi bavila? Jsou to nicky" ušklíbl se Martinus tím směrem, kam teď odešel Aaron s Nicol. ,,Mě přijdou jako milý lidi" pokrčila jsem rameny a trochu jsem se napila té věci co Martinus přinesl. V hrdle mě okamžitě zahřál alkohol.

***

Opět jsem tu zůstala sama teda do doby než se ke mně přimotal můj opilý nevlastní bratr. ,,Ahoj kočko" zasmál se, ale úsměv mu povadl, když jsem se otočila. ,,Co ty tu děláš?" zeptal se Hunter. ,,Říkala jsem, že jdu pryč, tak jsem tady" zasmála jsem se když málem ztratil rovnováhu. ,,Zatím ahoj bratříčku, jdu na vzduch."

Nějak jsem se přes ty lidi dostala až ven a sedla jsem si blízko bazénu, ve kterém bylo taky několik lidí v oblečení. Když jsem se tak rozhlížela okolo sebe, vážně bych nechtěla být ten co bude uklízet všechny ty kelímky a flašky kolem.

Vedle mě si přisedl Martinus.

,,Jsi krásná" usmál se najednou a pak si mě přitáhl ke svým rtům. Byl hrubý a táhl z něho alkohol. Moje pokusy odstrčit ho byly ale marné. Byl mnohem silnější než já. Mlátila jsem mu do hrudníku, aby mě pustil, ale on na to vůbec nereagoval. Pokusil se mi i roztrhnout triko, což se mu nakonec povedlo.

Pamatujete si na tu Hunterovu větu o tom, že mě bránit nebude? Teď se mi hodilo, že to byl prolhaný parchant.

,,Gunnarsene laskavě pusť mojí nevlastní sestru" zařval na něj Hunter a on se konečně odtáhl od mích rtů a nakonec mě i pustil. Rychle jsem se rozběhla k Hunterovi, který najednou vypadal, že všechen alkohol z jeho těla vyprchal.

Stálo tu dost lidí a já se snažila držet si své triko tak, aby ze mě toho bylo co nejmíň vidět. Ani jsem si do téhle chvíle neuvědomila, že brečím. Rozběhla jsem se pryč..

Přijde vám Martinus jako hajzl? 🤷‍♀ Snad se kapitola líbila a budu ráda za každý komentář a hlas 🖤 Miluju vás 😍