Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

43. kapitola

Dojeli jsme na párty a já se s Michaelem okamžitě vydala k baru. Nechtěla jsem ani pít, ale Michael mi něco vzal i přes mé protesty.

***

Nakonec to skočilo dvěma kelímky vodky s džusem. Mám ale pocit, že džusu tam moc nebylo, protože se mi pořádně motala hlava a nebylo mi zrovna nejlíp.

Když jsem se ale otočila na Michaela, zjistila jsem, že jsem na tom ještě dobře, protože ten se málem neudržel na nohou, ale i tak se ke mně také otočil a chytl mě za zápěstí tak pevně, že jsem si myslela, že mi ho asi rozdrtí.

,,Co takhle si užít?" pronesl s úšklebkem a táhl mě za sebou do nějakého pokoje. ,,Michaeli, prosím ne!" ječela jsem, když mi ještě na chodbě začal rozepínat šaty. ,,Ale notak Rebecco" usmál se a svoje rty přitiskl na moje. Snažila jsem se ho odstrčit, ale proti němu jsem neměla žádnou šanci. Byla jsem slabá. ,,Prosím." ,,Dělej!" vykřikl a já sebou trhla. Když křičel, bála jsem se ho ještě víc.

Zápěstí mě pálila, když Michael tlačil prsty do mých ran. Moc dobře o nich věděl, ale nepatřilo to na seznam věcí, které ho trápily.

Když křičel Martinus, byla jsem si jistá, že se nic nestane, ale u Michaela jsem věděla, že on by byl schopný udělat všechno, aby dostal to co chce. A teď chtěl mě..

,,Řekla ne!" zařval najednou Martinus a vytrhl mě Michaelovi. ,,Co si o sobě myslíš, Gunnarsene?" sykl na Martinuse skrz zuby. ,,Dost vy dva!" křikla jsem po nich, když už to vypadalo, že se vážně porvou a moje zápěstí, které teď svíral Martinus v pevném stisku, zřejmě kdyby se
Michael rozhodl mě přitáhnout zpět k němu, jsem mu vytrhla.

Oba mě pozorovali dost nevěřícnými pohledy, teda až do doby, než jsem utekla a nechala je tam oba stát. Než jsem ale stihla zavřít dveře do koupelny, kterou mi taky trvalo nějakou dobu najít, někdo je zatlačit proti mně. Snažila jsem se dveře i tak zavřít, ale dotyčný se dostal do místnosti za mnou a až potom je za námi oběma zavřel i zamkl.

,,Nech mě být" špitla jsem, když se ke mně Martinus začal přibližovat. ,,Ne. Tohle dělá běžně? Nutí tě normálně k věcem, které nechceš? Donutil tě někdy?" ptal se na jednu otázku za druhou. ,,I kdyby ano.. Co tobě je po tom?" zamračila jsem se na něj a pokusila jsem se odstoupit od něj ještě o krok, ale za mnou už se nacházela stěna.

,,Rebecco, poslouchej mě" začal a pevně stiskl má zápěstí ve svých dlaních. Obličej se mi zkřivil do bolestné grimasy. ,,Vím, že jsem.." začal další větu, ale zasekl se v půlce, když si všiml mého výrazu. Následně mé ruce opět pustil a bolest povolila.

Martinus se na mě podíval tak vážným a klidným pohledem.. Z jeho očí šlo ale poznat, že je rozzlobený a smutný. ,,Rebecco, vyhrň si rukávy" poručil mi a já na chvilku spatřila jak moc si s Michelem umí být podobný. ,,Proč bych to dělala?" ptala jsem se rádoby v klidu, ale srdce mi bušilo snad až v krku. ,,Myslíš si, že jsem úplný kretén!?" vykřikl najednou a já se přikrčila v návalu strachu. On využil mojí chvilkové nepozornosti a vyhrnul mi rukáv na levé ruce. To byla ta horší..

V tu chvíli jsem v jeho očích přestala vidět zlost. Viděla jsem v nich jen smutek, zklamání a hlavně slzy, které se draly na povrch.

,,To kvůli němu?" zašeptal najednou. ,,To taky" popotáhla jsem. Chtělo se mi taky brečet. ,,Ale to je jedno.." vzlykla jsem.

Na to už mi Martinus nic neřekl. Jen si otřel slzy, ještě jednou se podíval na rány a jizvy na mé ruce a potom odemkl a vyrazil z místnosti pryč..

Ahojky ✨ Doufám, že v tom nemám chyby, ale mám toho teď docela dost, takže na to berte ohledy 🙏 Věřím, že to pochopíte, protože jste zlatíčka 💛 Můžete mi do komentáře dát vědět, jak se vám kapitola líbí a budu ráda i za každý hlas 💕