Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

2. kapitola

Zbytek dne probíhal vlastně docela normálně. Nebylo ale zrovna příjemné, když jsem jako jediná u oběda seděla sama u naprosto prázdného stolu. Vlastně mi to ale až tolik nevadilo. Přemýšlela jsem nad tím klukem.

***

Byla poslední hodina a konečně zazvonilo.

Začala jsem si tedy balit své učebnice do batohu. Když někdo praštil rukou do lavice, vylekala jsem se a zvedla jsem pohled od svého batohu.

,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se Martinuse. ,,Nechceš hodit domů?" nadhodil s mírným úsměvem. ,,No to by bylo fajn" pokrčila jsem s úsměvem rameny. ,,Dobře, čekám venku" mrkl na mě a vydal se pryč. Rychle jsem si hodila poslední učebnici do batohu a vyběhla jsem ze třídy za ním.

Po chodbě jsem to brala rychlejším krokem, aby na mě nemusel čekat. Naštěstí když jsem vyšla ven, teprve si nasazoval helmu.

Motorka.

Jako malá jsem jezdila na motorce s tátou. Teda než opustil mojí mámu a našel si jinou. Ani nevím, co s ním teď je a jestli vůbec žije. Naposled jsem o něm slyšela před šesti lety, když volal s mámou a máma na něj do telefonu křičela, že už ho u nás doma nikdy nechce vidět. Ještě ten den jeho věci spálila v krbu.

,,Snad by si neměla strach" ušklíbl se Martinus. To mě probralo k realitě. ,,Ne" zavrtěla jsem hlavou s úsměvem a z jeho rukou jsem si převzala druhou helmu, kterou jsem si hned nasadila na hlavu. Sedla jsem si na motorku za něj a chytla jsem se jeho pasu.

***

Popisovala jsem mu cestu až k nám "domů". Ještě kdyby se tomu dalo říkat domov. Sesedla jsem z motorky, sundala jsem si helmu a upravila jsem si alespoň trochu vlasy. Následně jsem helmu podala zpět Martinusovi.

,,Děkuju za svezení" usmála jsem se a chtěla jsem se otočit k odchodu. ,,Vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat" poškrábal se a zátylku. ,,Ano?" ,,Večer je taková menší akce. Je to oslava jednoho mého kamaráda a bude tam docela dost lidí ze školy. No já.. Nemám s kým jít. Půjdeš se mnou?" pousmál se. ,,Jasně, ráda" přikývla jsem trochu zaskočeně. ,,Dobře. V půl osmé tě vyzvednu" ušklíbl se, nasadil si helmu a nastartoval. Pak už na mě jen zamával a odjel.

Vytáhla jsem si z batohu klíče a odemkla jsem si dveře od domu. Tašku jsem hodila do kouta a vyšla jsem schody k sobě do pokoje.

Nesnášela jsem to tu. Byly jsme tu pár týdnů a já už bych se vrátila zpět do Německa. Nesnáším Thomase. To je přítel mojí mámy. Ještě horší je, že on se do naší rodiny nenaboural sám, přitáhl sebou i mého otravného nevlastního bratra.

Zrovna v tu chvíli se Hunter objevil ve dveřích mého pokoje a opřel se o futra. ,,Tak jak bylo první den ve škole sestřičko?" usmál se Hunter a zakousl se do jablka, které držel v ruce. ,,Co by si tak čekal? Nikoho tam neznám a nikdo se se mnou nebaví" protočila jsem očima. O Martinusovy jsem se nehodlala zmiňovat.

,,A kolikrát ti mám vůbec říkat, aby si mi neříkal sestřičko?" zkřížila jsem si ruce na hrudi a Hunter pokrčil rameny.

,,A teď když dovolíš, ráda bych prošla bráško" pronesla jsem tím nejvíc ironickým hlasem, co jsem mohla a prosmekla jsem se pod jeho rukou, kterou se opíral o futra.

Zatím mě ta knížka baví psát, tak doufám, že i vás baví číst 😅 Jak jste na tom s vysvědčením? ❤ Budu ráda za každý komentář a hlas 💕