Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

9. kapitola

Doma jsem si hodila tašku do pokoje a pak jsem šla rovnou do kuchyně pro nějaké jídlo. Nikdo tu nebyl, takže Hunter se zase někde poflakuje.

Nevadí mi to. Alespoň je tu klid.

***

Udělala jsem si jídlo a šla jsem s ním k sobě do pokoje. Doma bylo až moc velké ticho. Nemám ráda, když je ticho, protože potom přemýšlím.

Najednou jsem si vzpoměla na to, jak jsem se srazila s Martinusem dnes u školy a nemohla jsem jeho tvář dostat z hlavy. Pořád jsem před očima viděla ten jeho krásný úsměv a oči, ve kterých se třpitily malé jiskřičky.

Ikdyž jsem to sama sobě nerada přiznávala, tak jsem k tomu klukovi něco cítila. Něco, co by mě vzhledem k jeho pověsti mohlo zničit.

Nechtěla jsem být jen další holka na jeho seznamu, ale pro něj jsem očividně přesně tohle byla.. Další holka, se kterou se vyspí a pak ji odkopne. Tohle mu nedovolím.

Ozvalo se šramocení klíče v zámku a já sebou polekaně trhla. Zpoza rohu na mě vykoukla Hunterova hlava.

,,Čau" pronesl podrážděně a odešel k sobě do pokoje. Nechápala jsem, co mu přeletělo přes nos. Nebýval takhle protivný. Teda většinou takový nebýval..

***

,,Ahoj" promluvila jsem, když jsem nakoukla k Hunterovi do pokoje.

Žádná odpověď..

,,Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,Co ty se staráš? Běž si za Gunnarsenem!" vyštěkl Hunter. ,,Co prosím?" zeptala jsem se s mírným náznakem hněvu v hlase. ,,Slyšela jsi dobře!" ,,Mám tě tak akorát dost! Nic jsem neprovedla. Ani nevím o čem to mluvíš. Toho kluka nesnáším" křikla jsme a přibouchla jsem dveře od jeho pokoje.

Rozhodla jsem se, že půjdu ven, protože s ním v jednom domě bych to teď dlouho nevydržela. Sebrala jsem si z věšáku kabát a seběhla jsem schody dolů.

Dřív než jsem ale stihla vůbec popadnout boty, ozvaly se kroky přímo u dveří. Rychle jsem hodila kabát do obýváku za roh, aby ho Thomas neviděl.

,,Ahoj. Jsem doma!" zakřičel Thomas do ticha domu a já vyšla zpoza rohu. ,,Ahoj" pozdravila jsem ho s co nejvíce upřímným úsměvem. ,,Ahoj Rebecco. Co jsi dělala celý den?" zeptal se s náznakem úsměvu. Nesnášela jsem, když předstíral, že ho zajímám. ,,Vždyť víš.. Byla jsem až do odpoledne ve škole a pak jsem byla na telefonu. Jako každý den" pokrčila jsem rameny. ,,Aha. Taky by jsi občas něco mohla udělat místo toho koukání do telefonu. A kde je Hunter?" zeptal se a úsměv mu z tváře zmizel. Očividně předpovídal, že Hunter zase někde zmizel.

,,Je nahoře ve svém pokoji" odvětila jsem a doufala jsem, že se Thomas vydá nahoru a dá mi pokoj. A taky, že jo.

Hned jak se zabouchli dveře od Hunterova pokoje, popadla jsem kabát a rozběhla jsem se ven..

Hello ❤️ Všechny vás hrozně miluju 😅❣️ Jak jste na tom s vysvědčením?

Doufám, že se vám kapitola líbila a budu ráda za každý hlas a komentář 😍