Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

15. kapitola

Vyšla jsem ze stadionu a chystala se jít domů, ale někdo mě zastavil. Kdo jiný než Martinus to mohl být, když Aaron odešel.

Pravděpodobně už se byl umýt, protože byl už normálně oblečený a mokré vlasy mu padaly do čela.

,,Mohl bych tě hodit domů?" zeptal se s okouzlujícím úsměvem na rtech. ,,No já nevím.." zatvářila jsem se trochu nejistě nad jeho nabídkou. ,,Ale notak." Po těch slovech ke mně natáhl ruku a já na chvíli vážně uvažovala, že se ho chytím. Nakonec jsem ale usoudila, že je tu až moc lidí. Na jeho nabídku jsem ale kývla. Alespoň jsem mohla být doma dřív. Nebo jsem si to alespoň myslela..

***

,,Martinusi, tohle ale není cesta k nám domů!" zakřičela jsem, protože jinak mě nebylo málem ani slyšet přes vítr, který nám foukal okolo hlav. ,,No.. Jak to jen říct. Možná, že jsem tě ani neměl v úmyslu odvézt domů. Nebo alespoň ne hned." i přes ten vítr a hluk jsem v jeho hlase poznala úsměv.

,,A kam mě to teda vezeš?" zeptala jsem se, když to vypadalo, že už mi nic neřekne. ,,Jen do takové menší restaurace" odpověděl mi a opět se rozhostilo ticho.

Měla jsem z toho takový divný pocit. Jako kdyby se mnou vůbec nechtěl mluvit a odstrkoval mě vždy jen jednoduchou odpovědí. Tenhle pocit, ale zmizel okamžitě, když jsme zastavili.

Podávala jsem Martinusovi svou helmu, kterou jsem do teď měla na hlavě a on mě pohladil po rukou a až potom si helmu vzal. Já jsem se na něj jen usmála.

Když mi tentokrát nabídl ruku, chytla jsem se jí. Neměla jsem důvod ji odstrčit..

***

Myslím, že jsem v té restauraci vypila až moc vína. Když jsem totiž vyšla ven, motal se se mnou celý svět. To mě ale nezastavilo a já se vydala políbit Martinuse. Zakopla jsem a kdyby mě nechytil, tak by ze mě byla pravděpodobně pořádná placka. Samozřejmě, že se mi začal smát, protože on toho tolik nevypil.

,,Máš krásný smích" zažvatlala jsem a natáhla jsem se k němu pro polibek, který jsem i dostala. ,,Celý jsi krásný" pronesla jsem a začala jsem se smát. ,,Já vím" zasmál se Martinus, který byl ve značně lepším stavu než já. ,,Egoisto" praštila jsem ho do hrudníku a vydala jsem se pryč.

Stejně se ale okamžitě objevil vedle mě a jen s letmým úsměvem pozoroval mé marné pokusy o vzhled a pohyb střízlivé osoby. Nakonec mě ale po několika metrech zastavil.

,,Musím využít toho, že ty ani já nejsme střízlivý. Jinak bych ti to asi nikdy neřekl, ale myslím, že jsem se do tebe zamiloval. Myslím tím, že ještě nikdy jsem tohle k nikomu necítil, takže to tipuju na lásku. Jinak nemám ponětí, co jiného by to mohlo být" vypadlo z něj. Začala jsem se smát, ale na Martinusově tváři nebyla ani stopa po úsměvu.

,,Ty jsi to myslel vážně?" zeptala jsem se poněkud zaraženě a on chytl mé ruce do svých a přikývl. ,,Ty přece ale nikoho nemiluješ" zakroutila jsem hlavou. Nedokázala jsem tohle pochopit. ,,To jsem si taky myslel, ale přísahám, že teď je to jiné."

Proč by měl milovat zrovna mě. Nebudu tvrdit, že jsem ošklivá, ale je spoustu hezčích a rozhodně i milejších holek. Nemá jediný důvod milovat mě. Ničím zvláštní holku.

,,Becco?" šeptl a já na něj upřela pohled. Jeho rty se opět začaly přibližovat k mím, ale nakonec jsem si ho přitáhla do polibku já..

Jak se máte? ❤️ Mám vás hrozně ráda a děkuju moc za podporu 😻 Doufám, že se kapitola líbila a budu ráda za každý hlas a komentář ❣️