Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

36. kapitola

Domů jsem přišla utahaná a vyčerpaná a Hunter, který byl očividně nalitý tomu zrovna dvakrát nepomáhal. ,,Debile" protočila jsem jenom očima, když upadl na schodech a pak jsem se vydala k sobě do pokoje, kde jsem se raději zamkla. Bůh ví, co můžu čekat on opilého Huntera.

Převlékla jsem se do pyžama a pak jsem si šla rovnou lehnout..

***

,,Vstávat Šípková Růženko" ozval se Martinusův hlas těsně vedle mě a já se usmála, ale oči jsem neotevřela. ,,Vím, že jsi vzhůru" zasmál se Martinus, ale já jsem svoje oči stejně neotevřela. ,,Tak fajn."

V tu chvíli jsem ucítila jeho rty na těch mích. Začala jsem se do polibku usmívat ještě víc než předtím a chytla jsem ho za krkem, aby jsem si ho přitáhla ještě víc k sobě.

,,Já věděl, že jdi vzhůru ty potvoro" zasmál se, když se odtáhl. ,,Ale teď jdu zase spinkat a ty tu zůstaneš ležet se mnou" řekla jsem a schodila jsem ho vedle sebe na postel. Položila jsem si hlavu na jeho hrudník a opět jsem zavřela oči. ,,Ale jen na chvilku" namítl a pohladil mě po vlasech.

Já se ale opět posadila, když jsem si uvědomila jednu dost podstatnou věc. ,,Jak jsi sem dostal? Já zamykala" zamračila jsem se na něj. ,,Vzal jsem to oknem" kyvnul hlavou k mému oknu. ,,Ach jo" zakroutila jsem hlavou do stran se smíchem.

,,Půjdu nám uvzít něco k snídani. Počkej tady" usmála jsem se na něj a vydala jsem se z pokoje do kuchyně, kde jsem popadla nějaké hroznové víno a jogurty, se kterými jsem se vrátila zpět do pokoje za Tinusem.

,,Nikdy jsi se nezmínila, že jsi dělala gymnastiku" otočil se na mě Martinus s fotkou v ruce. ,,Vrať to na tu poličku prosím" řekla jsem mu. ,,Proč jsi přestala?" zeptal se Martinus a fotku položil zpátky. ,,Nebyla jsem dobrá" pokrčila jsem rameny. ,,Lžeš. Medaile a poháry už jsem si prohlédl taky a máš tu i jeden ze světového šampionátu. Byla jsi třetí" zkřížil si ruce na hrudi naštvaně. ,,Dobře, nechci se o tom bavit. Stačí?" zamračila jsem se na něj. ,,Proč?.." nechápal. ,,Prostě nechci." ,,Jen.." ,,Ne!" zakřičela jsem na něj a rozbrečela jsem. ,,Nechápu, proč teď brečíš" zamračil se na mě trochu.

,,Když to chceš tak vědět.. Milovala jsem gymnastiku. Dělala jsem ji skoro deset let. Pak jsem udělala jeden špatný doskok z hrazdy a moje... moje nohy to nezvládly. Měla jsem otevřenou zlomeninu. Na druhé noze se mi vyhodilo koleno. Už nikdy jsem se na hrazdu nevrátila. A když jsem se po roce vrátila do tělocvičny, zjistila jsem, že už jsem úplně k ničemu. K ničemu, chápeš to!?" křičela jsem na něj mezi vzlyky. Martinus přešel ke mně a zastrčil mi vlasy za ucho. ,,Nesahej na mě!" odstrčila jsem jeho ruku. To ho ale nezastavilo a on si mě i přes moje protesty přitáhl do náruče.

Po chvilce jsem se mu přestala bránit a prostě jsem jen vzlykala, zatímco on si mě držel u sebe.

***

Když jsem se konečně uklidnila, tak jsem se beze slova Martinusovi vykroutila z náručí a šla jsem pro kufr.

Začala jsem si do něj balit oblečení a Martinus seděl na posteli a jen mě pozoroval. To ticho mezi námi mě tak trochu frustrovalo, ale já nevěděla, co mu říct.

,,Promiň" ozvalo se mi najednou přímo za zády. Já ale nereagovala a dál jsem hledala ve skříni oblečení. ,,Neměl jsem se tak vyptávat, ale mluv se mnou" řekl Martinus a chytl mě za pas. Otočila jsem se čelem k němu. ,,Já se na tebe nezlobím, ani nemám za co. Jen mi to hrozně chybí. Neměla jsem na tebe křičet. Jen jsem o gymnastice nemluvila od té doby, kdy jsem odešla. Omlouvám se" sklonila jsem hlavu k zemi. ,,To je v pohodě. Už jsi to asi v sobě dusila moc dlouho. Nějak si to ze sebe dostat musela" řekl a obejmul mě. ,,Tak ráda bych si ještě alespoň jednou zažila trénink. Jen jednou" zašeptala jsem potichu do jeho trika. ,,Nějak to zařídím" řekl a políbil mě do vlasů..

Ahojky 😊 Děláte někdo nějaký sport? ❤️ Já dělám florbal a upřímně už se hrozně těším až mi začnou zase tréninky 🙈 Snad se tahle kapitola líbí a budu neskutečně moc ráda za komentář a hlas 😍