Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

42. kapitola

Už je to téměř dva měsíce od Německa a od té doby, co jsem Martinuse opustila.

Každý den jsem ho vídala chodit po chodbách školy. Vídala jsem ho zlomeného, unaveného, vyhublého snad ještě víc než dříve. Byl to hrozný pocit, ale zradil mě..

,,Rebbeco?" zavolal na mě Michael. Můj nový přítel. ,,Ano?" usmála jsem se a otočila jsem se k němu. Nic dalšího už mi neřekl, jen mě hrubě políbil. ,,Dneska je párty. Vyzvednu tě v sedm" oznámil mi. Takhle to totiž v tomhle vztahu fungovalo. Michael poroučel a já jen poslouchala. Občas jsem si přišla jako nějaký jeho cvičený pes.

***

Seděla jsem ve své lavici a mimoděk jsem si přejela po krku. Řetízek už na něm, ale dávno nebyl. Chtěla jsem si ho sice nechat jako vzpomínku, alespoň doma v šuplíku, ale Michael mě donutil, abych ho vrátila Martinusovi. Jen jsme se kvůli tomu zase pohádali. To byl první večer, kdy jsem se pořezala..

,,Vem si ho! Říkám ti, že si ho máš vzít! Já ho nechci" křičela jsem na něj, ale on si řetízek odmítal vzít. ,,Ne! Rebecco já tě prosím, tohle nedělej" brečel.

Já ho rozbrečela..

,,Slečno Foss, vnímáte doufám hodinu" ozvala se najednou učitelka přímo za mnou a mě to probralo. ,,Já.. Omluvte mě, není mi moc dobře" špitla jsem a se skloněnou hlavou, aby nikdo neviděl mé slzy, jsem se vydala na záchody, kde jsem si stoupla před zrcadlo a rozzvzlykala jsem se naplno.

Tak moc mi chyběl. Tak strašně moc.. Michael mě jen využíval. Vyspal se se mnou kdy chtěl a z jeho polibků nešla cítit láska ani náhodou. Měl mě jen na sex. Ale za Martinusem jsem se vrátit nehodlala, protože mě zničil. Vím, že si za to tak trochu můžu sama, ale on byl ten, který se vyspal s jinou. To mu neodpustím.. Nikdy.

Vyhrnula jsem si rukávy mikiny a podívala jsem se na své ruce. Některé rány byly hluboké i několik milimetrů a byly jimi posety obě mé předloktí. Byla ze mě naprostá troska. Stáhla jsem si rukávy zpět. Protože už jsem se na to nechtěla koukat.

Vyšla jsem ze záchodů. Cestou do mojí třídy to bylo kolem učebny hudební výchovy, ve které někdo zpíval. Věděla jsem kdo to je, protože nikdo jiný takhle zpívat neuměl.

Pomalu jsem se přikradla k otevřeným dveřím a podívala se dovnitř. Byl ke mně otočený zády, takže si mě naštěstí nevšiml a zpíval dál..

My lover, my life. My shawty, my wife.
She left me, I'm tied.
Cuz I knew that it just ain't right.

I was thinkin 'bout her, thinkin 'bout me
Thinkin 'bout us, what we gon' be
Open my eyes yeah; it was only just a dream..

Bylo to tak moc procítěné. Znělo to trochu jako kdyby si s tou písničkou spojil mě a už jsem to nechtěla dál poslouchat, takže jsem se radši vrátila zpět k sobě do třídy.

***

Blížil se večer a tak jsem se začala připravovat. Vlastně toho tedy moc k oblečení na výběr nebylo, protože jsem si mohla dovolit jen dlouhý rukáv. A sice mi to dalo dost práce, ale nakonec jsem vyhrabala asi dva roky staré tmavě fialové šaty s dlouhým rukávem.

,,Rebecco?" ozvalo se mezi dveřmi. ,,Ano?" otočila jsem se na Huntera. ,,Moc ti to sluší" usmál se. ,,Ale to není to o čem jsem chtěl mluvit"

,,A o čem jsi chtěl mluvit?" zeptala jsem se.  ,,Já jsem ti to nejdřív nechtěl říkat a asi to bude znít vážně divně, ale myslím si, že Michael pro tebe není dobrý kluk. Myslím, že by ses měla vrátit ke Gunnarsenovi, protože Michael tě nemiluje. Vím to.." oznámil mi Hunter a já se začala smát. Nebyl to ale takový ten upřímný smích, ale smích, kterým se mé podvědomí snažilo volat o pomoc..

Tak tohle je asi poslední kapitola letošních prázdnin.. Fňuk 🙂 Snad se líbí a budu ráda za každý hlas či komentář 💞