Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

34. kapitola

,,Chcete někdo udělat čaj?" zeptala jsem se, když jsem přišla dolů. ,,To by jsi byla hodná" usmál se Spencer. ,,Taky bych si dal čaj" řekl Martinus. ,,A ty Aarone?" zeptala jsem se ho. ,,Ne v pohodě" usmál se na mě a já se vydala do kuchyně. ,,Já jí půjdu pomoct" uslyšela jsem za sebou ještě Nicol, která už během chvilky stála vedle mě u linky v kuchyni.

,,Dlouho už jsme spolu nebyli jen my dvě" řekla smutně. ,,To je pravda, promiň jen.." ,,Chceš být s Martinusem. A já ti to nemám za zlé. Jen mi tak trochu chybí moje nejlepší kamarádka" řekla a pohledem začala hypnotizovat podlahu. ,,Promiň. Já ti nechtěla ublížit. Víš přece, že mi na tobě záleží. Napravíme to, dobře?" zeptala jsem se a Nicol zvedla pohled od podlahy k mím očím a přikývla. Přitáhla jsem si ji do objetí.

Nechtěla jsem na ni takhle zapomínat. A měla pravdu, že s Martinusem trávím snad všechen svůj volný čas. Kdyby mi to ale neřekla, asi by jsem si to neuvědomila.

,,Tak co ty a Martinus?" zeptala se Nicol s úsměvem, když mě pustila ze svého objetí. ,,Víš co mi dal k Vánocům?" usmála jsem se šťastně, když jsem si vzpomněla, jak jsem ty letenky poprvé držela v ruce. ,,Netuším" pousmála se Nicol. ,,Letenky do Německa. Uvidím své kamarády" vypískla jsem radostně. ,,To je hezký" usmála se Nicol upřímně.

,,A tohle je prosím pěkně co?" zeptala se a ukázala na cucflek na mém krku. ,,Ehm nic" špitla jsem a Nicol se začala smát. ,,Vždyť je to normální. Za to se nemusíš stydět" pokrčila rameny. ,,Jak to říct. Martinuse už asi přestalo bavit, že mu neustále lezu do skříně a kradu mu trika a mikiny" pousmála jsem se trochu..

***

,,Co jste tam dělali tak dlouho?" zeptal se Martinus. ,,Povídali si" odpověděla jsem, podala mu jeho čaj a sama jsem si s tím svým sedla před krb vedle Nicol. ,,Provedl jsem něco?" zamračil se. Očividně čekal, že si sednu k němu. ,,Ne, jen jsem si uvědomila, že kvůli tobě zapomínám na svoje kamarády. Tak to chci napravit" pokrčila jsem rameny a usmála jsem se na Nicol vedle sebe. ,,Takže jsem něco provedl" zatvářil se trochu zklesle. ,,Nic si neprovedl ty ťunťo" protočila jsem nad tím očima.

,,Jestli seš takhle otravnej i normálně, tak se nedivím, že od tebe chce mít chvilku klid" zasmál se Aaron. ,,To jsem neřekla" zamračila jsem se na něj. ,,Ale myslela sis to" ušklíbl se. ,,Ne, nemyslela" zakroutila jsem hlavou do stran. Dál jsem ho ignorovala.

***

Šla jsem nahoru dřív než Martinus, abych mohla uskutečnit svůj plán. Ještě kdybych to nějak naplánované měla. Vlastně jsem totiž neměla absolutně žádný plán a nevěděla jsem, jak to provedu.

Už když jsem ten pitomý obleček vytáhla, tak jsem si přišla trapně. Nikdy jsme si nemyslela, že budu něco podobného dělat, ale vážně jsem si sundala své oblečení a začala jsem se oblékat do tohohle.

Na hlavu jsem si nasadila králičí ouška a otočila jsem se na sebe do zrcadla. Všechno mi sedělo, ale vypadala jsem jako nějaká coura. Že bych měla chuť se v tom producírovat před Tinusem, to se teda rozhodně říct nedalo.

Můj původní plán byl i tancovat, ale nevěděla jsem jestli na to seberu odvahu. Nakonec jsem se ale rozhodla, že na to kašlu.

Když jsem uslyšela Martinuse začala jsem tak trochu panikařit. Oblečená jsem sice byla, ale doufala jsem, že mu to bude trvat o něco dýl a já se stihnu psychicky připravit, což jsem ještě zdaleka nebyla.

Stoupla jsem si za dveře a počkala jsem až vejde dovnitř. Po chvilce se vážně otevřely dveře a než si mě Martinus stihnul všimnout, zavřela jsem je a zamkla.

,,Co děláš? zasmál se, když se konečně otočil čelem ke mně. ,,Já..Já.." zakoktala jsem se. ,,Trochu se červenáš, králíčku" ušklíbl se a já sklonila hlavu dolů. ,,Pojď sem ty trubko" řekl Martinus a já se pomalinku rozešla směrem k němu.

Sedl si na postel, která byla přímo za ním, aby mi viděl do obličeje. ,,Myslím, že jsem ti asi trošku zkazil plány, že?" pousmál se na mě a já malinko přikývla. ,,Přestaň se stydět, jsi krásná." Pohladil mě po tváři a já jsem se usmála a podívala se mu do očí. Martinus se postavil. ,,Né, že by ti to neslušelo, králíčku, ale myslím si, že líp by jsi vypadala bez toho" ušklíbl se a sundal mi z hlavy čelenku s oušky.

Pak už to šlo z kopce. Martinusovo triko skončilo na zemi hned vedle čelenky a jeho tepláky a boxerky se válely asi o metr vedle.

,,Na můj vkus jsi pořád trochu moc oblečená" zašeptal a sundal ze mě i zbytek oblečku, zatímco já jsem zahanbeně koukala do země. ,,Kolikrát ti ještě budu říkat, že jsi krásná?" usmál se a políbil mě. Odtáhl se a pozoroval můj obličej. ,,Jsi dokonalá" zkousl si ret a přitiskl se ke mně.

V tu chvíli jsem zapomněla úplně na všechno. Na strach, problémy.. Existoval pro mě jen on.

Tak teď si přijdu fakt trapně 🙈 <-- (dělám, že tu nejsem 😂) Vůbec se mi to nepovedlo napsat tak, jak jsem chtěla, protože jsem úplně marná 🤦🏼‍♀️ No ale i tak se snad kapitola líbí a budu strašně ráda, když mi do komentářů napíšete názor na tuhle část 💛