Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

33. kapitola

Ráno jsme se všichni sešli na snídani. Všichni se smáli, jen já jsem zamlkle jedla své cereálie s mlékem.

První věc, která mi vrtala hlavou byla ta, jestli je vážně tak zvláštní, že jsem ještě s nikým nespala. Mně na tom nic divného nepřišlo, teda až do včera, protože Spencer na mě koukal jako kdybych nebyla normální..

Ta horší věc, která mě ale trápila byla moje matka. Respektive včerejší hovor s ní a zprávy, které jsem našla hned po probuzení na telefonu.

Máma: Jak se opovažuješ mi zavěsit!?

Máma: Kde je ta chata?

Máma: Okamžitě mi odepiš!

Máma: Koukej být ráno doma!!

Na nic z toho jsem jí samozřejmě neodpověděla. Neměla jsem jí na to ani co odpovědět. Akorát by ji to naštvala ještě víc.

,,Co se děje? Od rána si s námi neprohodila ani slovo" zeptal se Spencer. ,,Nic, jen mi přišli zprávy od matky. Čekám, co mi napíše až zjistí, že jsem přes noc nedorazila domů" pousmála jsem se smutně a Spencer bez dalších slov přikývl.

,,Venku napadalo přes noc docela dost sněhu, tak co si dát bitvu?" navrhl Aaron. ,,Jo, to je dobrej nápad" přikývl Tinus. ,,Já asi zůstanu tady. Nemusím sníh a nemám moc náladu." ,,Tak to teda ne.. Jdeš taky" oznámila mi Nicol. ,,Jinak přijdu i s tou sněhovou koulí sem a hodím ti ji za krk" ušklíbl se Spencer. ,,Tak dobře" usmála jsem se.

,,Ale mám pocit, že v mém kabátu asi za chvilku zmrznu" ozvala jsem se. ,,Něco vymyslíme" usmál se Martinus.

***

Došli jsme se obléct do teplého oblečení a bund. Teda až na Martinuse, který trval na tom, že mi dá svou bundu, takže šel jenom v mikině.

To ho ale neomlouvalo, a tak první moje sněhová koule letěla přímo na něj a rozprskla se mu na zádech. Martinus se prohnul v zádech. ,,Mám ten sníh až v teplákách" zakřenil se a pokusil se ho z tepláků dostat dost zvláštními pohyby. Musela jsem se tomu smát.

V tu chvíli mi ale přímo do obličeje přiletěla sněhová koule. Otočila jsem se a uviděla jsem Nicol, která se válela na zemi smíchy. ,,Zabiju tě!" zakřičela jsem a rozběhla jsem se k ní. Cestou mi to ale ujelo po ledu a já srazila Tinuse, který se následně sesunul na zem se mnou.

Zalehl mě snad plnou vahou, což mi způsobilo málem vyražený dech. ,,Dobrý?" zeptal se a posadil se. Přikývla jsem a stále jsem na něj hleděla. ,,Co?" zeptal se a začal se prohlížet. ,,Vůbec nic" usmála jsem se a přitáhla jsem si ho k sobě do polibku.

***

Dovnitř jsme se vrátili promočení. Martinus a já jsme se vydali do našeho pokoje, abychom se převlékli do suchého oblečení.

Už automaticky, jako kdyby tam Tinus ani nebyl, jsem si sundala všechno oblečení kromě spodního prádla a přešla jsem ke skříni, abych si vzala něco na sebe. Najednou, aniž bych to nějak čekala, se na mém pase objevili jeho ruce. ,,Už zase stojíš před špatnou skříní" řekl a položil svou hlavu na můj krk. Než jsem si pořádně uvědomila co dělá, zvedl s úsměvem hlavu a mně na krku zůstal fialový cucflek. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. ,,Já tě odnaučím chodit do mojí skříně." ,,Myslím, že to nehrozí" ušklíbla jsem se a sáhla jsem do skříně pro jeho mikinu.

,,Tak hodláš se taky obléct?" zeptala jsem se, když Martinus jen stál se skříženýma rukama na hrudi a koukal na mě jak si nandavám jeho mikinu. ,,Že já se vůbec snažím" usmál se najednou a ruce mu klesli dolů. ,,Strašně moc bych tě teď chtěl" řekl a přešel ke mně. Své ruce položil na můj pas, ale moc dlouho tam nezůstali..

,,Počkej si ještě chvilku, prosím" líbla jsem ho na tvář a rozběhla jsem se za ostatními ke krbu..

Ahooj 🙈 Tak tady je další kapitola a já doufám, že se vám líbí ❤️ Jak jste se k téhle knížce dostali? 🤔 Budu ráda za každý komentář a hlas! 💛