Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

14. kapitola

Nakonec jsem šla. Vlastně jsem neměla moc na výběr, protože se mě na ten zápas pozval i Aaron. Nicol nešla, protože musela na doučování.

Dorazila jsem tedy až ke školnímu fotbalovému stadionu. Pár metrů od něj už stál Aaron a čekal na mě.

,,Ahoj Becco" pozdravil mě. Takhle mi občas říkali kamarádi z Německa, ale tady mi tak říkal jen jeden člověk. Martinus. ,,Ehm, žiješ?" zeptal se Aaron. ,,Jo, jasně. Ahoj" zasmála jsem se.

***

,,Nad čím jsi přemýšlela?" zeptal se Aaron, když jsme si sedli někam do třetí řady. ,,Kdy?" nechápala jsem. ,,No, když jsi přišla." ,,Ale nad ničím. Nebylo to nic důležitého" zakroutila jsem hlavou do stran. ,,Vážně?" nedal si pokoj. ,,Vážně" přikývla jsem už trochu rozčílená, protože jsem nesnášela tohle vyptávání.

Zahleděla jsem se radši na hřiště, kam právě nastoupili naši fotbalisti. Všichni začali hvízdat a tleskat. Prohlédla jsem si celý náš tým s Martinusem v čele. Všichni kluci se zářivě usmívali. Většina z nich byla vážně hezká, ale můj pohled se stejně nakonec stočil k blonďákovi na začátku řady.

Jediný on stál bez úsměvu a nemával lidem. Celé publikum bez jakéhokoli zájmu sledoval. Když mě v něm našel, i jemu se na tváři objevil úsměv. Oplatila jsem mu ho a potom jsem se otočila k Aaronovi. Nevypadal moc nadšeně a propaloval Martinuse pohledem.

,,Co se děje?" zasmála jsem se a drkla jsem ho do ramene, aby začal vnímat. ,,Co máš s Gunnarsenem?" vypadlo z něj. ,,Vůbec nic s ním nemám." ,,Já vidím ty vaše významný pohledy. Než si tě všiml, tak vypadal, že by nejradši vyvraždil celý stadion" zamračil se Aaron.

K tomu jsem mu neměla co říct. Opravdu bylo až tak moc vidět, že se začal usmívat, když mě viděl? Mohl se přece koukat na jakoukoli jinou holku v naší blízkosti. A co když to byla i pravda a ve skutečnosti vlastně vůbec nekoukal na mě? Úsměv mi v tu chvíli povadl. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem totiž doufala, že koukal na mě.

Začal nastupovat i tým našich protihráčů. Oproti našemu týmu tam měli několik blonďáků a dokonce i zrzka, který byl podle všeho kapitán. Kluci z jejich týmu byli dost vysocí oproti většině našich. Smáli se a něco si povídali.

,,Rebecco?" ozvalo se vedle mě a já se otočila. ,,Ano, Aarone?" usmála jsem se.
,,Líbíš se mi, asi jsem se zamiloval "" usmál se Aaron. ,,Aarone" lítostivě jsem se mu zahleděla do očí. ,,Necítíš to stejně?" odhadl. ,,Mám tě hrozně ráda, ale nic takového k tobě necítím. Jsi hezký kluk a můj nejlepší kamarád. Jsi pro mě jako brácha" pousmála jsem se. ,,Miluješ jeho, že?" řekl a pohledem probodl Martinuse, který zrovna dostal míč od svého spoluhráče. ,,Já nevím Aarone." ,,Pokud to nevíš ty, tak já to vím. A nejsem jediný kdo to vidí" zakroutil nade mnou hlavou Aaron.

Věnoval mi ještě jeden pohled a potom se vydal pryč. Prostě mě tu nechal úplně samotnou...

Tak co? Jak vám začaly prázdniny? ❤️ Mně docela špatně, protože pořád musím myslet na to, že jsem ztratila svou třídu 💔 Doufám, že vám ale začali líp a užíváte si je 🙋🏼💕 Snad se kapitola líbí a budu ráda za každý hlas a komentář ❤️❤️