Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

26. kapitola

Doma mě opět nečekalo zrovna nejhezčí přivítání a já vážně začala uvažovat o tom, proč se tam vlastně pořád vracím, když na mě jen pořád někdo řve a něco mi vyčítá..

,,Prosím řekni mi, že jsi nebyla tam, kde si myslím" řekl mi hned mezi dveřmi Hunter a já si jen zula boty a bez odpovědi jsem se vydala k sobě do pokoje, kde jsem si sedla na postel a hleděla do prázdna. Samozřejmě, že Hunter se po pár sekundách objevil u mě v pokoji.

Zavřel dveře a sedl si vedle mě. ,,Řekni mi, že jsi tam nebyla, prosím" promluvil s pohledem upřeným do země. ,,Chceš snad abych ti lhala?" odvětila jsem mu a lehla jsem si. ,,Proč to děláš? Vždyť je to ztracený případ" zakroutil hlavou do stran a pak se otočil čelem ke mně. ,,Miluju ho, Huntere a chci mu pomoct. Nikdo nechápete to čím si prošel. Nikdo" odpověděla jsem mu naprosto v klidu a čekala jsem, že Hunter začne křičet, ale to se nestalo. Jen si povzdechl. ,,Ne to vážně nevím."

Zvedl se z mé postele a odkráčel si to pryč, zatímco já popadla do ruky svůj mobil, na kterém jsem měla dva zmeškané hovory od Nicol. Proč ta mi ale volala? Ještě před pár hodinami mě nesnášela, protože jsem jí lhala a vypadala, že by mě nejraději zabila. Rozhodla jsem se jí ale zavolat nazpátek..

***

Nicol chtěla, abych přišla do kavárny, tak jsem se sebrala a šla.

Hned u dveří mě ale něco zarazilo. Bylo tam nějak moc lidí. Vešla jsem tedy dovnitř a Nicol se ke mně okamžitě vrhla. To mě zarazilo snad ještě víc než ten dav lidí z naší školy, který stál hned za ní.

,,Promiň" zašeptala mi do ramene. ,,Proč se mi omlouváš? To já ti lhala, ne ty mně" pousmála jsem se a také jsem jí stiskla v pevném objetí. ,,Já vím, ale to co jsem ti řekla sis nezasloužila" řekla a odtáhla se ode mě. ,,Tyhle lidi jsem hledala po celé škole. Všichni Martinusovi odpustili, ať už jim udělal cokoli a.." chtěla pokračovat, ale já jí skočila do řeči. ,,Cože?" zasmála jsem se a podívala jsem se na všechny, kteří stáli za ní. Většina byly samozřejmě dívky. Jak jinak..

,,Martinus udělal chyby, ale poslední dobou se choval zvláštně a když se nechal zbít na té chodbě jen kvůli tomu, co všechno provedl, tak jsem sehnala Spencera a Christophera a pár lidem jsme se pokusili vysvětlit, že všichni si zaslouží druhou šanci a nemůžou ho nesnášet do smrti.. Ti co to pochopili, stojí tady. Zbytek vás ale dál úspěšně nesnáší. Nebo alespoň Martinuse" řekla a úsměv jí povadl. ,,Děkuju" usmála jsem se na ni šťastně.

Martinus teď totiž mohl být rád za každého jednoho člověka, který mu byl schopen odpustit. A teď tu stálo zhruba dvacet kluků a holek, kteří byli schopni zapomenout na vše zlé co udělat. Dobře, možná né zapomenou, ale alespoň v sobě potlačit zlost. Což bylo mnohem víc, něž jsem čekala.

,,Tak mu zavolej ne?" usmála se Nicol. ,,Já.. No dobře" usmála jsem se na ni a vsadila bych se, že mi oči zářily štěstím, protože pro mě nikdy nikdo neudělal něco tak hezkého.

Moc dobře jsem totiž věděla, že kdyby šlo jen o Martinus, tak se na to Nicol vykašle. Neměla ho ráda, ale kvůli mě se mu snaží pomoct..

Ahooj 💛 Tak jsem tu s další kapitolou a tentokrát mi to opět trvalo trochu déle, ale snad se nezlobíte 😅 Ráda bych věděla vaši oblíbenou postavu z téhle knížky, ale podle charakteru, který jsem jí dala.. 🤔 (Jinak by samozřejmě všichni řekli Martinuse 😂❤️) Snad se kapitola líbí a budu ráda za každý hlas a komentář 🌸