Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

20. kapitola

Doběhla jsem do pokoje a třískla jsem za sebou dveřmi. Moje matka mi rozhodně nebude rozkazovat s kým mám být, když si sama do domu natáhla grázla jako je Thomas. Okamžitě jsem popadla telefon a vytočila jsem Martinusovo číslo.

Ani to nezvonilo moc dlouho a ozval se jeho hlas. ,,Ahoj." ,,Ahoj, máš dneska ještě čas?" vypadlo ze mě okamžitě. ,,Děje se něco?" zeptal se. ,,To ti vysvětlím, ale potřebuju vědět jestli máš dnes čas." ,,No vlastně večer jdu k jednomu kamarádovi na párty, ale jestli chceš jít semnou, tak se bránit nebudu" zasmál se do telefonu. ,,Půjdu. V kolik mám přijít?" zeptala jsem ho. ,,Ve čtvrt na osm tě vyzvednu. Vezmi si sebou plavky" oznámil mi a já přikývla a až potom mi došlo, že mě vlastně nevidí. ,,Dobře, ahoj." ,,Zatím, miluju tě" řekl a zavěsil.

Podívala jsem se na hodiny. Bylo něco kolem jedné odpoledne, takže jsem si řekla, že si zajdu pro oběd. To ale znamenalo jít do kuchyně, kde pravděpodobně stále seděla celá moje pošahaná rodina. Neměla jsem ale jinou možnost, protože jsem od rána nic nejedla a vážně jsem měla hlad.

Odmítala jsem se s nimi vůbec bavit, takže jakmile se mi ohřálo jídlo, popadla jsem ho a opět jsem zmizela u sebe v pokoji. Delší čas jsem mezi těmihle lidmi trávit rozhodně nepotřebovala.

***

Už bylo skoro půl sedmé a já se rozhodla, že se půjdu připravit. Tentokrát jsem si to totiž chtěla užít se vším všudy.

Začala jsem tedy hledat ve skříni jedny šaty, které jsem si koupila asi před dvěma lety, ale nikdy jsem neměla dostatečnou odvahu na to, abych si je na sebe vzala. Vlastně do teď ani nebylo kam si je vzít. Povedlo se mi je ale najít a dokonce vypadaly, že by mi měli pořád ještě sedět. Takže jsem si je oblékla. Musela jsem sama sobě přiznat, že mi vážně slušely.

Byly to úzké červené šaty, které končily kousek pod zadkem. Měly i trochu větší výstřih, ale ten naštěstí nebyl až tak hrozný. Být totiž větší, asi bych si ty šaty nevzala. Zas tak moc jsem si nevěřila.

Sedla jsem si ke svému stolku s kosmetikou a vytáhla jsem tu jedinou červenou rtěnku, kterou jsem vlastnila. Pak jsem vzala linky a pokusila jsem se nakreslit alespoň trochu normální linku. A dokonce se mi na třetí pokus moje líčení i líbilo. Jako poslední už jsem jen popadla řasenku, kterou jsem nanesla na svoje normálně dost světlé a poměrně krátké řasy.

Málem bych se ve svém odrazu ani nepoznala..

Podívala jsem se opět na hodiny. Za deset minut tu měl být Martinus. Vzala jsem si tedy svoji kabelku. Dala jsem si do ní plavky tak, jak řekl Tinus. Pak jsem vzala svoje klíče od domu a hodila je k plavkám. Do ruky jsem ještě popadla černé lodičky. Vycházela jsem z pokoje, když jsem si uvědomila, že jsem tam nechala peněženku, takže jsem se pro ni vrátila. Pak už jsem, ale mohla skutečně vyrazit.

Opatrně jsem se vyklonila ze dveří pokoje. Nikdo na chodbě nestál a tak jsem v tichosti a s lodičkami v ruce seběhla schody. Z věšáku jsem rychle stáhla svůj černý kabát a obula jsem si boty. Už jsem se chystala vyrazit, ale zarazil mě něčí hlas.

,,Co si jako myslíš, že děláš?" sykl Hunter hned za mnou. ,,Jdu pryč" pokrčila jsem rameny. ,,To teda nejdeš" založil si ruce na prsou. ,,A jak mi v tom chceš zabránit?" ušklíbla jsem se. ,,Prostě a jednoduše to řeknu tvojí mámě. Ona už si to domyslí sama za kým jdeš. Navíc až uvidí, jak jsi namalovaná a oblečená.. Čekáš snad, že dnes něco bude?" vrátil mi můj úšklebek, zatímco ten můj mi z tváře zmizel. ,,Ne." ,,Tak proč vypadáš takhle?" zeptal se Hunter a i jeho úšklebek mu z tváře zmizel. ,,Nechci už být ta malinká holčička. Všichni mě vždycky berou jako malou holku, která bezhlavě poslouchá svou matku a nevlastního otce. Já už ale nejsem malá holka" pokrčila jsem rameny.

,,Rebecco neblbni" zakroutil Hunter hlavou. ,,Žárlíš snad na něj?" zkřížila jsem si ruce na prsou tentokrát já. ,,Možná trochu, ale na tom nezáleží. Jen se mi tahle nová Rebecca nelíbí" pokrčil rameny. ,,To mě velice mrzí, ale už musím jít."

Poslala jsem mu vzdušný polibek a vydala jsem se ven..

Ahooj 💕 Už jste byli na nějaké dovolené nebo teprve pojedete? ❣️ Snad se kapitola líbí a budu ráda za každý hlas a komentář 😻