Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

7. kapitola

Došla jsem do kavárny, kde už na mě čekali ti dva. Seděli u stolu u okna a něčemu se zrovna smáli. Když si mě všimli, začali na mě mávat, abych šla za nimi. Došla jsem tedy k jejich stolu a sedla jsem si vedle Nicol.

,,Co se řeší?" zeptala jsem se s úsměvem Aarona, protože Nikol vypadala, že spíš smíchy začne brečet než, že se smát přestane. ,,Směje se mně" zasmál se Aaron, když se podíval na Nicol, které vážně začaly po tvářích téct slzy. ,,Asi nechápu." ,,Říkal jsem jí o různých naschválech, které mi dělá můj pes. Tenhle záchvat smíchu dostala, když jsem jí řekl, že mě asi v deseti letech shodil z houpačky, protože jsem držel v ruce kus masa" zakroutil Aaron nad Nicol hlavou.

***

Bavili jsme se dlouho a neustále jsme se smáli, takže když jsem se vrátila domů, bolelo mě břicho jako kdybych strávila několik hodin v posilovně.

Opatrně jsem za sebou zavřela vchodové dveře, aby mě neslyšel Hunter. Nechtěla jsem s ním mluvit, takže jsem byla ráda, když jsem zjistila, že pravděpodobně ani není doma.

Nakráčela jsem si to přímo do koupelny a napustila jsem si plnou vanu. Dala jsem si do ní i pěnu, protože jsem prostě měla pocit, že si to teď zasloužím. Takže jsem jí tam vylila skoro celou a pak jsem se ponořila do vody.

Bylo mi tu hezky teplo. Mohla jsem tu přemýšlet. Nemohla jsem Martinuse dostat z hlavy a to i přes to o co se pokusil. Myslela jsem si, že je to milý kluk. Ale tak co jsem chtěla.. Byl to kapitán fotbalového družstva  a letěli na něj snad všechny holky. Moc dobře věděl o svých výhodách. Nebyl přece úplně pitomej.

Užívala jsem si ten pocit, že můžu v klidu myslet, teda do doby, než někdo zaklepal na dveře. Odmítala jsme odpovídat a tak jsem prostě jen dál ležela. Když ale dotyčný zaklepal znovu, byla jsem nucena se ozvat.

,,Žiješ ještě?" zeptal se Hunter přes dveře. ,,Zatím ano" odvětila jsem mu otráveně. ,,Fajn, půjdu nám udělat večeři, tak pak přijď" křikl na mě ještě a pak jsem uslyšela, jak se vydal po schodech dolů do kuchyně.

,,To tak" zašeptala jsem si sama pro sebe.

***

Hlad mě nakonec ale vyhnal z koupelny. Do kuchyně jsem přišla ještě s ručníkem na hlavě a v tátově starém triku. Schovala jsem ho, když máma pálila všechno jeho oblečení. Byl to ten jediný kousek co zůstal.

,,Přišla jsi" usmál se s úlevou v očích Hunter. ,,Nechtěla jsem, ale měla jsme hlad" přiznala jsem se po pravdě. Úsměv mu z tváře zmizel.

Nastalo trapné ticho, které jsme nakonec musela prolomit já. ,,Tak co si uvařil?" usmála jsem se na něj. ,,Špagety" vrátil mi Hunter vřelý úsměv a podal mi talíř se špagetami. ,,Děkuju, voní to úžasně" pochválila jsem ho a sedla jsem si ke stolu.

Hunter si sedl naproti mně a pustil se do své porce. Špagety byli vážně dobré a já měla strašný hlad, takže to netrvalo moc dlouho a snědla jsem je. Chtěla jsem jít nahoru do pokoje, ale Hunter mě zastavil rukou na mém zápěstí.

,,Chtěl jsem se ještě jednou omluvit za to, co jsem udělal. Jsem tvůj nevlastní bratr a tohle jsem dělat neměl. Byla to chyba. Promiň" pousmál se s pohledem upřeným na stůl. ,,Omluva se přijímá, ale už nikdy se mě nesnaž políbit" ušklíbla jsem se na něj trochu znechuceně a on mi úšklebek vrátil. Začali jsme se smát..

Dobře, tak tohle byla vážně dlouhá pauza a trochu pochybuju, že tu ještě někdo bude 🤦‍♀ No líný idiot, že jo 😂 Každopádně pokud tu někdo je, tak doufám, že se mu kapitola líbila a děkuju za každý hlas nebo komentář! ❤❤