Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

40. kapitola

Will mě odvezl k Tamaře, protože tam jsme měli spát celý ten náš týden tady v Německu. Tamaru jsem ani při příchodu nepozdravila a běžela jsem do pokoje, který vyhradila pro mě a Martinuse. Zabouchla jsem za sebou dveře a svezla jsem se podél nich k zemi.

Nechápu, jak jsem tohle mohla Willovi dovolit. Nechápu, jak jsem něco takového mohla udělat Martinusovi. Prostě nechápu, že jsem tohle dokázala. Mám mu to říct? Pokud mu to řeknu, tak s největší pravděpodobností vybouchne, ale když mu to neřeknu, tak si budu připadat jako prolhaná lhářka..

***

Nakonec jsem se rozhodla mu to zatím neříkat, protože jsem si neuměla představit, jak to zformovat. A hlavně jak to potom vysvětlit. Věděla jsem, že mu to ublíží a tak jsem se zatím rozhodla trpět v tichosti a říct mu to třeba až zítra.

Z přemýšlení mě vytrhl právě on, když mě zezadu obejmul zatímco já stála před zrcadlem.

,,Co tu tak zkoumáš?" zasmál se. ,,Nic, jen tak koukám" pokrčila jsem rameny sklesle. ,,Děje se něco?" zeptal se a úsměv se mu z tváře vytratil. ,,Ne, všechno je v pořádku" usmála jsem se falešně, ale vypadalo to, že tomu uvěřil. Už jen to mě bolelo, protože jsem věděla, že mu lžu. ,,Přinesl jsem nám jídlo" usmál se a ukázal na stůl. Ležely na něm dva talíře plné rýže a nějaké omáčky.

,,Děkuju, ale já nemám hlad" zakroutila jsem hlavou do stran a lehla jsem si na postel. Přikryla jsem se dekou a zadržovala jsem pláč. Prostě jsem se snažila usnout a možná by se mi to i povedlo, kdyby si Martinus po chvilce nelehl hned za mě a neobejmul mě.

,,Něco tě trápí. Vím to" zašeptal mi do ucha a já jsem se posadila. ,,Řeknu ti co, když slíbíš, že nebudeš křičet" špitla jsem a zastrčila jsem si pramínek vlasů za ucho. ,,Proč bych měl křičet?" nechápal. ,,Slib to" naléhala jsem. ,,Fajn, slibuji" přikývl.

,,Já se líbala s Willem. Já nevím proč. Prostě to tak nějak přišlo samo" řekla jsem co nejtišeji se zavřenýma očima. ,,Cože? Můžeš mi to zopakovat!?" začal Martinus zvyšovat hlas. ,,Líbala jsem se s Willem, ale už se to nikdy nestane. Slibuju" zašeptala jsem tak, že mi možná nemohl ani pořádně rozumět. ,,Ale už se to stalo. Nechala ses!?" zakřičel a popadl mě za ramena. ,,Jen chvilku. Potom jsem ho odstrčila."

Z očí mi začínaly téct potůčky slz. Martinus mě teď tak trochu děsil. Věděla jsem, že mi neublíží, ale nechtěla jsem, aby takhle křičel..

,,Slíbil jsi, že nebudeš křičet" špitla jsem do chvilkového ticha, které mezi námi nastalo. ,,Jo, ale to jsem nevěděl, že jsi mě jen využila, abych tě sem vzal a ty jsi se potom mohla kurvit s tvým nejlepším kamarádem!" zasmál se tak hořce, že mě z toho až píchlo u srdce.

Začal přecházet po místnosti a já ho jen pozorovala, jak se tahá za vlasy a přechází sem a tam. Když si ale obul boty a popadl mikinu, bylo mi jasno, že je zle a nějak tak mě to probralo k životu.

,,Kam jdeš?" vyskočila jsem z postele a chytla ho za paži dřív, než jsem se stihla zastavit. ,,Nesahej na mě. Musím pryč" řekl chladně a svou paži mi vytrhl a rozběhl se pryč z domu.

Běžela jsem za ním a křičela na něj. Nakonec se zastavil a otočil se ke mně čelem. Běžela jsem bez bot, takže mě země nepříjemně studila, ale to byl teď můj nejmenší problém. Obejmula jsem ho, ale on svoje ruce okolo mého těla neobepnul.

,,Už jsem ti jednou řekl, aby jsi na mě teď nesahala" sykl a odstrčil mě od sebe. ,,Martinusi, prosím" zašeptala jsem mezi hysterickým pláčem, který jsem nedokázala zastavit. ,,Jdi si za tím svým Willem. Já na tebe teď nemám náladu. Uvidíme se ráno" řekl mi s naprosto kamennou tváři a rozběhl se pryč, zatímco já zůstala stát na ulici sama..

Myslíte si, že ta Tinusova reakce je moc přehnaná nebo je tak nějak přiměřená? 🤷🏼‍♀️ Snad se kapitola líbí a budu ráda za každý komentář a hlas 🌸 Všechny vás miluju! ❤️